Populismus pod Alpami

Rakousko je jednou z nejvíce prosperujících zemí Evropské unie a již dlouho je politicky a sociálně stabilní. Přesto má v Evropě nejdelší zkušenost s populismem.

Letošní rok přináší znepokojivé a zároveň zajímavé politické dění ve světě. Konají se nebo se již uskutečnily důležité volby. Týden před českými parlamentními volbami, v neděli 15. října, si i Rakušané zvolí novou poslaneckou sněmovnu. Půjde o volby předčasné, konající se rok před řádným termínem.

Volit může každý rakouský občan, který v den voleb dosáhl 16 let věku. Podle předběžných údajů ministerstva vnitra se jedna o zhruba šest milionů čtyři sta tisíc osob.

V rakouských volbách, stejně jako napříč světovou politikou, se mluví o jevu zvaném populismus. Jde o politický přístup, jenž se snaží apelovat na obyčejné lidi, kteří se domnívají, že etablované elitní skupiny ignorují jejich obavy. Populismus může být pravicový i levicový. Podle politoložky Kathrin Glöselové z Vídně má v Evropě nejdelší zkušenost s populismem právě Rakousko.

V případě Rakouska jde o populismus pravicový. Rakousko je jednou z nejvíce prosperujících zemí Evropské unie a již dlouho je politicky a sociálně stabilní. Má funkční vládu, vynikající veřejnou infrastrukturu a obecně nízkou míru nezaměstnanosti a kriminality. Proč se pravicový populismus v Rakousku šíří?

Pravicový populismus má rád pouze sebe
Populismus se snaží být blízký lidem a popisuje problémy zjednodušeně. Rakouská historička a politoložka Kathrin Glöselová definuje pravicový populismus jako přístup, který má dva hlavní znaky. Za prvé chce být hlasem lidu. Zpochybňuje výsledky voleb, aktuální vláda je podle něj nelegitimní, přestože byla zvolena legitimními cestami. Jeho cílem je stát nad vládou a prosadit sebe sama. Druhým znakem pravicového populismu je nacionalismus. Omezuje se na hlas národa, určuje, kdo k národu patří – kdo jsme „MY” a kdo jsou „ONI“. Nestačí mít občanství.

Populisté vytahují body, které se jím líbí a vyhovují jim a snaží se touto cestou na sebe upoutat pozornost. Své nepřátele vidí ve vládě, kritizují elitu i ty nejzranitelnější – přistěhovalce a sociálně vyloučené osoby. Ukazují na nepřítele, shora, zdola i zvenčí. Odmítají ideu a existence Evropské unie, přiklánějí se k Rusku.

Vláda silného muže
V různých věkových rozmezích klesá důvěra v demokracii, lidé se přiklánějí k autoritářským režimům. Dávají přednost vládě silného muže.

A5Frank Stronach nebyl politik, ale dokázal svůj úspěch v podnikání prodat v politice. Foto archiv DR

Jednoznačným pravicovým populistou v Rakousku byl Frank Stronach. Kanadsko- rakouský miliardář vytvořil v roce 2012 krátkodobě vládnoucí stranu, kterou pojmenoval skromně Team Stronach. Dlouho žil v Kanadě, v roce 2012 se vrátil zpět do Rakouska a ohlásil svůj vstup do politiky.

Frank Stronach nebyl politikem. Lidé slyší na příběhy, a tak jim je poskytl. Svůj úspěch v podnikání prodal také v politice. Politicky zneužíval svůj příběh a pro mnoho lidí se tak stal vzorem. Chtěli být úspěšní, stát se také Stronachem. Stronach o sobě tvrdil, že není ani pravicový, ani levicový. Hnutí Team Stronach vystupovalo velmi ostře a tvrdě proti cizincům. Kritizovalo establishment a elitu, přestože sám Frank Stronach byl jejich zástupcem. Jeho politický úspěch však netrval dlouho, v letošních volbách již nekandiduje.

Strana přímé demokracie v čele s Tomiem Okamurou i Babišovo ANO jsou českými vůdcovskými stranami, které fungují na bázi pravicového populismu. Tomio Okamura se však na rozdíl od Babiše nemůže chlubit takovou oblibou ve společnosti.

Podle Kathrin Glöselové je Andrej Babiš pro Českou republiku stejným nebezpečím jako Orbán pro Maďarsko, Kaczynski pro Polsko nebo Fico pro Slovensko. Snaží se limitovat svobodná média, rušit Senát, sjednotit ministerstvo životního prostředí a ministerstvo zemědělství. Jeho ideologií je podle Kathrin Glöselové neoliberalismus, stát chce řídit jako firmu.

V České republice je cítit obecná nespokojenost s porevoluční politikou po roce 1989. V lidech panuje nedůvěra v instituce. Populismus není přechodným jevem a reakce levice je nedostačující. Na problémy nereaguje věcně, nevytváří příběhy, neuchopuje témata, která jsou pro lidi důležitá, neumí komunikovat s voliči. Podle Glöselové je třeba přestat proklínat lidi a začít s nimi vést diskusi. Být přesvědčivý, zdolat strach a nenávist. Vytvořit nové platformy a kolektivní identitu.

A co si myslíte vy? Diskuse (2 příspěvky)

Vojtěch Klusáček - Brno

Pondělí, 18.Září 2017, 16:13:39

Psát o Rakousku, kde je měsíc před předčasnými volbami, v níž má našlápnuto vyhrát H. C. Strache se svými modrými FPÖ (přesně ta partaj, z níž byl Haider neblahé paměti) anebo Sebastian Kurz, novopečený předseda černých ÖVP; Strache a modří s programem krystalicky čistého pravicového populismu, velmi ostře a xenofobně vůči cizincům, Kurz jenž lidovcům zavelel k obratu prudce doprava, aby se na vlně xenofobie rovněž svezl, pokud možno ke kancléřské židličce, oba svorně v hospodářské politice neoliberální - psát o předvolebním Rakousku a o orgiích, ohňostroji pravicového populismu mezi zavedenými partajemi a pretendenty vítězství se ani nezmínit, rozebírat jenom odkecaného Stronacha - to má být vtip?

Fatima Rahimi - Redaktorka

Pondělí, 25.Září 2017, 11:46:5

Dobry den, moc dekuji za vecnou poznamku. Vychazela jsem z prednasky Kathrin Glöselove. Mela jsem to ale doplnit. Zdravim, Fatima Rahimi

Pro vložení příspěvku musíte být zaregistrováni a přihlášeni.