V devadesátých letech, když v Občanské demokratické alianci byli lidé jako Pavel Bratinka, Daniel Kroupa nebo Michal Prokop, považoval jsem tuto stranu za stranu svobody a odpovědnosti.

Tehdejší ODA chtěla také nízké daně, ale třeba u Daniela Kroupy byl křesťanský akcent tak silný, že by se u něj v řádu milosrdenství a člověčenské solidarity vždy našlo dost, aby lidé netrpěli nouzí.

Se zkušeností s širším než českým světem došel jsem k závěru, že milosrdenství má být přítomno pro zvláštní případy. Jinak je ale třeba každého člověka považovat za někoho, kdo má nárok na podíl z bohatství společnosti. Prostě protože se narodila či narodil. Ano, má pracovat, má se snažit, hlavní téma ale je, jak může co nejvíc lidí prožít co nejdůstojnější život.

ODA, kterou garantovali lidé prošlí disentem, jevila se mi jako strana, která má respekt k lidské důstojnosti v genech, a to v daleko větší míře než tehdy dravá ODS. Program současné ODA, kterou jako svůj projekt provozuje miliardář Pavel Sehnal, shrnuje svůj program do několika vět:

„Občanská demokratická aliance bude podporovat podnikání a rozvoj demokratické společnosti. Zásadním rysem tohoto programu je omezit vliv státu a veřejných financí na podnikatelskou sféru a bránit tomu, aby veřejné peníze nevstupovaly do sféry, kde je schopen fungovat soukromý kapitál. ODA bude prosazovat, aby peníze, které si občan nebo firma vydělá, zůstávaly z větší části v jejich dispozici a oni mohli rozhodnout o způsobu jejich použití. Znamená to omezit přerozdělování v rámci veřejných rozpočtů.“