Svět víry, a dokonce mystiky, a svět skepse se tradičně kladou proti sobě jako nesmiřitelní soupeři. Chce-li je někdo postavit vedle sebe v divadelním prostoru, mohla by vzniknout obava z dvou možných omylů. Buď to bude à la these, tedy divadelní ilustrace světonázorového konfliktu s předem jasně daným vítězem, nebo se utkání dvou přístupů bagatelizuje.

Divadlo Mana v Praze-Vršovicích provozuje tamní náboženská obec Československé církve husitské ve svém sídle na Vršovickém náměstí. Přesto se z utkání světů francouzské katolické mystičky Terezie z Lisieux a jednoho ze tří mistrů pochybování, německého filosofa Friedricha Nietzscheho, stává setkání. Osudy protagonistů jsou protisměrné, avšak souběžné a podobnější, než by se mohlo zdát možné.

Setkání se děje v divadelní hře Temná je noc; Terezie z Lisieux: Můj bratr Nietzsche od švédské karmelitánské řeholnice (Tereziiny spolusestry) Bridget Edmanové. Premiéra této inscenace v režii Tomáše Vondrovice proběhla za účasti pražského náboženského a uměleckého světa 7. září. Dvě titulní role převzali Máša Málková známá z inscenací pardubického Východočeského divadla a z projektů různých pražských divadel, a člen Národního divadla Pavel Batěk.

Obě hlavní postavy většinou promlouvají svými zachovanými texty, Nietzsche především svým spisem Tak pravil Zarathuštra (Praha: Dobrovský, 2014) a Terezie slovy vlastního životopisu pod názvem Dějiny duše (Autobiografické spisy: Dějiny duše, Vimperk: Tiskárny Vimperk, 1991), přesto však inscenace nepozbývá živé konkrétnosti. Setkání myšlenkových světů dostává podobu setkání životních příběhů. Autorka se dokonce odvážila toho, že vytvořila fikci jejich osobního setkání jednou v průběhu hry. Podruhé Terezka promlouvá k Nietzschemu z poněkud problematicky inscenovaného nebe.

Prolnutí světů hrdého filosofa a pokorné mystičky zprostředkovává postava lékaře v působivém podání Luďka Nešlehy z pražského Divadla pod Palmovkou, přesvědčeného ateisty a laskavého člověka s porozuměním pro Tereziny pochybnosti. Elena Strupková, ředitelka a herečka pražského divadla Miriam a též malířka a terapeutka nepodlehla pokušení schematicky zdůraznit v roli Tereziiny řeholní představené nepochopení církevního aparátu pro citlivý vnitřní zápas.

Hra o Terezii od Dítěte Ježíše a svaté Tváře se stává součástí pravidelného repertoáru v divadelním prostoru Mana, ve kterém též hostují soubory a agenturní inscenace. Jejich společným programovým bodem je drama otevírající cesty ke kořenům evropské kultury. Divadlo se chce se obracet k textům, v nichž se zrcadlí antické, židovské, křesťanské a humanistické tradice. Za základní princip odpovědné lidské existence považuje starost o duši a neustále obnovovaný pokus o život v pravdě.