Strany jednoho programového bodu

Ivan Štampach připomíná, jak důležité je nedat při volbách na pouhý dojem a pročíst si, jaké odpovědi na otázky zahraniční, obranné, vnitřní, školské, kulturní, sociální, zdravotní a ekologické nabízejí strany ve svém programu.

Nedali byste hlas straně, která jako své priority uvádí mimo jiné ochranu přírody a ovzduší, ochranu zvířat a jejich práv, kvalitní péči o zeleň a její ochranu, systémová protipovodňová opatření, odvedení dopravy z centra měst a obcí, jakož i podporu občanů protestujících proti jaderným úložištím? Nepřivábila by vás strana, která se svým názvem dovolává zelené tematiky a demokracie, kterou doplňuje také sociálními body?

Jenže, co když teprve při bližším pročtení programu zjistíme, že tato strana si také přeje, aby nám nediktovali nepřizpůsobiví, a volá: Stop diskriminaci slušných a pracovitých lidí? A dále, že se v podpoře prezidentské kampaně hudebního producenta Petra Hanniga sdružuje mimo jiné se stranou Národní demokracie, jejíž boss Adam B. Bartoš je součástí Hannigova volebního týmu?

Programové body Bartošovy strany zde přitom stojí za připomenutí: likvidace zločinné juvenilní justice, odmítnutí lživých „práv“ homosexuálů a jiných sexuálních menšin, demontáž přebujelého sociálního státu, boj proti škodlivým ideologiím a přísný dohled nad takzvanou občanskou společností. Volební právo podle této strany není samozřejmostí. Strana má také jasně formulovanou zahraniční politiku: okamžité vystoupení z NATO, boj proti Bruselu (který byl po jistou dobu přímo v názvu strany) a americkému diktátu a strategické spojenectví s Ruskem.

Tradiční politické strany se podle mínění mnohých diskvalifikovaly. Sociální demokracie je spíše než stranou usilující o rozšíření demokracie občanské na demokracii v oblasti sociálně-ekonomické lobbistickou organizací zejména malých lokálních mafiánů. ODS není přesvědčivým zastáncem ani té formální demokracie, na niž odkazuje svým názvem, a je stranou stejně oligarchickou jako hnutí ANO, které však na rozdíl od ní demokracii nepředstírá a funguje jako jedna z firemních agend muže, jenž je podle dostupných zpráv podezřelý z hospodářských deliktů a hrdě se hlásí k tomu, že chce k tomuto obrazu přetvořit i stát.

Rozčarování z hanebné politické morálky způsobuje příklon ke kdejakým alternativám. Raší strany s překvapivými názvy, často zcela mimo standardní politické programy. Lákají na nic neříkající, ale rétoricky silná hesla. Z konkrétních kroků Babišova hnutí v parlamentu a ve vládě se lze domyslet lecčehos, ale z programových vyjádření nevyčteme, chce-li prosazovat myšlenky sociální nebo individualistické, liberální či konzervativní, kde stojí mezi nacionalismem a kosmopolitním pojetím, je-li spíše prozápadní nebo proruská. Navzdory potížím svého šéfa však přitahuje mohutnou voličskou podporu lidovou mluvou a ostrými výroky na adresu tradičních stran.

Aparáty na získání vlivu
Z nerozvinuté české liberální demokracie se vynořují strany, o nichž se začalo říkat, že jsou na jedno použití. Často mají jediný programový bod a jsou zaměřeny na jednu sociální vrstvu či skupinu. Typickým příkladem takového již prakticky zaniklého politického subjektu jsou Důchodci za životní jistoty, kteří se několikrát přejmenovali, než se propadli do naprosté bezvýznamnosti.

1508327-45385Z nerozvinuté české liberální demokracie se vynořují a zanikají strany na jedno použití. Kdo si dnes vzpomene na Důchodce za životní jistoty a jejich lídra Kremličku? Foto Česká televize

Příkladem nic neříkajícího, a přitom jediného programového bodu je to, co vyhlašuje nová politická strana pod názvem Pět procent pro vzdělání. Nevyjadřuje se k žádnému spornému bodu kolem vzdělání. Nedovíme se, je-li pro zachování škol jako samostatných právních subjektů nebo pro jejich opětovné postátnění, po kterém volají i někteří úředníci. Nevíme, je-li pro jednotnou školu nebo pro pluralitu zřizovatelů a vzdělávacích programů. Nedovíme se, je-li pro povinnou maturitu z matematiky, respektive vůbec pro maturitu do detailů určovanou státem. Nedovíme se nic o jejich postoji k vzdělávání dětí v režii jejich rodičů. Mohla by se vyjádřit i k oceňování pedagogických pracovníků škol všech stupňů.

Ten, kdo by si snad představoval, že pět procent v názvu je snad vyjádření přání, aby se časem dospělo k pěti procentům ze státního rozpočtu na školství, bude vyveden z omylu. Ukáže se, že je to vyjádření přání získat pět či více procent voličských hlasů a dostat se do Sněmovny. Snaží se toho dosáhnout tím, že míní vystupovat na kandidátních listinách pirátů.

Strany bez vize a bez programu, pouhé aparáty na získávání vlivu a moci jsou reálným problémem. U strany pro vzdělání se nelze obávat vstupu do Sněmovny. Ona a jiné podobné subjekty právě v těchto dnech podávají seznamy kandidátů pro jednotlivé volební obvody. Snad si dokážeme dát pozor na strany a hnutí, která nám neříkají, co na nás chystají. Uvidíme, kdo vše podpořen částkami od oligarchů vyvine přesvědčivou kampaň a získá hlasy lidí, kteří budou hlasovat bohužel někdy proti vlastním zájmům.

Volba stran tradičních, sympatických i antipatických, ale náležejících do standardního politického spektra, se nám všem bude zajídat. Budeme zvažovat kmotry a šmejdy, kteří si je chtějí najmout na prosazování svých ekonomických zájmů. Bude nás trápit to, jak se trapně podbízejí nerealistickými sliby. Bude nás od nich odrazovat, jak apelují na nesnášenlivost a závist, na rasistické instinkty a národovecké sentimenty.

Domnívám se ale, že přesto je nutno sledovat program a doufat v jeho aspoň částečné naplnění. Je třeba vyžadovat jasné vyjádření ke všem kontroverzním tématům a nepřipustit zamlčování reálných programových preferencí. A domnívám se, že budoucnost patří stranám, které sice budou nejspíše muset v našem poměrném systému uzavřít nějaký koaliční kompromis, ale které nabízejí aspoň pracovní a provizorní odpovědi na otázky z celé šíře spektra zahraniční, obranné, vnitřní, školské, kulturní, sociální, zdravotní a ekologické problematiky.

A co si myslíte vy? Diskuse (0 příspěvků)

Pro vložení příspěvku musíte být zaregistrováni a přihlášeni.