Ve čtvrtek 13. července o půl šesté ráno místního času v nemocnici v Šen-jang v severovýchodní Číně ve věku nedožitých 62 let zemřel Liou Siao-po, čínský filozof, básník, publicista a obránce lidských práv. Za prosazování myšlenky lidských práv v Číně se v roce 2010 stal nositelem Nobelovy ceny míru. Ze stejné příčiny o dva roky dříve zatčen a roku 2009 odsouzen za „podněcování k podvracení státní moci“ na jedenáct let do vězení.

Konce trestu se nedočkal a zemřel v důsledku — pravděpodobně úmyslně — zanedbané léčby rakoviny jater. Krátce před smrtí prosil, aby směl v doprovodu své ženy, básnířky Liou Sia, odjet na léčení do ciziny.

S prosbou o vyplnění této žádosti se na generálního tajemníka KS Číny Si Ťin-pchinga před nedávnem obrátilo 154 nositelů Nobelovy ceny v různých oborech, významní světoví spisovatelé, Amnesty International i další lidskoprávní aktivisté. Ve prospěch Liou Siao-poovy prosby se vyjádřili také někteří politici, naposledy prezidentka Tchaj-wanu.

Liou Siao-po je označován za nejznámějšího čínského disidenta. Byl to nezávislý myslitel, literární kritik a komentátor aktuálního dění v Číně, jedna z nejvýraznějších postav své generace. Dospíval v dobách brutality a chaosu Kulturní revoluce a jako jeden z prvních autorů žijících v Číně otevřeně označil Kulturní revoluci za produkt totalitního systému postaveného na absolutní moci komunistické strany.

A také jako jeden z prvních pojmenoval paradox Kulturní revoluce, během níž Mao Ce-tung a jeho blízcí v zájmu zúčtování s vnitrostranickými odpůrci svedli indoktrinovanou mládež k násilnostem a ničení, vzápětí ale tato zkušenost otevřela mladé generaci oči a zlomila její původně neotřesitelnou víru v komunistickou stranu. Na konci 70. let pak právě z této generace vzešla řada pozoruhodných osobností čínského veřejného a kulturního života. Symptomatické je, že mnozí z nich čelili v průběhu let perzekucím a dnes žijí v exilu.