Ve čtvrtek 13. července o půl šesté ráno místního času v nemocnici v Šen-jang v severovýchodní Číně ve věku nedožitých 62 let zemřel Liou Siao-po, čínský filozof, básník, publicista a obránce lidských práv. Za prosazování myšlenky lidských práv v Číně se v roce 2010 stal nositelem Nobelovy ceny míru. Ze stejné příčiny o dva roky dříve zatčen a roku 2009 odsouzen za „podněcování k podvracení státní moci“ na jedenáct let do vězení.

Konce trestu se nedočkal a zemřel v důsledku — pravděpodobně úmyslně — zanedbané léčby rakoviny jater. Krátce před smrtí prosil, aby směl v doprovodu své ženy, básnířky Liou Sia, odjet na léčení do ciziny.

S prosbou o vyplnění této žádosti se na generálního tajemníka KS Číny Si Ťin-pchinga před nedávnem obrátilo 154 nositelů Nobelovy ceny v různých oborech, významní světoví spisovatelé, Amnesty International i další lidskoprávní aktivisté. Ve prospěch Liou Siao-poovy prosby se vyjádřili také někteří politici, naposledy prezidentka Tchaj-wanu.

Liou Siao-po je označován za nejznámějšího čínského disidenta. Byl to nezávislý myslitel, literární kritik a komentátor aktuálního dění v Číně, jedna z nejvýraznějších postav své generace. Dospíval v dobách brutality a chaosu Kulturní revoluce a jako jeden z prvních autorů žijících v Číně otevřeně označil Kulturní revoluci za produkt totalitního systému postaveného na absolutní moci komunistické strany.

A také jako jeden z prvních pojmenoval paradox Kulturní revoluce, během níž Mao Ce-tung a jeho blízcí v zájmu zúčtování s vnitrostranickými odpůrci svedli indoktrinovanou mládež k násilnostem a ničení, vzápětí ale tato zkušenost otevřela mladé generaci oči a zlomila její původně neotřesitelnou víru v komunistickou stranu. Na konci 70. let pak právě z této generace vzešla řada pozoruhodných osobností čínského veřejného a kulturního života. Symptomatické je, že mnozí z nich čelili v průběhu let perzekucím a dnes žijí v exilu.

Liou Siao-po vystudoval obor čínská literatura. Bakalářský titul získal v Čchang-čchunu, na Ťilinské univerzitě v severovýchodní Číně, odkud pocházel. Magisterské a doktorské studium absolvoval v Pekingu, na prestižní Pekingské pedagogické univerzitě, kde také ještě jako doktorand začal přednášet. V roce 1988 obhájil disertaci s názvem Estetika a lidská svoboda a stal se prvním držitelem doktorského titulu v oboru estetika v Číně.

Byl ovlivněn dílem předválečných čínských autorů, kteří studovali v zahraničí, a dílem Immanuela Kanta, zejména ho fascinovalo téma vztahu umění a svobody. V kontextu Maova literárního dogmatu, v němž byla literatuře a umění přisouzena role „služby lidu“ ve smyslu naplňování ideologických úkolů komunistické strany, byl Liou Siao-poův zájem o kantovskou estetiků odvážně buřičský.   

Širší veřejnost na sebe Liou Siao-po poprvé upozornil v polovině 80. let, tehdy ještě jako student, v polemických vystoupeních namířených proti zotročující síle tradice. V dobových sporech o původ a povahu Kulturní revoluce a o další směřování Číny se stal mluvčím těch intelektuálů, kteří viděli příčiny nedávného rozvratu v přetrvávajícím myšlení tradiční hierarchizované společnosti vyžadujícím poslušnost absolutnímu vládci, a budoucnost hledali v odmítnutí tradice a důsledném převzetí západních ideálů rovnosti a demokracie.

Liou Siao-po zásadně odmítal myšlenku obrody konfuciánství, která se v té době začala v Číně objevovat poprvé od vzniku Čínské lidové republiky, neboť v ní jasnozřivě viděl především nástroj útisku a potlačení individuality. Jeho vystoupení byla vyostřeně polemická, bez obalu kritizoval starší generaci intelektuálů za zbabělost a poklonkování moci. Servítky si nebral ani při hodnocení současné literatury, kterou vcelku po právu obviňoval z nedostatku nezávislého myšlení a z umělecké nezralosti.

Krátce poté, co navzdory přání ministerstva školství a konzervativně naladěných učitelů suverénně obhájil disertaci, Liou Siao-po odjel přednášet do ciziny. Když na jaře 1989 v Pekingu začaly studentské protesty, byl Liou Siao-po na Kolumbijské univerzitě v New Yorku.

Zpočátku váhal, nakonec se ale vrátil do Pekingu a připojil se k protestnímu hnutí v jeho poslední fázi. Společně se třemi dalšími přáteli byl v noci 4. června na náměstí, a když přišli vojáci a přijely tanky, tito „čtyři ušlechtilí muži“ (s´ ťün-c´) vyjednali s armádou pro zbývající studenty možnost odejít z náměstí, a zabránili tak dalšímu krveprolití.

↗

Liou Siao-po se svou ženou Liou Sia. Světová demokratická veřejnost se nyní obává také o její osud. Foto Amnesty International

Liou Siao-po byl následně zatčen a poprvé uvězněn. Po propuštění se již nemohl vrátit na univerzitu. Začal se věnovat různým aktivitám na obranu lidských práv, zpočátku zejména usiloval o ukončení perzekucí proti demonstrantům z Tchien-an-menu. Byl pod stálým dozorem policie, tři roky za své aktivity strávil v pracovním táboře.

V době, kdy byl na svobodě, komentoval dění v ČLR v článcích publikovaných v zahraničí, na Tchaj-wanu publikoval knihy o současné čínské společnosti. Roku 2001 se stal v Číně jedním ze zakládajících členů nezávislého centra mezinárodního PEN klubu. Poté, co byl roku 2008 naposledy uvězněn, začal intenzivně psát básně.

Liou Siao-po byl velkým obdivovatelem Václava Havla a československého disentu. Podílel se na přípravě Charty 08, dokumentu volně inspirovaného naší Chartou 77. Čínská Charta požaduje komplexní politické a společenské reformy „s cílem co nejdříve vybudovat svobodnou a demokratickou zemi řídící se ústavním pořádkem a naplnit tak soustavné snažení a sny Číňanů posledních více než sta let.“

Když byla roku 2010 Liou Siao-poovi „za jeho dlouhý a nenásilný zápas za základní lidská práva v Číně“ udělena Nobelova cena míru, nebylo nikoho, kdo by ji mohl v Oslo převzít. Laureát byl ve vězení a její ženě zabránily úřady vycestovat. Agentura Sin-chua v reakci na Liou Siao-poovo ocenění uveřejnila krátkou zprávu, v níž cituje domácí „odborníky“ označující udělení ceny „odsouzenému kriminálníkovi“ za vměšování do vnitřních záležitostí Číny s cílem poškozovat ji.

Jedním z šesti základních principů, k nimž se odvolává Charta 08, jsou lidská práva (vedle svobody, rovnosti, republikánského zřízení, demokracie a ústavní vlády). Říká se zde: „Lidská práva nejsou něčím, co člověku dává stát, ale jsou to práva, jimiž je člověk nadán od okamžiku svého narození. Obrana lidských práv je hlavním cílem vlády a legálním základem veřejné moci, stejně jako inherentním požadavkem pro to, aby základním východiskem byl člověk. Všechny minulé politické katastrofy v Číně jsou těsně spjaté s tím, že držitelé moci ignorovali lidská práva. Člověk je hlavním subjektem státu, stát je od toho, aby sloužil lidu, vláda existuje kvůli lidu.“

Nevíme, zda autorem těchto řádků byl právě Liou Siao-po, vyjadřují však přesně jeho přesvědčení a podstatu jeho politického snažení. To v Číně nyní bude pokračovat už bez něj.