Vycházíme z boční uličky přímo do ústí ulice Schulterblatt, na jejímž konci sídlí legendární německý squat Rote Flora, a před námi se objevuje tento obraz: na dlouhé ulici plá celkem šest za sebou postavených barikád, opodál stojí pět policejních aut s vodními děly a několik policejních kordónů. Občasnému metání skleněných lahví odpovídají salvy vody.

Míjíme první z barikád a v pověstně radikální ulici panuje peklo. Z našeho pohledu levá polovina ulice patří skupinám zakuklených černých black blokářů, zatímco naproti postávají hloučky běžně oblečených lidí, kteří je pozorují. Obrazy Bookchinovské sociální revoluce se mísí s Hakim Beyovským pojetím anarchismu jako hostiny.

Zatímco tedy v bočních uličkách svádí radikálové tvrdý boj s těžkooděnci, za rohem před vyrabovaným supermarketem po sobě rebelové stříkají ukořistěným šampusem. Občas vyletí do vzduchu rachejtle a spustí se ohňostroj.

Klidnější částí ulice pokračujeme až na náměstíčko před Rote Florou, vystrašení občasnými ranami dělobuchů. Vybíráme si případnou únikovou cestu a spolu s několika stovkami místních sledujeme řádění radikálů, kteří se snaží dobýt do místní pobočky banky Hamburger Sparkasse patřící pod mateřskou firmu Erste.

Po půlhodině marného boje se podaří radikálům zdemolovat vstupní mříž, dovnitř letí první světlice. Před největší z barikád si do půlky těla svlečení zakuklenci suší mokrá trička od vodních děl. Je pátek 7. července, devět hodin večer, a na pomezí hamburských čtvrtí St. Pauli a Sternschanze neplatí zákony. Není zde nikdo, kdo by je dokázal vymáhat.

Násilí poražených

Páteční nocí kulminovala v Hamburku série protestů proti nedaleko probíhajícímu summitu G20, který většina bezpečnostních expertů označila za rizikový. Podobné eskalace se předpokládaly, nejradikálnější autonomové již dopředu slibovali peklo v ulicích, policie na druhou stranu v předcházejících dnech přidala oheň do kotle násilným rozpuštěním legálního kempu i rozprášením řádně nahlášeného čtvrtečního pochodu.

Rioty ve vyhlášeně divokých čtvrtích byly i reakcí na neúspěšné pokusy o vniknutí do takzvaných červených zón, tedy míst s nejpřísnějšími bezpečnostními podmínkami. V jedné takové zóně sídlí kongresové centrum, kde jednaly přímo hlavy dvaceti nejmocnějších států světa. Ve druhé stojí budova filharmonie, kde byl pro státníky připraven kulturní program.

Během pátku jsme se zúčastnili druhého pokusu o vnik do červené zóny, který skončil fiaskem. Dobře připravená policie udržela pobíhající dav v dostatečné vzdálenosti od mocných a menší, nepříliš efektivní blokády rozmetala pomocí vodních děl. Nejradikálnější skupinky sdružené v Black bloku po cestě vymlátily pár výloh bank či jiných velkých korporací, mimo hlavní dav zapálily také pár luxusních aut.

O něco málo úspěšnější byl ranní pokus o blokády ulic, většinově nenásilné a kreativní povahy, kterým se podařilo konání summitu o pár hodin zpozdit. Setkání mocných však v pátek i sobotu probíhalo víceméně podle plánu, žádný Seattle 2 se nekonal. A to i přesto, že se radikálním francouzům se podařilo naházet několik dlažebních kostek do oken hotelového pokoje francouzského prezidenta Emanuela Macrona a Kurdové se několikrát pokusili dostat k hotelu tureckého prezidenta Erdogana.

Na velmi krátkou chvíli byla pod útokem i budova, ve které spal Vladimír Putin. Blíž k mocným však více než dvacet tisíc policistů v těžkém odění protestující nepustilo.

Koncert filharmonie