Krawalle jsou u akcí jako G20 v Německu běžné, smysl protestům neubírají

Petr Jedlička

Pokud se akce, jako byl summit G20, konají ve městech, jako je Hamburk, nemají organizátoři protestů příliš možností, jak případům výtržností zcela předejít. Důležité je mít na paměti, jakého jsou v porovnání s ostatními protesty rozsahu.

Od dob, kdy jsem jezdíval na podobné protesty, jako probíhaly nyní během summitu G20 v Hamburku, uplynulo už deset let. Jedna věc nicméně zůstává zjevně stejná: pokud se akce s přítomností světových mocných koná ve velkém městě v Německu, Řecku, Itálii či Francii — a v menší míře též v Kanadě, USA, Nizozemsku nebo Švédsku —, objeví se v jejím průběhu i to, čemu se v Německu říká Krawalle: tahy obvykle černě zakuklených skupin ulicemi, při nichž se zdemoluje několik výloh či aut a vyvolá násilná konfrontace s policií.

Organizátoři oficiálních protestů se vůči „kraválům“ vždycky vymezují. Kdysi — konkrétně na začátku minulé dekády — tak činili ostře a soustavně, mělo to ale spíše opačný efekt. Masmédia sice odsudek telegraficky zmínila, stále však věnovala daleko více prostoru výtržnostem než ostatním protestům.

Policie a státní orgány navíc začaly praxe demonstrativního odsuzování násilí zneužívat a nutily organizátory, aby jako kravály odsuzovaly veškeré objevivší se střety včetně těch, které vyprovokovala sama policie. Postupem doby se tak od okázalého odsuzování opustilo a dnes se tak děje spíše jen na přímé novinářské dotazy.

Teze, že kdyby nebylo násilností, psalo by se více o smyslu protestů, platí jen teoreticky. Ve skutečnosti se píše buď trochu o smyslu protestů a hodně o výtržnostech, nebo vyjde jen několik telegrafických zpráv o holé skutečnosti, že se protestovalo bez násilí. Foto G20hamburg.org, twitter

Ze strany ostatních protestujících či organizačních štábů přitom nelze kraválům ve velkých městech ani příliš předcházet. V rozporu s přesvědčením mnoha lidí totiž nejsou protesty při summitech G20, Mezinárodního měnového fondu, NATO a dalších organizací organizovány nějak striktně — jedná se spíše o volnou koordinaci jednotlivých akcí, jež chtějí různé skupiny provádět. Na rozdíl od demonstrací krajní pravice se účastníci levicových protestů nechovají jako armáda, která poslouchá nějaké velitele, ale jako lidé, z nichž většina se rozhoduje na základě diskuze v malých skupinkách nebo jedná prostě dle vlastního uvážení.

Organizační štáb je vytvořený zpravidla z dobrovolníků ze země, kde se summit koná. Pomáhá s domluvou posloupnosti jednotlivých protestů a stará se o zázemí. Nemá možnost nějakému kraválu zabránit a nikdo mu jej ostatně nenahlašuje. Nemá ani moc nějakou jinou plánovanou akci na protest proti proběhlému kraválu zrušit (i když to může formálně deklarovat) a jen málokterý z účastníků ostatních protestů má sklon po organizátorech něco takového žádat.

×