Reprodukční kliniky se bojí Babiše. Začaly se množit kontroly

Investigace DR: Babišovo podnikání na poli reprodukčních klinik vykazuje rysy nekalých metod, jež užil v jiných oblastech. Zveřejňujeme silné indicie, že zneužívá stát k získání strategických informací a posílá na konkurenty kontroly.

Když před sedmi lety zkoumala antropoložka Amy Speierová cesty neplodných amerických párů do České republiky, použila pro svou knihu příznačný název Fertility Holidays (Plodná dovolená). Tisíce zahraničních pacientek ročně navštěvují české reprodukční kliniky z dobrých důvodů: kvalitní zdravotní péče, krátké čekací lhůty, ale především liberální legislativa a nízké ceny. Hlavní konkurenční výhodou našich center jsou však vajíčka. Bílá vajíčka.

Funguje zde jednoduchá rovnice: české ženy darují, zahraniční ženy přijímají, chcete-li, kupují. Podle údajů Národního registru asistované reprodukce z roku 2014 tvoří zahraniční klientky 86 procent všech příjemkyň oocytů u nás. Dárkyněmi jsou přitom takřka výhradně Češky.

Darování vajíček je ze zákona bezplatné, kliniky ale mají možnost ženám nabídnout finanční kompenzaci za náklady spojené s darováním. Částka se zpravidla pohybuje mezi patnácti a pětadvaceti tisíci korunami, zatímco kupříkladu právě ve Spojených státech je zhruba pětkrát vyšší.

Stejný nepoměr panuje na straně příjemkyň. Základní darovací balíček vyjde v České republice cizinky zhruba na pět tisíc eur, což je vděčná suma vzhledem k tomu, že ve většině západních zemí jsou vajíčka nesrovnatelně dražší, případně je jich nedostatek, anebo je tam dokonce darování pro účel asistované reprodukce zakázáno. Naproti tomu u nás je dárcovství ze zákona anonymní, a tudíž přijatelnější pro obě strany. Globální reprodukční trh činí z vajíček českých žen výhodnou komoditu: jsou relativně levná a jdou na odbyt.

Zato pro české neplodné páry – protože pojišťovny hradí zhruba polovinu částky ženám jen do devětatřiceti let – představují oocyty vzhledem k nižším mzdám nákladnou věc, kterou si nemůže dovolit každý. To platí pro umělé oplodnění obecně, navzdory účasti zdravotních pojišťoven u mladších žen. Poptávku českých žen v jisté míře snižuje i solidní kvalita zdejší reprodukční péče.

V jádru diskuse o podmínkách umělého oplodnění stojí ve skutečnosti otázka postavení žen. Debatu však zastiňuje vliv Andreje Babiše. Foto FB Andrej Babiš

Nedávné pokusy proceduru více zpřístupnit a liberalizovat vzbudily odpor konzervativních poslanců. Současně znovuotevřely otázku, kdo z rostoucího počtu neplodných párů vlastně profituje.

Celá oblast umělého oplodnění nastoluje zásadní etické otázky. Lze se například ptát, zda by stát neměl raději podporovat adopci. Přesto mu je současná česká legislativa vcelku nakloněna, i když pamatuje hlavně na zájmy provozovatelů klinik, méně na sociální či osobní situaci klientek.

Etickou či feministickou debatu o samé podstatě odvětví nyní ale odsunulo jiné téma. Podle závěru antimonopolního úřadu až pětačtyřicet procent trhu s umělým oplodněním v České republice ovládá Andrej Babiš.

Vajíčka v holdingu
Reprodukční medicína je relativně nové a úzce specializované odvětví. Vzhledem k velikosti země, jakou je Česká republika, čítá celý obor pár desítek lidí, lékařů a embryologů, kteří se mezi sebou dobře znají. Někteří zakládali první soukromá centra u nás poté, co v 90. letech opustili státní nemocnice. Z českých pracovišť se snažili vybudovat světová.

Běžně se dočteme, že reprodukční medicína je lukrativní odvětví na vzestupu. Z vlastní zkušenosti ovšem vím, že výsledný produkt, který nabízí, je – jak se říká – bez záruky. Cesty, jak dospět k cíli, jsou ošemetné.

Problém neplodnosti je navíc citlivá, svrchovaně intimní záležitost, s níž se mnoho lidí nesvěří ani svým nejbližším. Obliba probírat jej na internetových fórech budiž důkazem, že se o něm neplodné páry, zejména pak ženy, odvažují mluvit leda anonymně, v prostředí lidí se stejným trápením. Sám proces asistované reprodukce na klidu nepřidá.

Ani dnes lékaři nedokážou u některých případů vysvětlit příčiny neplodnosti, natož spolehlivě zaručit výsledek, tedy těhotenství. Ženy stimulují svá těla hormony, a ocitají se tak v jakémsi permanentním premenstruačním syndromu. A když potom přijde nenáviděná menstruace, je vzhledem k vynaloženému úsilí a finančním prostředkům ještě více zdrcující než u snahy o početí běžnou cestou. Mnohdy je pak celý cyklus čeká znovu.

Reprodukční centra se proto často pyšní nejen svou úspěšností, ale také rodinnou, pohodovou atmosférou. Citlivý a osobní přístup, nevzbudit pocit nucení do něčeho, co klientka nechce – to je základ, neboť jediné zaváhání či neúspěch vede páry často ke změně centra, o čemž se navíc někteří hned podělí na internetu.

Za pozornost v dané souvislosti stojí fakt, že nejnavštěvovanější server zabývající se danou problematikou – eMimino – patří Mafře. Jednalo se o jednu z prvních Babišových akvizic v roli vlastníka vydavatelství, jehož vlajkovou lodí je MF DNES. Server eMimino Mafra koupila jen měsíc před tím, než Babiš zakoupil první kliniky reprodukční medicíny. O tom, jak si lze na podobných stránkách přivydělávat přispíváním do diskusních fór v zájmu klienta, se vyprávějí ságy.

Většinu nákladů českým párům hradí stát
„Není vlastně reprodukční medicína příliš rizikové odvětví?“ ptám se manažera jedné z menších klinik. „Jistěže je. A proto je to tak výhodné,“ usmívá se a dodává: „Na druhou stranu je to ale v mnoha ohledech bezpracný zisk.“ Kliniky sice musejí být obezřetné a neustále pečovat o svou vratkou pověst, pokud si však klienty získají, mohou se spolehnout na příliv zdrojů ze zdravotních pojišťoven.

Některé kliniky se orientují takřka výhradně na zahraniční páry, jiné naopak spoléhají na českou poptávku. Repro DR

Kromě zahraničních klientů, tedy samoplátců, tvoří pojišťovny významnou část zisků většiny klinik. České páry si samy platí léky či doplňující vyšetření, u většiny z nich jde zpravidla zhruba o dvacet až šedesát tisíc korun za cyklus mimoděložního oplodnění (IVF čili in vitro fertilizace).

Pojišťovny plně hradí zbytek nákladů na základě seznamu zdravotních výkonů, který vypracovává ministerstvo zdravotnictví. Právě kupříkladu stimulační léky jsou však předmětem vyjednávání mezi centry a pojišťovnami. Pojišťovny také mohou rozhodovat o tom, jakým centrům výkony proplatí – řídí se podle principů dostupnosti péče.

Veškerá zařízení poskytující asistovanou reprodukci, tedy víc než čtyřicet center, získala za poslední rok jen od VZP na cyklus IVF na 200 milionů korun. Síť klinik Future Life, patřící společnosti Hartenberg holding, obdržela z úhrad cyklů IVF v minulém roce více než 70 milionů. Kliniky Babišova Future Life obsazují dvě první příčky největších příjemců.

Pro srovnání: státní zařízení obdržela částku takřka 28 milionů korun, ostatní soukromé kliniky mimo holding dohromady 99 milionů. Třetina prostředků za mimoděložní oplodnění z VZP jde tedy klinikám Future Life. Celkově inkasují zařízení patřící pod Hartenberg holding od VZP stabilně zhruba 400 milionů korun ročně – částka zahrnuje veškeré služby včetně gynekologie, genetických vyšetření a tak dál.

Dominantním vlastníkem Hartenbergu je společnost SynBiol, vlastněná Andrejem Babišem, nyní prostřednictvím svěřenského fondu. Ze stránek Hartenbergu, které jsou pouze v angličtině, se dozvíme, že společnost investuje především do holdingu Future Life.

Ten byl založen v únoru roku 2014, od té doby ovládl deset českých klinik, dvě na Slovensku a čtyři ve Velké Británii. Mezi nejznámější patří Gennet, Iscare či Reprofit.

Na webu společnosti Future Life není o koncovém vlastníku ani zmínka a jednotlivá reprodukční centra spadající pod koncern si udržují svou vlastní vizuální identitu. Běžný klient si tak může jen stěží povšimnout, že kliniky změnily majitele a patří do Babišova holdingu.

Poté přišly kontroly
Nejslibnějším zdrojem příjmů pro kliniky reprodukční medicíny ale není český stát, nýbrž zahraniční klientela. Předním českým poskytovatelem asistované reprodukce pro zahraniční klientky je brněnská klinika Reprofit, největší centrum sítě Future Life – mimo jiné velmi úspěšná v počtu získaných dárkyň. Reprofit na svém webu uvádí, že v loňském roce poskytl léčbu více než dvěma tisícům párů mimo Českou republiku. Počet českých klientek je zhruba třetinový.

O oblibě Reprofitu svědčí zájem na zahraničních internetových fórech, kde patří mezi nejčastěji zmiňované. Léčbu v příjemném prostředí Brna nabízejí také spřízněné zahraniční agentury. Například web Your IVF Journey zprostředkovává britským neplodným párům veškerou komunikaci.

Klinika Reprofit se pyšní vysokým počtem provedených cyklů, nabízí ale také kvalitní embrya či vajíčka na míru požadavkům klientů. Počet přijíždějících párů stoupá meziročně o patnáct procent. Orientovat se na zahraniční trh je tak stále výhodnější. Do České republiky přicházejí také páry ze sousedního Slovenska, kde se léčba pokládá za méně kvalitní.

Kliniky si ceny darovacích balíčků pro samoplátce nastavují samy, pohybují se však všude kolem pěti tisíc eur. Taková výše ceny se doposud obecně brala za normu a její výpočet nikdo nijak zvlášť neřešil. Poté ale přišly kontroly.

Holky z finančního úřadu mi psaly, ať se stavím. Tak jsem tady. Foto FB Andrej Babiš

Podle informací Deníku Referendum se od 1. ledna vůbec poprvé začaly v centrech asistované reprodukce objevovat takzvané cenové kontroly. „Trvalo to asi tři dny, vyžádali si od nás kalkulace a počty jednotlivých výkonů a samozřejmě účetnictví. Některé informace jsme označili jako obchodní tajemství, ale kdo může věřit tomu, že se to nedostane dál,“ popisuje zkušenost manažer jedné z klinik.

Cenové kontroly se týkají zejména služeb nehrazených z veřejného zdravotního pojištění, mohou ale také zahrnovat výkony u pojištěnců, které se řídí cenovým předpisem ministerstva zdravotnictví. Klinika musí mít správně vyhotovenou kalkulaci jednotlivých výkonů, tedy musí prokázat náklady.

Kontroly provádějí specializované finanční úřady, které spadají pod generální finanční ředitelství. Cenové kontroly se ve zdravotnictví sice vyskytují – lze je dohledat v cenových věstnících ministerstva financí –, dosud se však týkaly zejména stomatologie, očních klinik či estetické medicíny. Letos vůbec poprvé kontroly zasáhly také reprodukční kliniky. Deník Referendum ví, že kontroly se uskutečnily u několika konkurentů holdingu Future Life.

Proběhlé kontroly jsou nadále ve správním řízení, a tudíž je ministerstvo financí ve svém věstníku dosud nezveřejnilo. Deník Referendum se proto obrátil na úředníky ze specializovaného finančního úřadu. Ředitelka sekce metodiky a řízení Zdeňka Hušáková odmítla Deníku Referendum cokoli sdělit s odvoláním na mlčenlivost, Skutečnost, že se kontroly konaly, však nepopřela.

Jan Holý, vedoucí jednoho z oddělení cenové kontroly, byl o krapet sdílnější. Akce zdůvodnil tak, že úřad prokontroloval ostatní oblasti zdravotnictví, a proto svou pozornost letos obrátil na reprodukční kliniky.

Úřad se podle jeho slov specializuje na ty oblasti, v nichž mají přímou finanční spoluúčast klienti. Úřad prý postupoval podle takzvaného ročního plánu cenových kontrol. O něm úřad na svých stránkách říká: „Cenové kontroly jsou prováděny především na základě ročních plánů cenových kontrol jednotlivých cenových kontrolních orgánů, podle zadání Ministerstva financí, popř. vlády, a na základě podnětů a stížností občanů a právnických osob.“

V době zadání kontrol v reprodukčních klinikách řídil ministerstvo financí ještě Andrej Babiš. Jeho společnost Future Life na otázky Deníku Referendum neodpověděla. Nesdělila nám tedy ani to, zda se kontroly konaly i na jejích klinikách.

„Kontrola si může vyžádat prakticky jakékoli informace a firma je musí vydat. Za mého působení si nedovedu představit, že by někdo do kontrol intervenoval,“ poznamenal k tomu penzionovaný vysoce postavený úředník na ministerstvu financí. Ani on si ale nepřál být jmenován.

Cenové kontroly má v gesci specializovaný finanční úřad od roku 2013. Předtím je prováděl odbor na ministerstvu financí, jednu dobu dokonce ministerstvo zdravotnictví. „Farmaceutické firmy tehdy nechtěly, aby ministerstvo financí vidělo do kalkulací,“ popisuje dřívější snahy lobbistů náš zdroj.

Na otázku, zda si dovede představit, že by nynější kontroly byly účelové, odpovídá jen: „Jsou to velmi komplexní informace. Víte, jak se nyní ukazuje, jak funguje generální finanční ředitelství…“ ve zřejmé narážce na zneužívání zajišťovacích příkazů. Ať už kontroly proběhly z počestných pohnutek úředníků, či v Babišově podnikatelském zájmu, své následky si již vybraly.

Většina center se obává možného zneužití informací, v odvětví panuje strach hovořit s novináři. Kontroly totiž poskytují ministerstvu financí právě ten typ informací, k nimž by se nemohlo dostat z jiných zdrojů, například ze zdravotních pojišťoven. Jedině díky kontrolám se ministerstvo financí dostane například k informacím o samoplátcích, včetně zahraniční klientely.

Cenové kontroly ale nejsou jediným možným zdrojem informací, díky němuž může Babišův Future Life získávat výhodu oproti svým konkurentům. Poté, co v Babišově brněnském Reprofitu zaměnili embrya dvěma zahraničním párům (Babišova média to tehdy přičinlivě vydávala za pochopitelné selhání lidského faktoru, zatímco podle zdrojů Deníku Referendum se jednalo ve skutečnosti o důsledek tlaku na snižování personálních nákladů, kvůli kterému kontrola neprobíhá podle standardů jako dřív), změnili ve firmě ředitele.

V květnu nastoupil na místo jednatele Reprofitu Jonáš Vokřál, syn primátora Brna a místopředsedy hnutí ANO Petra Vokřála. Do Reprofitu odešel z pozice finančního ředitele hlavní konkurence – brněnské kliniky Repromeda. K otázce, zda se neobává zneužití svých interních informací, se Repromeda odmítla vyjádřit.

A co si myslíte vy? Diskuse (0 příspěvků)

Pro vložení příspěvku musíte být zaregistrováni a přihlášeni.