Pokud budeme vycházet z průměrného indexu spotřebitelských cen, pak jsme v uplynulé době zažili delší období mimořádně nízké míry inflace. Zhruba od října 2013 do října 2016 se tento ukazatel pohyboval kolem kladné nuly. Loni už ministerstvo financí předpokládalo v roce 2017 inflaci 1,6 procenta. Hospodářská prognóza Evropské komise z podzimu 2016 ale tvrdila, že inflace se letos ještě nemůže dotknout dvou procent.

Aktuálně mírně oživlé ceny mají samozřejmě na obyvatelstvo v oblasti běžné spotřeby jen mírný dopad. Jde ale o to, že v rámci spotřebního koše některé ceny rostou rychleji oproti průměru. Největší nárůst zaznamenaly v poslední době potraviny, nemluvě o zdražení v restauracích. Pokud jde o ceny výrobců, ožívají ceny v průmyslu. Ve stavebnictví stagnují a v zemědělství se stále ještě propadají.

Z vnějších vlivů se nejčastěji hovoří o vlivu cen ropy a plynu. Barel ropy Brent v minulosti klesl z maximálních hodnot kolem 120 amerických dolarů za barel na méně než 40 dolarů. Nyní se ceny na trhu přibližují k 60 dolarům. Souvisí to pochopitelně jak se světovou poptávkou, tak i s nastavením těžebních limitů hlavních producentů, kteří přicházeli o své zisky.

Nízké ceny ropy uvítali až na producenty ropy všichni ostatní, protože je považovali za faktor podporující vlastní růst. Ovšem dlouhodobější pokles celkové cenové hladiny už měl opačný, tedy zpomalující vliv. A i při poklesu průměrných cen mohou některé domácnosti pocítit zdražování sociálně citlivých položek. Takže radost občanů, že s obecně nižšími cenami stoupne reálně jejich kupní síla, zkalil fakt, že v takové situaci chudí dále chudnou.