Guvernér České národní banky Jiří Rusnok převzal po předchozím vedení závazek intervencí na oslabení české koruny. Od listopadu 2013, kdy ČNB provedla tuto devalvaci koruny o osm až devět procent (ale dnes se fakticky jedná až o nějakých patnáct až dvacet procent, neboť koruna ve vztahu k euru by se v průběhu času dále zhodnocovala), stála ČNB tato akce už zhruba šest set miliard korun.

Guvernér Rusnok, přestože měl možnost se od tohoto rozhodnutí oddělit, se v nejnovějším rozhovoru pro noviny E15 vyjádřil, že tento „závazek“ může být ukončen třeba až v roce 2018. Jak řekl Rusnok: „Pro nás je kritériem udržitelné dosahování inflačního cíle.“

Jinak řečeno, pokud nebude dosaženo inflace alespoň dvou procent, neukončí ČNB své vyhazování peněz z okna.

Je samozřejmé, že ukončení politiky slabé koruny, pokud by bylo provedeno okamžitě, by znamenalo značný problém pro českou ekonomiku, a zejména pro celou řadu vývozců. Ale je otázka, zda mohou zájmy určité skupiny vývozců dominovat nad převažujícím celospolečenským zájmem.

Prvořadým makroekonomickým zájmem České republiky musí být modernizace jejího průmyslu. Modernizace průmyslu, tedy uplatnění nejmodernějších technologií a zařízení v českých výrobních závodech, povede k růstu produktivity práce, a tedy k uvolňování kvalifikovaných pracovních sil, které v tuto chvíli na trhu práce chybí.

↗

Jiří Rusnok chce zděděný závazek na oslabování koruny ještě prodloužit. Cílem je pro něj udržitelné dosahování inflačního cíle. Foto ceskatelevize.cz

Proč dovážet pracovníky s ne vždy optimální kvalifikací, když je možné dovážet modernější stroje a zařízení a na nich vyrábět více produktů s menším užitím pracovní síly? To vytvoří prostor nejen pro růst produktivity práce, ale i pro růst mezd a uvolnění pracovních sil do těch oblastí hospodářství, kde chybí.

Chce to jen maličkost: kdyby vedení ČNB před třemi lety neprovedlo tento svůj neuvěřitelný zásah na oslabení koruny, česká koruna by v tuto chvíli nejspíš byla ve vztahu k euru o nějakých patnáct až dvacet procent silnější než dnes.

A samozřejmě i nákupy zahraničních technologií by byly o oněch patnáct až dvacet procent levnější. Současná cena nejmodernějších technologií může být jedním z důvodů, proč se české průmyslové podniky do své modernizace v současné době příliš nehrnou. Čekají prostě na dobu, až budou nákupy levnější.

V oblasti komodit jsou dražší nákupy surovin pro průmysl, včetně strojírenství a potravinářského průmyslu, zlevňovány celkovým poklesem cen většiny komodit na světových trzích. To plně vyvažuje, a můžeme říci, že i převažuje, vliv slabé koruny při nákupu těchto komodit. 

Ale v oblasti supermoderních technologií je rozhodnutí ČNB setrvávat další dlouhou dobu v politice slabé koruny špatné. A to ani nemluvím o zájmech běžného spotřebitele.