Hledání vlastní soudnosti

Michal Pícl

Systém progresivního zdanění již u nás před lety bez problémů fungoval. Tím, že se k něm vrátíme, můžeme udělat krok zpět mezi vyspělé země, komentuje Michal Pícl.

Americká investiční banka JPMorgan Chase minulý týden oznámila, že vyřazuje Českou republiku ze skupiny vyspělých zemí a dává jí označení rozvíjející se země. Řada „ekonomů“ začala jásat, protože prý tento krok může přinést České republice větší zájem o její dluhopisy. Nikomu dalšímu do jásotu ale není. Ukazuje to totiž, kam se Česká republika od revoluce dostala.

Česká republika patří dlouhodobě mezi země s nejlevnější pracovní silou. Máme skoro nejnižší minimální mzdu v Evropě a platy více než 70 procent obyvatelstva se nacházejí pod státním průměrem. Více než čtyři miliony lidí pak nedosáhnou ani na hrubý příjem 40 tisíc korun.

Na nestoudně nízké české platy upozornili minulý týden také sociální demokraté se svým návrhem progresivního zdanění. Ten v České republice fungoval od roku 1993 do roku 2007. Systém progrese je založený na principu solidarity bohatších s chudšími, ale své zastání má i v ekonomické teorii nebo sociologii.

Tím, že systém progresivního zdanění v roce 2008 pravice zrušila, oslabila již tak ohrožené skupiny obyvatel a přiklonila se k velkému byznysu a těm nejbohatším. Zrušení progresivního zdanění znamená vyšší daně pro nejchudší vrstvy. Česká republika se pak na dlouhá léta vzdálila od vyspělého západního světa směrem na východ.

×