Potřebujeme vzdělávání 4.0?

Český systém vzdělávání nepochybně potřebuje změnit, aby dokázal pružněji reagovat na dramatický vývoj nových technologií. Nemělo by se tak ale dít na objednávku velkých firem.

Vize o průmyslu 4.0 čím dál častěji doprovází pojem vzdělávání 4.0. Soudě dle zpráv v médiích, ministerstvo školství dokument s tímto názvem skutečně připravuje.  

Idea průmyslu 4.0 je založena na dramatickém vývoji nových technologií, který má přinášet nové formy práce a celkově proměňovat svět kolem nás. Má měnit (nebo už mění) společnost jako celek a ta se následkem této čvrté průmyslové revoluce stává společností 4.0. Vzdělávání 4.0 má pak na nové formy práce a na život v takové společnosti připravovat.

Zástupci průmyslu a zaměstnavatelů tímto pojmem čím dál častěji definují své nároky na změny vzdělávacího systému. Zaměřují se nejen na podporu technického vzdělávání na úrovni středních a vysokých škol, ale vyzývají i k radikálním změnám základního školství. Tlak přímo ovlivnil i některé nedávné novely zákonů, jak uvádějí na svém webu zástupci průmyslu: „...díky aktivitě SP ČR se povedlo či zčásti povedlo prosadit následující změny: Zavedení povinných přijímacích zkoušek z českého jazyka a matematiky…“.

Od jednotných přijímaček na střední školu pro všechny děti si zřejmě někteří zástupci průmyslu i státu slibují nasměřování tisíců dětí do prací, které jsou podle jejich názoru potřeba. Toto směřování, zejména do oborů bez bez maturity, bude možné díky úpravám obtížnosti národního testu „na zakázku“. Jde o tlak na vytváření zadaného množství technických pracovníků bez maturity, to znamená mladých lidí bez možnosti dalšího studia na vysoké škole? Přitom například v severských zemích je bakalářské studium umožněno záměrně téměř každému s cílem podpořit úroveň celé společnosti. U nás by oproti tomu novely školských zákonů mohly umožnit vytvářet z dětí „technologické dělníky“.

1801_ecole_insideŠkoly by měly pomoci zlepšovat kvalitu života, ne z dětí vytvářet technologické dělníky. Foto bisonteint.net


Ačkoli česká vize průmyslu 4.0 ukazuje snahu stát se technologicky pokročilým systémem a vytvořit technologicky pokročilá pracovní místa, stále z nějakého důvodu vyžaduje, aby systém připravoval „technologické dělníky“ spíše než „technologické vědce“. Vize vzdělávání 4.0 bude jistě obsahovat mnoho požadavků na podporu vědecké výchovy. Otázka však zní, zda půjde o pouhé proklamace a v praxi budeme nadále spíše plnit montovny nízce kvalifikovaným technickým personálem, pokud má vzdělávání naplňovat poptávku „továren“?

Trendy nahrávající elitě
Ve vizi vzdělávání 4.0 také najdeme požadavky na kreativitu, objevování, samostatnost, rozvoj průřezových kompetencí, jako je komunikace a týmová práce, rozvoj talentů. Důležité však je, do jaké míry tvoří tyto krásné vize pouhý doplněk k hlavní myšlence, že máme produkovat vlastně jen univerzální zaměstnance nového průmyslu, nebo zda je cílem opravdu kvalita života každého z nás.

Vize 4.0 obsahují spoustu krásných slov o svobodné, šťastné, vyspělé 4.0 společnosti, kde každý naplňuje svůj potenciál. Bylo by však lepší, kdybychom tu lepší společnost vytvářeli vědomě my, a nejen mystická síla s názvem „nové technologie“, která všechno udělá za nás. Technologie nám všem mohou zpříjemnit život, jenže ukazuje se, že pokud je necháme nekontrolovaně působit, pokračuje i nárůst nerovností. Světové bohatství se kumuluje v rukou úzké skupiny lidí a technologie kupodivu tento trend jen podporují.

Na konferenci IAEVG 2016 (mezinárodní asociace poradců v oblasti vzdělávání a práce) zdůrazňovali na jednom ze sympozií panelisté změny ve světě práce: celosvětově čím dál více ubývá jistoty, mizí například trvalejší pracovní úvazky. Práce se čím dál víc vyskytuje ve formě volného najímání služeb nebo specialistů, velký zisk lze vytvářet s využitím technologií i s malým počtem pracovníků. Rizika sociální nespravedlnosti rostou. Na tato rizika je třeba upozorňovat a hledat řešení, nečekat, jak to dopadne. Tyto sociální trendy, často prodávané jako směřování k ideální společnosti 4.0, mohou naopak snížit kvalitu života většiny lidí, kteří nepatří k elitě.

Je zjevné, že vize 4.0 mohou znamenat šanci na celkové zlepšení školství. Lze se s nimi identifikovat a zkusit na základě jejich idejí inovovat české školy. Jen je třeba dát pozor, co se kterými slovy skutečně myslí a kdo za tím stojí. Jaké politiky, média a vizionářské organizace si nadnárodní firmy a místní oligarchie platí a za co. Tím, kdo by měl mít vizi, je stát a také my. Ptejme se tedy, jaké hodnoty jsou pro nás důležité, jaký svět, vzdělávání a práci si přejeme, a jak nám v tom může pomoci průmyslová revoluce 4.0.

A co si myslíte vy? Diskuse (1 příspěvek)

Petr Hlávka - učitel, Rokycany

Základní problémy nevyřeší ani 4.0 Pátek, 6.Ledna 2017, 09:53:23

Hezká snaha podniků většinou končí jejich prohlášením, trvalou snahu pomoci odbornému školství nevidím, pouze na naší škole dosáhla Česko- Německá hospodářská komora vyučování druhého cizího (německého) jazyka v zájmových kroužcích. Podniky chtějí modré s nebe, ale nic pro to z vlastních prostředků nedělají.
Základní problémy odborného školství vyrůstají ze základního školství:
- nedoučené děti přicházející ze ZŠ (matematika - logika!, fyzika)
- zrušení pracovního vyučování na ZŠ
- vykrádání nadaných dětí v ZŠ pro víceletá gymnázia
- ubývání vyučovacích hodin (to platí i pro SŠ)
- velké procento žáků (300 v Plzeňském kraji) nejde vůbec na SŠ - ani do učení - nýbrž rovnou dělat
Střední odborné školy:
- malý zájem žáků o studium, "proplouvání" se čtyřkami
- naprosto zničující normativy, počítané na žáka
- nízké platy (i na SŠ), které nemotivují k nástupu do školství nadané a odborně zdatné učitele - z toho plynoucí stárnutí učitelstva
atd.
Takže pane Chaluši - nebojte se, v našem školství se moc k lepšímu nezmění, ani 4.0 není ve zkostnatělém těle hrozbou.

Pro vložení příspěvku musíte být zaregistrováni a přihlášeni.