Vánoční pohádkové pásmo České televize vyvrcholilo projevem prezidenta Zemana. Ten svým projevem definitivně stvrdil, že se s veřejností rozhodl komunikovat výhradně metodu zvanou Gishův úprk (Gish galloupe).

Jde o rétorickou metodu, kdy řečník svého oponenta zahrne tak velkým množstvím nesmyslných a falešných tvrzení, že na ně není schopen v přiměřeném čase racionálně reagovat. Uvést na pravou míru jedno falešné tvrzení trvá mnohem déle a je mnohem pracnější, než falzum jen tak pohodit do éteru.

Než se oponent vyrovná s prvním argumentem, řečník již vychrlil dalších deset mystifikací. V reálném čase je tak nemožné prokázat celkový rozsah řečníkových lží a mystifikací. Stejně tak je nemožné, aby média pravidelně kriticky reflektovala projevy takovýchto řečníků, protože by jim neustále musela věnovat polovinu celého vydání.

O Číně se nepochybuje

Příkladem takového falešného tvrzení je prezidentův výrok, že „dnes už téměř nikdo nepochybuje o souvislosti mezi migrační vlnou a teroristickými útoky“. Samozřejmě, že to není pravda. Pravdivé by bylo tvrzení, že o tom nepochybuje nikdo z pravicových populistů. Vysvětlení existujících a neexistujících souvislostí mezi migrační vlnou a terorismem však zabere samostatný článek, ale mezitím už jsou prezident a pozornost publika o tři mystifikace dále.

Kde lze však Zemanovo nekorigovatelné míjení se s realitou ukázat snadno, je jeho tvrzení ohledně zahraničních investic. Podle prezidentova vánočního projevu máme usilovat o čínské investice, protože „Čína je největším zahraničním investorem v Německu a bylo by hloupé, kdybychom i my nevyužívali podobných příležitostí“. Lákejme Číňany a budeme se mít dobře jako Němci, naznačuje. Stejně jako v mnoha jiných případech, je i zde pravda úplně jiná.

Podle oficiálních statistik německé centrální banky se na zahraničních investicích do německé ekonomiky (FDI) podílí celá Asie zhruba deseti procenty, z čehož ještě polovina připadá na Japonsko. O významu a velikosti čínských investic svědčí to, že je Bundesbanka ve své statistice samostatně ani neuvádí. Za poslední čtyři roky, pro něž jsou k dispozici kompletní data (2011 - 2014), investovali v Německu více než firmy z celé Asie dohromady například firmy z Holandska, Lucemburska, Francie, Itálie, Švýcarska, Velké Británie nebo USA. Asijské investice jsou co do objemu srovnatelné s rakouskými.