Nová studie vědců z Ústavu experimentální medicíny Akademie věd přinesla několik zásadních zjištění. Porovnával se vliv znečištění ovzduší na matky a děti do dvou let ze dvou českých měst, Karviné a Českých Budějovic. Přišlo se na to, že děti v Karviné jsou nemocné mnohem častěji. V krvi a moči matek z Karviné byl navíc nalezen mnohem větší počet škodlivin. Jedinou dobrou zprávu je, že mateřské mléko není znečištěním ovlivňováno.

Tým kolem genetika doktora Šráma zkoumal, do jaké míry způsobují zvýšené koncentrace benzo(a)pyrenu (b(a)p) vyšší nemocnost a genetické změny u dětí. Výzkum trval čtyři roky a výsledky u čtyř stovek čerstvě narozených dětí a jejich matek se stále ještě analyzují. Už teď je nicméně patrné, že v zimě se u karvinských dětí častěji vyskytovala genetická a oxidační poškození DNA, což negativně ovlivnilo jejich metabolické dráhy pro imunitu a vývoj mozku.

Vyhodnocována byla i nemocnost dětí ve věku do dvou let. Výsledek ukázal, že karvinské děti jsou nemocné častěji než českobudějovické, zejména co se onemocnění dýchacích cest týče. V rámci výzkumu byly v moči matek a novorozenců analyzovány polycyklické aromatické uhlovodíky pocházející z průmyslu, lokálních topenišť a dopravy. Na základě analýzy ve spolupráci s Vysokou školou chemicko-technologickou v Praze vědci zjistili, že největší těchto metabolitů dosahují tyto metabolity u karvinských novorozenců v zimě.

Letní koncentrace b(a)p v Karviné pro představu odpovídají těm zimním v Českých Budějovicích, což je přibližně 1,3 nanogramu na metr krychlový, zimní koncentrace této rakovinotvorné látky se v Karviné pohybují kolem pěti nanogramů.

A tímto způsobem by se dalo pokračovat „vesele“ dál: v Radvanicích byla roční koncentrace b(a)p téměř osm nanogramů, což znamená osminásobné překročení limitu, který doporučuje Světová zdravotnická organizace. Je to zároveň nejvyšší koncentrace za rok 2015 v České republice vůbec.

Podobně vysoké údaje byly podle údajů ročenky ČHMÚ pro rok 2015 měřeny na stanicích Ostrava-Radvanice ZÚ, Ostrava-Radvanice OZO, Ostrava-Přívoz a Český Těšín…

Dýchám, tedy jsem?

Když se zamyslíme nad tím, že na všech těchto místech doopravdy žijí lidé, je to téměř k pláči. Podobná míra znečištění ovzduší v Evropě nemá obdoby, snad s výjimkou nejzamořenějších míst v Polsku. Děti, které se narodily v nejznečištěnější oblasti Ostravy (zejména v Radvanicích, Bartovicích nebo Slezské Ostravě) a které tu žijí aspoň šest let, mají třikrát vyšší výskyt lékařem diagnostikovaného průduškového astmatu a nejméně dvakrát vyšší výskyt atopického ekzému a alergické rýmy, než děti narozené a žijící ve zbytku Ostravy.

Největší znečišťovatelé mezitím dál čerpají dotační prostředky z fondů Evropské unie a z vlastních zdrojů investují do zlepšování provozu minimálně. Lidem, kteří jsou nuceni dýchat toxický vzduch za cenu vlastního zdraví, přitom není stát ochoten přiznat ani právo na finanční kompenzaci. Potvrzuje to i Městský soud v Praze, který nedávno zamítnul žalobu Pavly Skýbové a Vladimíra Burdy z Radvanic. Skýbová požadovala milionové odškodnění za to, že musí žít ve špatném ovzduší — podle rozsudku soudu však „neprokázala újmu“. Jediným reálným způsobem, jak újmu prokázat, by patrně bylo předčasně zemřít…

Benzoapyren přitom dýchá nemalá část české populace, snad jen v o něco méně alarmujících koncentracích. V roce 2015 byl imisní limit pro b(a)p překročen na 20 procentech území České republiky obývaných asi 50 procenty obyvatel.

B(a)p je produktem nedokonalého spalování. Jeho původcem je tedy kromě průmyslu i lokální vytápění. Jak vyplývá z údajů ČHMÚ, lokální vytápění se na emisích BAP v roce 2014 podílelo 84 procenty — je tedy hlavním původcem znečištění v České republice.

Kotlíkové dotace

Nedostatečný počet měření na venkovských lokalitách bohužel nedovoluje blíže odhadnout koncentrace b(a)p v menších sídlech. I tak je ale výsledek šokující. Znamená, že topíme špatně, spalujeme, co nemáme. Příčiny to má zejména ekonomické, patří k nim ale také laxnost, se kterou do kotlů někteří z nás hází, co jim přijde pod ruku.

Průzkum Zeleného kruhu navíc odhaluje zajímavý rozpor: znečištění životního prostředí pokládají za problém dvě třetiny lidí, týmž respondentům však zároveň nevadí přemíra automobilové dopravy. Přeloženo slovy novináře Martina Uhlíře: chceme sice dýchat čistý vzduch, ale nedej bože, abychom se kvůli tomu museli nějak omezovat.

Česká republika má díky takzvaným „kotlíkovým dotacím“ k dispozici devět miliard korun na výměnu kotlů za ty s vyšší emisní třídou. Takové prostředky jsou však jen kapkou v moři v porovnání s tím, co už spolkly v rámci ekologizace velké průmyslové podniky. Ty přitom dlouhodobě čerpají převážně ze státních a unijních dotací, aniž by musely výrazněji samy investovat z vlastního zisku.

Ohánět se tím, že lokální vytápění dnes stojí za naprostou většinou emisí b(a)p , se v této souvislosti jeví jako falešný argument. Je zřejmé, že pokud desítky let systematicky snižujeme podíl znečištění na jedné straně, roste mezitím na straně druhé. Tou druhou skupinou jsou běžní lidé, kteří netopí pro zisk, ale aby doma nezmrzli. Tito lidé si dnes zaslouží stejnou podporu, jaké se dlouhodobě dostává velkým znečišťovatelům.