V Babišově vládě bude ministrem dopravy Jančura

Radim Jančura se tváří, že je jediný slušný a schopný dopravce. Jenže služby soukromých dopravců jsou spolehlivé jen za předpokladu pro ně příznivých podmínek, za něž odpovídá někdo jiný.

Radim Jančura, majitel společností Student Agency, RegioJet a Orbix, slaví další úspěch: „Správa železniční dopravní cesty potvrdila přidělení časů soukromé společnosti RegioJet pro trojici spojů na trati mezi Prahou a Brnem. Dopravce se o volnou kapacitu na trati přel s Českými drahami, které vlaky se stejnými odjezdovými časy provozovaly dosud. ČD nyní rozhodnutí SŽDC zkoumají a rozhodnou se, zda se proti němu odvolají.“ (Zdroj ČTK.)

Tedy Jančura vyfoukl Českým drahám další lukrativní spoje. Proč? SŽDC ale zdůvodňuje své rozhodnutí tím, že „žluté stroje budou jezdit až do Bratislavy a mezistátní vlaky mají prioritu“. Takže pasažér je rázem na Jančurově straně. Otázka ovšem je, zda jsme jako cestující nevydělali právě na Jančurově sporu s ČD, kdy on rozšíření spojů do Bratislavy přihodil na svou misku vah až dodatečně, aby nad Drahami vyhrál. Protože do Bratislavy by Dráhy jistě rády jezdily také.

Jako cestující veřejnost na věčných Jančurových sporech s Českými drahami či se SŽDC nebo na jeho společenské, spíše politické angažovanosti vyděláváme, protože mačká tyto instituce ke zdi. Nejen svými aktivitami, ale také osočováním, že jej postkomunisticky diskriminují.

Jančura má přednost
To může být jednak dobře představitelná pravda, ale jednak také marketingově úspěšný postoj, jímž si Jančura získává naše sympatie. Je-li nějaká jeho žádost zamítnuta, jistě je v tom levota mocných, zkorumpovaných. I to nám zní velice pravděpodobně, protože sympatiemi k ČD či funkcionářům ministerstva dopravy zrovna neoplýváme.

Za své postavení ve veřejné dopravě Jančura bojuje také politickými prostředky, snadno uvěřitelnými pomluvami. Například ČD obvinil z toho, že jejich zadání na pořízení nových lokomotiv zjevně vychází vstříc pouze jedinému výrobci, a to Škodě Transportation. A v nekalosti, mířící do vyšších pater politiky, účinkuje podle Jančury Martin Roman, který tuto společnost ovládá. Jančura je si vědom faktu, že Martina Romana příliš rádi nemáme a také toho, že vůči takovému nařčení se ČD mohou bránit toliko pro nás nedůvěryhodným, i když třeba pravdivým tvrzením, že to není pravda.

Ve skutečnosti ČD při zadání soutěže na nové lokomotivy toliko vycházejí ze svých poznatků a zkušeností s lokomotivami, které provozují. A ty jsou škodovácké a na našich drahách slouží padesát, šedesát let, mnohé v modernizované či repasované podobě jezdí stále. V rámci zákona o veřejné soutěži ČD nemohou vyslovit to, co je jinak velice logické, tedy že jim se tyto lokomotivy osvědčily, a proto je chtějí i nadále. Za to by šel ředitel ČD sedět.

Vlastně bychom měli být rádi, že taková tradice tu je, ale Jančura vytvoří spikleneckou, lidu lahodící teorii, a z kladu se stává zápor. Může si dovolit na billboardech i na svých dopravních prostředcích šířit babišovsky líbivou reklamu, která je účinnější než jakákoli nabídka jeho dopravních služeb, a lze ji babišovsky vystihnout slovy: „všeci kradnů“ a připojit k tomu mobilní telefon na ministra Chovance a premiéra Sobotku.

Jančura vytváří babišovskou spikleneckou teorii, že „všeci kradnů“ a že on je tím dobrem uprostřed zla. Repro DR

Jestliže Jančura neustále podezírá tržní či podnikatelské prostředí, v němž působí, z politické zmanipulovanosti, sám je toho největším příkladem a hybatelem. Je to způsob získávání veřejného vlivu, kdy největší podnikatelští šíbři uplatňují své zájmy prostřednictvím více méně předstírané či fixlované starosti o spravedlnost a veřejný prospěch. Oni jsou tím dobrem uprostřed zla.

Na druhé straně Jančura má velikou zásluhu na tom, že svou podnikavostí a kvalitou služeb opět přivrátil naši pozornost k veřejné hromadné dopravě, vrátil nás do autobusů a na koleje. V době zhruba před deseti lety s noblesou začal spolehlivě provozovat něco, co jsme už léta vystrnaďovali na okraj veřejného zájmu jako službu pro sociálně slabé. Vůči expanzi automobilového průmyslu se účinněji postavil až Jančura.

Zejména jak bojoval o svůj prostor na železnici, posunul vpřed i strnulé ČD. Do té doby jsme měli vlaky spojené s mírně jurodivými průvodčími, v kolejišti se poflakujícími poněkud slabomyslnými ajznboňáky, respektu hodni nám byli snad jen strojvedoucí a výpravčí s červenou čepicí. Díky vstupu soukromých dopravců na železnici nás přestaly sužovat stávky a stávkové pohotovosti ajznboňáků, kteří si asi uvědomili, že kam oni tři dny nepojedou, tam vyjede Jančura. Jančura dosáhl té spolehlivosti, kterou ale očekáváme od dopravce státního. Úspěch soukromých dopravců na železnici se více méně zakládá na neúspěchu státní dopravní politiky.

Podle mého jde o soutěž či o boj, který se na naší státní železnici nemá odehrávat. Soukromí dopravci nevyřeší koncepci rozvoje naší železnice. Bude-li slabá, budou dominovat, bude-li silná, budou se cítit jako otloukánci, neustále žehrat na svůj osud, odvolávat se a soudit.

V praxi to vypadá například tak, že při dodržování jízdního grafikonu Jančurovy vlaky mají přednost před vlaky ČD. Zřejmě za zpoždění, zaviněná ČD nebo prostě provozem železnice, musí SŽDC platit soukromým dopravcům nějaké penále či odškodné za poškozování jejich dobré pověsti. Sedíte-li v RegioJetu, máte výhodu, ve vlaku ČD naopak nevýhodu. Soukromí dopravci se pochopitelně nesolidarizují se „železničními problémy“, naopak v prostředí „železničních problémů“ roste jejich exkluzivita. To, aby oni mohli dobře jezdit, je stejně na státu.

Nesou odpovědnost za své podnikání, a víc po nich nemůže nikdo chtít. Jejich služba je nevymahatelná. Kdyby Jančura zkrachoval, nikdo ho nepřinutí k tomu, aby v zájmu veřejné dopravní služby jezdil i zkrachovalý.

„Veřejná dopravní železniční služba“ je úlohou státu a pouze stát má možnost (a musí ji) zajišťovat v nepříznivých hospodářských či politických podmínkách, v době krize či při ohrožení státu. Soukromí dopravci tuto „státní železniční schopnost“ ochromují, oslabují naše povědomí o odpovědnosti státu. Služby soukromých dopravců jsou spolehlivé pouze za předpokladu pro ně příznivých podmínek, za něž odpovídá někdo jiný. Mají to i ve smlouvě.

V praxi jsme se nyní o tom přesvědčili v autobusové dopravě. Společnost Arriva se dostala do potíží (kvůli nedostatku řidičů) a ve Středočeském kraji přestala zajišťovat mnohé spoje. Odpovědnost padala na veřejnou správu, lidé nadávali svým voleným zástupcům, kteří na nápravu neměli žádný vliv.

Těšil jsem se, že v Jančurově vlaku dostanu podle reklamy zdarma kolu, kterou normálně nepiju, ale ona je zdarma jenom pro členy jeho klubu. Tak ať se nediví, že takhle teď píšu.

A co si myslíte vy? Diskuse (3 příspěvky)

Tomáš Tožička - Praha

Bohužel, Úterý, 6.Prosince 2016, 09:52:16

i ta pohádka o dobrém Jančurovi je postavena na mýtu. Likvidoval konkurenci dumpingovými cenami, což by v civilizovaném světě nebylo možné.

Filip Šimeček - Brno

Doplnění Úterý, 6.Prosince 2016, 11:06:30

Navíc poměrně tvrdě zatočil se zaměstnanci, kteří chtěli založit odbory. Myslím, že práce stevarda v RegioJetu není žádný med.

Petrasek Milan - penzista

Jančura je počestný, poddajný a poslušný investor Středa, 7.Prosince 2016, 10:54:57

Když Warren Buffett v roce 2009 investoval 30 miliard do převzetí železničního koncernu BMSF, považovali experti jeho rozhodnutí jako konec jeho legendární investiční geniality.
Dnes se ví, že to byl pouze a opět geniální tah - kursy akcií jsou od té doby šestinásobné.
Když Jančura v roce 2016 kouká jakkoliv privatizovat ČD, je jeho rozhodnutí otřepanou investicí.
Okoukanou od svého idolu a předmyslitele.......bych na okraj poznamenal.

Pro vložení příspěvku musíte být zaregistrováni a přihlášeni.