Deník Referendum Domov

Sociální ekonomika by mohla být mostem mezi novou a starou levicí. V rámci konference Levice střední a východní Evropy v politických a sociálních zápasech, kterou v Praze uspořádala Nadace Rosy Luxemburg, to uvedla Eva Riečanská ze slovenské Utopie. Utopií by to ale při dobré vůli býti nemuselo, rozvoj družstevnictví a participativních rozpočtů je totiž tím, na čem se shodnou na levici snad všichni.

Jolana Bieleskiene (DEMOS) z Litvy zase mluvila o tamní spolupráci levicových skupin. Starší lidé levicového smýšlení se snaží spolupracovat s anarchisty či feministkami, diskutují nejrůznější škálu témat, od práce, bydlení až třeba po práva LGBT. Tato témata nestaví proti sobě, snaží se pochopit jeden druhého, hledat to, co spojuje, nikoli rozděluje – velmi inspirativní.

Ekonomka Ilona Švihlíková z Alternativy zdola upozornila na to, že levici v mnohém předběhla konzervativní pravice, která kupříkladu globalizaci kritizuje mnohem ostřeji a klade důraz na sociálno. „Buď bude progresivní levice hledat kladivo, nebo to nechá naservírované konzervativní pravici,“ řekla.

Že sociální problémy sužují různé země, potvrdil Jevgieni Golikov (Tallin in Europe) z Estonska, kde penzisté žijí ze čtyři sta eur měsíčně, přičemž polovinu zaplatí za bydlení… Polka Agata Czernacka z Black Protest zase hovořila o nelehkém postavení žen v Polsku, o přísné protiinterrupční legislativě, i o tom, jak tam veškeré pečovatelské instituce kontroluje katolická církev, která do nich implementuje svou ideologii.

Je třeba propojovat materiální hodnoty (základní lidské potřeby jako bydlení či práce) s hodnotami postmateriálními jako jsou ekologie, přátelství, volný čas, kulturní vyžití. Foto jamesyang.com

Polský novinář Rafal Wos označil za „bídníky“ lidi nejrůznějších profesí, kteří patří mezi oběti globalizace nebo uberizace. Mezi vítěze podle něj naopak patří na jedné straně novináři nebo umělci, na druhé manažeři nebo inženýři. Populistickou pravici podle něj levice neporazí jako v minulosti bojem, ale jedině silnými koalicemi.

Celou konferencí se jako vzor neslo jméno amerického senátora Bernieho Sanderse, kterého Demokratická strana bohužel nepostavila do souboje proti Donaldu Trumpovi. Škoda, mohlo to dopadnout jinak!

Lidé volí proti establishmentu a nacionální vlna se bohužel táhne nejen Evropou. Levice by přitom mohla chytit příležitost, nebát se jít ke kořenům problémů a začít třeba právě hledáním jiných forem práce – jako již zmíněného družstevnictví, které by ochránilo lidi před průmyslovou revolucí 0.4 i před tím, aby je kdokoli vykořisťoval.

Je ale třeba – a jsme na začátku – začít spolu na levici vůbec mluvit a ne se vzájemně okřikovat, kdo je a kdo není levice. Nová levice by se měla snažit pochopit konzervativní přístup levice starší, a ta zase přestat mluvit o mladých lidech jako o „fraccích“, kteří nevědí co roupama dělat (i takový odsudek na konferenci zazněl).

Co si vzít příklad právě z levice v Litvě, kde ti starší hledají společnou řeč s anarchisty a feministkami? Kde se snaží propojovat materiální hodnoty (základní lidské potřeby jako bydlení či práce) s hodnotami postmateriálními (ekologie, přátelství, volný čas, kulturní vyžití)… Kde se všichni na levici snaží pochopit, že levicový arsenál je solidární v celé šíři, nemůže opomíjet žádnou etnickou, národnostní či sexuální menšinu, a že jejich ochrana není namířena proti většině, ale naopak…

Nakonec totiž zjistíme, že toho, co spojuje, je mnohem víc, než toho, co (leckdy uměle) rozděluje. Chce to ale jediné a základní: chtít to najít! Pochopit, že nacionalismus není řešení a může vést k tragédiím. Nabídnout lidem sociální jistoty bez něj. Hofer naštěstí nevyhrál, ale jinak Trumpové nebo Le Penové převálcují nás všechny!