V těchto dnech všichni vzpomínáme, tedy alespoň ti, kteří si chtějí vzpomenout, na pětadvacáté výročí zahájení takzvané kuponové privatizace.

Před pětadvaceti lety byla odstartována akce, které se nakonec účastnilo v důsledku barnumské reklamy cca 8,5 milionu Čechů a Slováků, a v jejímž důsledku se vlastně stali majiteli privatizovaného státního majetku v nominální hodnotě 368 miliard korun. Tato suma se blížila tehdejšímu objemu výdajů státního rozpočtu.

Ten, kdo se této rulety účastnil a měl štěstí, získal pár tisíc, možná i pár desítek tisíc korun. Ten, kdo měl smůlu, získal jen pár korun, a konečně ten, kdo se účastnil hry v Koženého Harvardských fondech, cítil se i přes vyplacení 10 tisíc korun podveden…

Kuponová privatizace byla, zpětně hodnoceno, přehlídkou podvedených. Pokud jde o ekonomický význam kuponové privatizace, ten byl pochybný. Podniky s rozdrobeným majetkovým vlastnictvím postrádaly silného majitele. Tedy, de facto postrádaly někoho, kdo by určoval směr podnikatelského projektu a dokázal efektivně zasahovat vůči managementu, pokud by ten příliš hleděl jen na své zájmy.

↗

Kuponovky se účastnilo cca 8,5 milionu Čechů a Slováků, a v jejím důsledku se vlastně stali majiteli privatizovaného státního majetku v nominální hodnotě 368 miliard korun. Foto Archiv redakce

Tou správnou metodou privatizace bylo, jak to ukázala Pithartova vláda již v roce 1991, privatizovat velké podniky do rukou předem vybraného silného investora. Příklad mladoboleslavské Škodovky a její privatizace do rukou Volkswagenu byl tehdy hodný následování.

Václav Klaus však mistrovsky vystihl politický rozměr ekonomicky zcela nesmyslné kuponové privatizace drobící podnikové vlastnictví. Účastníci „kuponovky“ se stali vlastně „malými kapitalisty“, a Václavu Klausovi se tak podařilo vytvořit pluky volitelů stran české pravice…

O to větší bylo vystřízlivění ze sladkého snu, když loď české ekonomiky narazila v roce 1996 na tvrdé dno. Celou řadu let pak trvalo, než se česká ekonomika z kúry nepodařené kuponové privatizace vzpamatovala.

Až následující vlády sociální demokracie musely přijít s nápravnými opatřeními, což často znamenalo najít nové, vhodné investory pro celou řadu podnikových subjektů, které byly díky privatizaci přivedeny úplně zu grunt.

Přes možná původně dobrý nápad ideových autorů „kuponovky“ tedy celá akce kuponové privatizace skončila v kotrmelcích a rozkradením hodnot za desítky miliard korun. Z této rány se česká ekonomika vzpamatovávala až do poloviny prvního desetiletí tohoto století.

Kuponová privatizace byl experiment na lidech a majetku státu nehodný následování.