Putinovské přízraky Alexandra Mitrofanova
Jiří ParoubekJiří Paroubek kritizuje komentátora deníku Právo Alexandra Mitrofanova za to, s jakou jednoduchostí obviňuje členy sociální demokracie ze sympatií k putinismu.
Alexandr Mitrofanov bývá sám sebou i některými neználky či všeználky pasován do role velkého znalce poměrů v české sociální demokracii. To je do jisté míry pravda, protože mu mnoho slabých mozků rádo poskytuje informace a drby o dění v ČSSD.
Je ovšem potřeba vidět a uvědomovat si, že pan Mitrofanov nemá žádný zájem na úspěších ČSSD. Není to přítel této strany. Nedávno jsem v souvislosti s novinářkou Procházkovou, a mohl bych přidat i některá další jména novinářů, připomínal knihu jednoho z bývalých předních německých vydavatelů, ve které hovořil o vlivu amerických zpravodajských služeb na novinářskou obec v Německu.
Myslím totiž, že zmíněná kniha do značné míry platí i pro české poměry. A nejde jen o novináře, ale i o politiky, jako je například Alexandr Vondra nebo řada představitelů státního zastupitelství a z policie.
Současným poznávacím znakem těchto „lidí pod vlivem“ je silný antiputinismus, přecházející do protiruské fobie. Prostě rusožroutství.
A jak se to v tomto punktu má s panem Paroubkem? To je, oč tu běží!
Chápu, že politika je celkem nevděčná záležitost. Nicméně ono těch bývalých předsedů, kteří se špatně srovnávají s novým(i), je celkem už nějak moc. Zeman, Klaus, Nečas, Topolánek, Kalousek, Paroubek...
Skoro nikdo jiný než A. Mitrofanov to dokáže v celostátním médiu tak trefně popsat.
https://www.novinky.cz/komentare/411362-ocima-sasi-mitrofanova-kazdy-je-sveho-stesti-strujcem-i-narod.html
Cituji: "Národní elity ... přirozeně hledají uplatnění tam, kde se narodily. Potíž je se společností, která elity, ať už své, nebo cizí, ze zásady neuznává. Vrcholným a klasickým vyjádřením této filozofie byla slova dělnického prezidenta Antonína Zápotockého: „Všichni mají stejné žaludky.“
Proti tomuto tvrzení nelze nic namítnout. Musí se jen dodat, že je pronáší žaludek. Logicky všude vyhledává jen své bratry a jinak organizovanou hmotu neuznává, ba se jí bojí jako čehosi cizáckého. Analogicky by mohl zadek prohlásit, že všichni mají stejné zadky, a měl by svatou zadkovatou pravdu. Jenže společnost, která většinově vyznává filozofii žaludků nebo zadků, vyjde z konkurence s takovým společenstvím, kde žaludky a zadky existují bez problémů a zároveň se cení mozky, jako chudý příbuzný."
Kde jsou ty časy, kdy se Jiří Paroubek v roce 2008 za Topolánkovy vlády chlubil tím, že ČSSD je za Obamovy administrativy jediná skutečná proamerická síla.
Jiří Paroubek nezná Aeronet, neví nic o Nočních vlcích, neví, zda se nechal Hašek fotit u Leninovy památní desky, neví, že Alexandr Mitrofanov má nejen ruské jméno, ale je přímo rodilý Rus.
Na tuto svou nevědomost je přímo hrdý a domnívá se, že ho kvalifikuje k tomu, aby hodnotil duševní zdraví Alexandra Mitrofanova, který je naopak většinou informován velmi dobře.