Hlas lidu v anketách

Radovan Bartošek

Noviny se čtenářů ptají na názory v jednoduchých anketách. Výsledky pak mnohdy určují obsah zpráv. A čtenářstvo je nadšené, protože v přetlačované mezi fakty a názory to jsou konečně názory, které začínají určovat fakta, a ne obráceně.

Myslíte si, že by se fotografie modelek ve spodním prádle neměly retušovat? Je podle vás potřeba, aby na železničních zastávkách bez staničního personálu byly umístěny ceníky jízdného? Ochutnali byste psí maso? Běháte v noci? Co mám podle vás dělat? Vox populi, vox dei.

Internety jsou kouzelný nástroj. Zatímco do počátku 21. století jste si mohli u novin a televize nadávat z plných plic a když vás od sousedů nedělila jenom příčka, nikdo vás neslyšel, v době internetové dostalo čtenářstvo hlas.

Malá žurnalistická revoluce

Zpráva v internetových novinách není uzavřeným celkem, který může čtenář leda tak pasivně přijímat. Zprávy v internetových novinách čtenář tvoří. A už od prvopočátků matrixu je jedním z projevů tohoto latentního spolutvoření zpráv i anketa. Je to taková informační třešinka na žurnalistickém dortu: Čtenář získává pocit, že je zapojen do dění, že může i on vyjádřit svůj názor a že se ho tedy zpráva nějak dotýká, má pocit, že se o něj někdo zajímá a že může dění nějak ovlivnit.

A přitom to může udělat tím nejjednodušším a nejpohodlnějším způsobem. Jedna triviální otázka — ano, nebo ne — kliknutí — a je vymalováno.

Anketám se podařilo provést malou žurnalistickou a velkou ontologickou revoluci. Vůle lidu konečně určuje, jaký svět je. Foto slate.com

Celý problém je už v anketní otázce „předžvýkán“ a respondent tedy nemusí vynakládat ani joule na vlastní analýzu problému. K tématu si nemusíte vymýšlet vlastní otázky, redaktor už je vymyslel za vás. Není tedy divu, že jsou ankety tak populární a rozšířené.

A tak na nás snad v každém druhém článku čeká rozhodování o tom, zda jíst smažené cvrčky, zda volit do úřadu prezidenta ženu, zda používat opalovací krémy nebo jestli udělit pořadatelství olympiády třeba Kazachstánu. A my to máme rádi a klikáme ostošest, i když to nejextravagantnější, co jsme za poslední měsíc jedli, byl párek v rohlíku, ženám bychom nejraději sebrali i řidičáky a Kazachstán bychom nenašli ani v atlase. Ale noviny se nás zeptaly — a tak s pocitem demokratické odpovědnosti ke světu vesele hlasujeme.

Ankety jsou dokonce tak populární, že se některé jejich druhy oddělily od původního organismu, zmutovaly a vznikly z nich samostatné noviny. Ty se nejdřív ptají lidí na to, co si o světu myslí a potom o tom píší zprávy... A čtenářstvo je nadšené, protože v přetlačované mezi fakty a názory to jsou konečně názory, které začínají určovat fakta, a ne obráceně. Místo toho, aby realita omezovala naši svobodu, musí se teď přizpůsobovat Pravdě. Té, kterou má 63 procent respondentů.

Anketám se podařilo provést malou žurnalistickou a velkou ontologickou revoluci. Ladislav Klíma v hrobě jistě bledne závistí: Vůle lidu konečně určuje, jaký svět je. Realita je skutečně podrobena naší vůli, vůli vyjádřené jedním záškubem pravého ukazováku, který jako palec římského císaře rozhoduje o bytí a nebytí. Nikoli gladiátorů, ale faktů. Ankety nám dávají pocit kontroly a tedy i bezpečí. Něčeho, o co nás realita krutě obírá.

Anketa: Cítíte se po přečtení tohoto sloupku bezpečněji?

Ano — NE 

    Diskuse
    JB
    August 14, 2016 v 9.32
    Doplněk
    Pane Bartošku,

    možná jsem jediný "natvrdlý", a tak se Vás musím zeptat, které že ty "zmutované samostatné noviny" máte konkrétně na mysli? Fakt nevím. Myslíte Parlamentní listy?

    Na mnoha místech Váš článek, alespoň pro mě, přináší zajímavé postřehy. Ovšem také ztrácí na kráse jednak díky tomu, že nejmenujete konkrétní noviny a druhak kvůli tomu, že nevysvětlujete přesně mechanismus onoho "mutování", že neukazujete, co se dějet za oponou.