Česká republika zažívá už několik let silný ekonomický růst, přesto vidíme současně jen minimální růst reálných mezd. Je to výsledek regresivní politiky vůči mzdám, kterou prosazovaly minulé pravicové vlády. Podle statistik OECD u nás rostly platy v období 2007—2015 o jediné procento.

Takový „růst“ je zanedbatelným číslem ve světle ekonomického boomu, tím spíš srovnáme-li jej s podobnými zeměmi jako Polsko (23 procent), Slovensko (12,3 procenta), Maďarsko (9,3 procenta) či Slovinsko (7,2 procenta). Boj proti levné práci ze strany Českomoravské konfederace odborových svazů je tím pádem více než oprávněný.

Podobná diskuse se vede rovněž na evropské úrovni. Evropská komise chce pod politickým tlakem frakce evropských sociálních demokratů v Evropském parlamentu revidovat takzvanou směrnici o vysílání pracovníků, tak, aby byla zajištěna rovnost v mzdovém ohodnocení pro všechny občany EU na daném pracovišti.

Úprava směrnice s cílem chránit práva vyslaných pracovníků a zabránit „sociálnímu dumpingu“ by se měla držet principu „stejná mzda za stejnou práci na stejném místě“. To totiž nyní pro zhruba 1,2 milionu dočasně vyslaných pracovníků v EU neplatí. Těm je možné vyplatit v nejlepším případě minimální mzdu hostitelské země — a ta je mnohdy pod cenou skutečně odvedené práce.

Třetina národních parlamentů členských států Evropské unie (zejména ze střední a východní Evropy, včetně České republiky) se přitom pokusila projednávání návrhu zablokovat takzvanou žlutou kartou. Tou státy požádaly komisi o nové přezkoumání − domnívají se, že si s tímto problémem jednotlivé země dokážou lépe poradit samy. V českých zemích se dokonce mluvilo o „ztrátě konkurenční výhody“. Komisařka pro sociální věci a zaměstnanost Marianne Thyssen ale dospěla k opačnému závěru a návrh bude předkládat Evropskému parlamentu nadále ve stejném znění.

↗

Česká republika zažívá už několik let silný ekonomický růst, mzdy přesto rostou jen málo. Je to výsledek regresivní politiky pravicových vlád. Ilustrace nfmidatlantic.org

Na to však zareagoval tajemník pro evropské záležitosti Úřadu vlády Tomáš Prouza (ČSSD) . Kromě uvedení pochybných informací z médií na pravou míru (za což se mu zaslouží poděkovat), mluví také o tom, že ve vztahu s navrhované směrnici usiluje česká vláda rovněž o vnitřní trh EU bez překážek. (V podstatě odkazuje na vládní priority formulované v agendě vnitřního trhu 2015-2020, v které se vláda zavazuje usilovat o co nejpříznivější prostředí pro podnikatele a občany, bez zbytečných administrativních překážek a byrokratické zátěže.)

Zvýšení mezd pro vyslané pracovníky však není pouhá „administrativní“ nebo „byrokratická překážka“. Prouzova argumentace vůči směrnici se v podstatě podobá pozici Hospodářské komory vůči minimálním mzdám: pokud zástupce zaměstnavatelů volají po tom, aby se nejdříve stávající směrnice vyzkoušela, neříkají v podstatě nic jiného, než že jsou proti rovným odměnám pro české zaměstnance na zahraničním pracovišti. Tato praxe je zatím u vysílání bohužel stále legální.

Nový návrh směrnice je šancí na reálnou změnu a lepší ochranu pro pracovníky, kteří dlouhodobě pracují v jiné zemi EU. Neexistuje žádný relevantní argument, proč by neměl český zaměstnanec vysílaný do Německa dostávat stejnou odměnu, kterou vykonává jeho německý kolega v stejné firmě. Sociální demokrat by se neměl stavět proti zavedení takového návrhu už z principu.

Prouzu zřejmě nezajímá, že existence deseti tisíc českých zaměstnanců, kteří dostávají za stejnou práci v zahraničí výrazně méně, než je v dané zemi zvykem, vyvíjí zároveň přirozený tlak na to, aby byly odměny snižovány i těm, kteří pracují doma v České republice.

Ani z pragmatických důvodů Prouzu nezajímá, že u nás působí 17 tisíc pracovníků vyslaných ze zemí s ještě nižšími platy, než jaké mají Češi. Nesouhlas s návrhem Evropské komise jim umožní, aby vydělávali za stejnou práci méně než Češi. Čím více jich bude, tím vyšší však bude i tlak na snižování mezd u nás.

Tudy cesta k zlepšení mzdových podmínek v českých zemích rozhodně nepovede.