Před několika dny byl zveřejněn komentář etnologa a antropologa Mnislava Zeleného Atapany, který se již několikrát vyjádřil kriticky na adresu současné společnosti. Jeho poslední vyjádření (podobně i ve videu DVTV o genocidě bělochů v Evropě jsou však již značně za hranou. Jeho panický strach z toho, že by jeho potomci či jejich sousedé mohli být díky „umělému křížení ras“ snědší než je on sám, je poněkud tragikomický. Na to bylo ostatně již ukázáno jinde. Problematičnost takových vyjádření však tkví i v poškozování akademické obce a renomé oborů etnologie a antropologie. Právě proto je nutné se k některým pasážím vyjádřit.

Nepokládáme za nutné argumentovat proti některým klišé (selhání EU, nezodpovědnost politiků, sociální inženýrství, politická korektnost), která z úst Zeleného zaznívají jak v článku, tak v interview na DVTV. Jejich kvalita odpovídá zdrojům informací odkazujícím k některým xenofobním webům a uskupením. Zaměříme se tedy na jeho faktickou argumentaci.

Nejproblematičtější se nám zdá jeho uchopení pojmu rasa. Zelený pracuje zcela samozřejmě s konceptem rasy způsobem, který je pro antropologii posledního půlstoletí nepřijatelný. Koncept rasy byl vystaven intenzivní kritice, která v roce 1988 dospěla například k formulaci takzvaného Statement on Race Americké antropologické asociace, která patří mezi nejtradičnější a nejrespektovanější asociace prezentující názory globální antropologické komunity. Stručně řečeno zde antropologická komunita odmítá koncept rasy jako analytický nástroj pro porozumění lidské biologické a sociokulturní variabilitě.

Přestože se hlavní argument o neudržitelnosti konceptu rasy může jevit jako překvapivý, existuje celá řada důvodů, proč antropologie rasu opustila. Lidskou fyzickou variabilitu je vhodné vnímat ve „stupních šedi“ spíš než diskrétních kategoriích. Většina genetické různorodosti je uvnitř takzvaných rasových skupin, ne mezi nimi. Rasové skupiny nemají jednoznačný geografický rámec, ale přecházejí pozvolna.

Neopodstatněné jsou i představy, že by fyzická podoba souvisela s mentální, kulturní nebo sociální kapacitou lidských populací. K tématu existují doslova stohy odborné literatury a nemalá pozornost byla kritickému přehodnocení rasy věnována i v rámci české odborné debaty. Zelený prezentuje názory, které naprosto ignorují desítky let bádání v disciplínách, kterými se zaštiťuje.

Jedním z jeho hlavních argumentů, proč by Česká republika rozhodně neměla pomáhat lidem utíkajícím před fatální bídou či smrtí, je naše neúčast ve vytváření koloniálních impérií podobně jako Francie či Velká Británie. Těžko říci, zda by přijal protiargument o českých zemích jako součásti říše Karla V. Habsburského, který byl mimo jiné i španělským králem (jako Carlos I. v letech 1516 až 1556), jehož koloniální výpravy stály u zničení Zeleným tolikrát zmiňované Říše Inků.

Doufejme, že si také Zelený nepředstavuje, že později v době rostoucího globálního obchodu s nejrůznějším zbožím jako koření, slonovina, kakao nebo čaj, byly české země od tohoto obchodu naprosto odstřihnuty. Snad neuvažuje v podobných rámcích i o dnešní době. To, že v Evropě neprovozujeme například žádné továrny na počítače, přece neznamená, že se skrze jejich spotřebu nepodílíme na ekologických a sociálních problémech v zemích jejich výroby.

Zarážející je i jeho předpoklad, že všichni antropologové a etnografové jsou z projevů solidarity ze strany evropských zemí zděšeni. Mnislav Zelený se asi omezuje jen na nějaké zvláštní zdroje informací, když neslyšel například o Michalu Pavláskovi z Etnologického ústavu AV ČR a jeho filmu Hledání východu z koprodukce České televize, který přibližuje české veřejnosti svět lidí na útěku před válkou v Sýrii.

I některá další jeho vyjádření také potvrzují, že jeho vhled do současnosti oboru antropologie je přinejmenším pochybný. V interview na DVTV mluví o domorodých skupinách, které zkoumal, jako o „lidech na nejnižších vývojových příčkách“ či „barbarech“. Asi netřeba zdůrazňovat, že podobný arogantní přístup byl vlastní antropologii první poloviny minulého století. Ostatně myšlenka toho, že všechny domorodé neindustriální společnosti spějí do stejného bodu jako my, byla vyvrácena již dávno.

Zarážející je také jeho argumentace ohledně promíchávání různých lidských populací (v jeho rétorice „míchání lidských ras“), o kterém tvrdí, že k němu ve světě docházelo přirozeně neustále. Mnislav Zelený však používá dvojí metr. Chápe snad jako přirozenou kolonizaci zbytku světa ze strany evropských zemí? A končí v jeho pojetí přirozenost v případě migrace lidí neevropského původu do Evropy?

Poněkud zarážející je také, že se tento pán (s neskrývaným obdivem k orbánovskému Maďarsku) snaží v souladu se současnými xenofobními skupinami lamentovat nad existencí nevládních organizací. Sám však řídí nadaci Gran Amazonia, která si klade za cíl „multikulturní výzkum globálního charakteru s konkrétním úsilím podpory tradičního života“. Na stejném webu se dozvídáme, že Mnislav Zelený byl dokonce přizván k napsání několika hesel do Encyclopaedia of World Cultures. Jak by se asi tvářili editoři této publikace, kdyby zjistili, že má jeden z jejich autorů otevřeně rasistické názory?

Možná by pan Atapana měl skutečně emigrovat do nitra amazonské džungle a zkusit vysvětlit těm lidem, kteří jej přijali za svého a dali mu i domorodé jméno, že nenávidí imigranty a lidi jiné než sněhobílé kůže. Jak by asi reagovali?