Moravské vlajky v éře evropského napětí

V úterý slavíme svátek příchodu věrozvěstů na Velkou Moravu. Moravské poselství má k dnešní vypjaté situaci co říct.

Více než 1200 radnic na Moravě vyvěsí již posedmé při příležitosti svátku moravských patronů a evropských spolupatronů svatých Cyrila a Metoděje vedle státních vlajek i krásné vlajky symbolizující historickou, byť aktuálně stále v povědomí živou, zemi současné České republiky – Moravu.

Pokud vezmeme v úvahu, že jsou na Moravě společně se slezskými územími zhruba dva tisíce obcí, jedná se o jasnou většinovou podporu ze strany obcí a měst. Žlutočervené vlajky, které ve mně evokují barvu v těchto dnech dozrávajícího obilí a dobrého moravského červeného, vyvěsí na svých radnicích moravští patrioti poklidně a hrdě jako připomínku moravské kultury, tradic a historie. Je to krásný nový zvyk jak uctít jeden státní svátek v republice, kde není zvykem příliš svátky slavit.

Zároveň se veřejnosti otevře zdarma nebo za snížené vstupné 54 významných moravských památek od kostela na Zelené hoře u Žďáru nad Sázavou, přes Muzeum Alfonse Muchy a Vladimíra Menšíka v Ivančicích, slovanské hradiště v Mikulčicích, Muzeum Moravských bratří v Suchdole nad Odrou až po Šachovu synagogu v Holešově.

Moravská vlajková iniciativa letos probíhá v napjaté atmosféře Evropy po britském hlasování o Brexitu, po zrušeném druhém kole rakouských voleb, po velké nejistotě ohledně případně dalších fází uprchlické krize, po celkové radikalizaci či ohrožení liberální demokracie v mnoha evropských státech, po nárůstu xenofobie, nacionalismu i celkové nejistoty. Nemluvím o horkém červnu na české politické scéně v souvislosti s bojem o vliv v policejních složkách, kdy se po letech začalo opět skloňovat slovo puč.

Mohli bychom vzpomenout na atmosféru druhé poloviny 16. století a začátku 17. století, která vyvrcholila politickým angažmá moravského zemského hejtmana a moudrého státníka Karla Staršího ze Žerotína. Ač vyznáním evangelík, moravský bratr (po obrozenecku český bratr), tehdy varoval české stavy vedoucí povstání v roce 1618, aby se raději dohodli s katolickým císařem a nepouštěli se do nejisté rebelie.

Ve druhé polovině 16. století byla v Evropě situace také nejistá jako dnes. Ve Francii probíhaly náboženské a mocenské boje, které vyvrcholily krvavou Bartolomějskou nocí v roce 1572 vyvražděním tisíců evangelíků – hugenotů. V Německu a Švýcarsku trvala nábožensky a politicky nestabilní situace o desítky let dříve, kdy začala Lutherovou reformací a pokračovala Německou selskou válkou až do roku 1555.

Nábožensko-politickým sporům se nevyhnula ani Anglie za Alžběty I. nebo Švédsko za Jana III. V polovině 16. století také vrcholily turecké výboje vůči Habsburské monarchii za Sultána Sulejmana Nádherného a v Nizozemí probíhala v té době revoluce a občanská a osmdesátiletá válka o nezávislost na katolickém Španělsku.

Více než 1200 radnic na Moravě vyvěsí již posedmé při příležitosti svátku moravských patronů a evropských spolupatronů svatých Cyrila a Metoděje vedle státních vlajek i krásné vlajky symbolizující historickou Moravu. Foto zamoravu.eu

Na Moravě v kontrastu se západní Evropou naopak vrcholí náboženská tolerance a zásluhou moravské šlechty zde našly útočiště i mnohé náboženské menšiny z Nizozemí, Švýcarska, německých států či Tyrol. Jednalo se zejména o novokřtěnce, jejichž jiné označení „habáni“ evokuje nejen na jižní Moravě tradici vinařství, keramiky a dalších řemesel.

Výsledkem neuvěřitelné tolerance bylo, že na Moravě v době předbělohorské žilo pospolu na jediném panství i sedm různých vyznání, včetně jednotlivých protestantských denominací i židů, v klidu a míru.

Podobné tolerantní poselství by historicky moravská část republiky skrze cyrilometodějskou občanskou iniciativu mohla poslat Evropě i dnes. Stejně jako jí v posledních letech dokázala poslat skrze připomínku Brněnského pochodu smrti a historické smíření mezi německy a česky mluvícími Moravany.

Blíží se krajské volby, které budou opět o celostátních tématech. Jak jinak, když současné zpackané neogottwaldovské kraje nemají vlastní identitu. Obyvatel Loun není Ústečan, obyvatel podkrkonošské Jilemnice se necítí jako Liberečan, občan Moravské Třebové těžko bude „Pardubák“, stejně jako obyvatelé Jeseníku nebo Kojetína se obtížně mohou považovat za Olomoučany. Lidé z Uherského Brodu, jihomoravských Osvětiman nebo Ječmínkovy Chropyně také jen marně hledají nějakou krajskou vazbu na Zlín.

Tématem voleb bude boj mezi dvěma velkými stranami vlády velké koalice, ale byl bych rád, aby také zaznělo, proč dnešní příliš malé a umělé kraje dostávají nepřímo jen osm procent z daní, navíc schválených v Praze, zatímco mnohem větší a přirozenější zemské celky v sousedním Německu dostávají z celkových daňových výnosů čtyřikrát více, a nemusí se doprošovat v Berlíně ani jinde.

Pracovník Obecního úřadu na Moravě však na největší moravský svátek v poklidu vyvěsí moravskou vlajku a jeho vrásky na čele stejně jako u jeho kolegy v Čechách nebo ve Slezsku možná zvýrazní také otázka, dá-li i příští rok republikový ministr financí sídlící v Praze takzvaným samosprávným krajům opět peníze na opravu stále více rozbitých a dříve státem zanedbaných krajských silnic, nebo ne.

Ale s nejistotou jsme my na Moravě, v Čechách a ve Slezsku po staletých zkušenostech zvyklí poměrně obstojně žít.

A co si myslíte vy? Diskuse (13 příspěvků)

Pro vložení příspěvku musíte být zaregistrováni a přihlášeni.

Bondink_ctverec

Jindřich Jedlička - Brno

Dobře napsáno Úterý, 5.Července 2016, 19:12:50

I já jsem zastáncem zemského zřízení, zemského, ne národnostního principu. Není, podle mého názoru, pravdou, že "pragocentrismus" by byl nahrazen nějakým "brnocentrismem", protože tomu tak na Moravě nikdy nebylo. Zatím co Praha je pro Čechy centrem přirozeným, oni vůbec nechtějí nějakou devoluci, decentralizaci (mnohokráte ověřeno v debatách), Moraváci zase vůbec nechápou potřebu centralizace. Zemský soud v Brně, univerzita a arcibiskupství v Olomouci, zemský sněm v Kroměříži, mincovna v Jihlavě a vůbec, ale vůbec žádná potřeba to centralizovat, to je tradice Moravy.

V době pomlčkového sporu se Slovenskem Češi vůbec nechápali Moravské argumenty pro zemskou samosprávu, vůbec nerozumněli jiné než (Slovenské) národní rétorice. Dodnes to nechápou, v připomínkách existence Moravy vidí obdobu Slovenského odchodu, jakýsi separatismus, nacionalismus. Nejen pražané, i Češi mimo Prahu. Jim prostě centralismus připadá normální, jsme prý "malý národ", nač se ještě "drobit".

Současné kraje jsou umělé, a tak malé, že nejsou ani regiony z Evropského hlediska, takže vznikají NUTS II uměle nadruhou (jejich spojováním), a to pokládám i za jednu z příčin lhostejnosti, nízké veřejné kontroly (a tedy pro-korupčního prostředí) v nich. Lidé je nepokládají za "své", a proto nevěnují pozornost jejich hospodaření, nevidí v tom správu "svého" po předcích zděděného bohatství země.

A že se Moravané nyní aktivně nezasazují za změnu uspořádání? No to je v nás. Porážka. Prohráli jsme to rozpadem Československa 31.12. 1992. Češi jako národ zase prohráli při Rakousko-Uherském vyrovnání, kterým v roce 1867 skončil kvas změn po revolučním roce 1848. Také pak vše utichlo. Ale bylo to řešení špatné, což se projevilo až za první světové války 1914-1918.

Historie nezná "kdyby", ale promýšlet řetězec alternativy je zábavné. Kdyby tedy v roce 1867 bylo Rakousko-Uhersko decentralizováno lépe, nezaniklo by podle mne po ww1, a nebylo by pak vůbec ww2, respektive nebyl by možný ani anšlus, ani Mnichov.
Kdyby bylo zemské zřízení obnoveno ihned po roce 1989, nezaniklo by Československo, a dnešní i budoucí vývoj ve středoevropském regionu by také mohl býti veselejší...

David Unger - psycholog, Rataje u Kroměříže

Souhlasím, Úterý, 5.Července 2016, 20:29:29

a taky občas slýchávám "jsme malí, proč se ještě dělit". Lidé, co to říkají, nechápou, že jde o jednotu a větší sílu v různosti. To v umělosti, unifikovanosti, centralizovanosti a neztotožněním se s jednobarevnou státností je naopak obrovská slabost současné politiky České republiky, která v dějinách rostla přímo úměrně s centralizací a rušením zemského uspořádání.

Ale z těmi Čechy z Čech bych to neviděl tak černě. "Sešněrovanost klesá se čtvercem vzdálenosti od Prahy, proto jižní a východní Čechy jsou už zase v pořádku", řekl jednou Jan Keller. A když se Středočech podívá na své pražským centrem dostředivě vycucnuté vísky, snad ho taky někdy trkne...

Ivo Horák - Praha 3

Země, kraje a okresy Středa, 6.Července 2016, 10:30:7

Kraje, jak jsme je zdědili po komunistech, nebyly stanoveny špatně. Byla však proti nim po roce 1989 averze (dokonce i proti názvu "kraj") právě proto, že byly "komunistickou svévolí" a že jejich zřízení znamenalo konec zemského uspořádání.
Na počtu a velikosti nových krajů se "podepsaly" ambice potenciálně krajských měst. Konkrétně si pomohly hlavně Jihlava a Karlovy Vary. Jsou však naše kraje proto příliš malé a příliš různě lidnaté? EU může preferovat poněkud větší celky než jsou naše nejmenší kraje. Podíváme-li se však na rozdíl třeba mezi Dolními Rakousy a Vorarlberskem, mezi Saskem (abych pominul specifické Bavorsko) a Brémami, nemluvě o poměrech mezi státy v USA (Texas vs. Rhode Island), zjistíme, že jsme u nás byli "rovnostářští".
Zrušení okresů je podle mne možná problematičtějším rozhodnutím než neobnovení zemského uspořádání. Bývalých okresů se totiž nadále užíváno jako volebních okresů. Mnohá (ne všechna) města mají dlouhou tradici správní a "spádové" funkce a jsou tak dodnes obyvateli převážně vnímána.
Je třeba vidět, že proti zemím zapůsobilo malé Slezsko v rámci dnešní ČR, navíc s moravskými enklávami, přičemž rozdělení se týká i přímo Ostravy. Vedení hranice mezi českými a moravskými kraji by ovšem mohlo případně být upraveno (na základě referend) podle původní zemské hranice. Proti vyznačení historických území značkami by stěží mělo být něco namítáno.
Argument pragocentrismu je asi věčný. Ale ona se tato část Evropy prostě vyvinula poněkud jinak než nedaleké německé kraje. V Rakousku a Maďarsku je dominantní role centra ještě zřetelnější než u nás. Vzhledem k rozdělení Československa se Praha dokonce stala známějším zeměpisným pojmem než celý stát...

David Unger - psycholog, Rataje u Kroměříže

K panu Horákovi Středa, 6.Července 2016, 22:24:54

Nemyslím si, že na současné podobě krajů se podepsaly jen ambice velkých měst. Mimochodem lobbisté pro kraj Vysočina (víc z Prahy než Jihlavy) se netajili tím, že to je pomsta moravské vůli po autonomii z let 1990-1992. Mohu jmenovat konkrétní osoby. Menší kraje se totiž lépe ovládají z centra, je to zároveň argument pro přetrvávání pragocentrismu. Máte pravdu, že tu by odpor vůči velkým komunistickým krajům z roku 1960, ale na celé Moravě i ve Slezsku však obrovská vůle po nápravě komunistického zrušení zemí.

Se Slezskem mají problém jen odpůrci zemského uspořádání, další vděčný argument. Vadí ve východním Německu, že je tam Sasko a vedle Sasko-Anhaltsko? Proč by nemohla být Země moravská (cca 3 mil. obyvatel) a vedle v našem Poodří zhruba v hranicích Moravskoslezského kraje Země Slezskomoravská (cca 1 mil. obyvatel)? Mimochodem Moravskoslezský kraj snad kromě Středočeského se nemusí spojovat do ještě větších dvojhybridů pro eurodotace jako ostatní kraje.

Voralbersko je skutečně malé, ale je to historická země se svou svébytností a silnou identifikací občanů, což naše kraje nejsou ani omylem.

Pokud by byla vůle upravit hranice mezi českými a moravskými kraji ve prospěch té zažité historické, to by 1. musel být zrušen kraj Vysočina, kam nikdo kromě Jihlavska a Telecka nechtěl patřit, 2. parlament by musel respektovat vůli obcí a občanů (viz nerespektovaná vůle Moravskotřebovska patřit pod Olomoucký kraj) a 3. již zřízené kraje by nemohly používat politický nátlak na občany, jak se stalo na různých místech. Např. že budou muset měnit SPZ, přehlašovat plyn a elektřinu, občanské průkazy atd.

Okresy skutečně chybí, s tím s Vámi souhlasím. Stále však fungují nejen pro senátní volby, ale pro soudy a mnoho správních úřadů. Ty z roku 1960 byly příliš velké, ideální počet okresů by byl asi jako za 1. republiky, tedy stačilo je jen rozšířit a nedělat pověřené úřady a zbytečné obce III. stupně, neslučovat státní správu a samosprávu. Stačilo přidat opomenutá města okresního formátu jako Rumburk, Český Brod, Žatec, Třeboň, Nové Město na Moravě, Dačice, Velké a Valašské Meziříčí, Tišnov, Mikulov, Holešov, Hranice, Kyjov, Boskovice, Uherský Brod, Zábřeh, Šternberk nebo Třinec.

Ve Vídni na rozdíl od nás žádný centrismus (viennacentrismus) neexistuje. Rakousko hodně dá na zejména turistický rozvoj jednotlivých i těch nejokrajovějších regionů, zatímco Praha se za čtvrtstoletí nedokázala vypořádat s tím, aby podpořila návštěvnost památek mimo hlavní město. Naopak některé navštěvované památky v rozporu se zákonem stahuje do Prahy a ještě půjčuje Číně (viz zde zmiňovaná Muchova epopej).

Vojtěch Klusáček - Brno

Čtvrtek, 7.Července 2016, 13:29:9

Dovolím si poznámečku. V diskuzi pod jiným článkem uvedená neexistující D52 směrem na Vídeň jakožto doklad pro nezájem a útlak ze strany pražské centrály k moravské periferii - neobstojí.

Problém stojící a na léta a desítky let dopředu zastavené dostavby D52 k rakouským hranicím je z drtivé části hausgemacht, Jihomoravský kraj nemá jako jediný (sic!) platné zásady územního rozvoje, už tři roky - kombinací indolence místních krajských úřadů, neschopných územní rozhodnutí vydat v takové podobě, aby byla soudně nenapadnutelná alespoň pro formální chyby, aktivismu ekologů a jiných not-in-my-backyard aktivistů, kteří jsou proti jakýmkoli dálnicím, tedy i té do Rakous. A nakonec legislativy prakticky znemožňující vyvlastňování pozemků pro strategické stavby a umožňující nekonečná odvolávání agilním skupinám. Peníze na D52 by dokonce i byly, nedaří se stavbu zúřadovat.

Nic konkrétně z toho případná Země Moravská neřeší; něco mi říká, že naopak DR je a i v takovém případě bude platformou daleko spíš pro ony NIMBY-aktivisty a se stavbou dálnic tady moc pochopení nenajdete. Ani té na Vídeň.

Bondink_ctverec

Jindřich Jedlička - Brno

Zemská příslušnost je věcí kořenů. Čtvrtek, 7.Července 2016, 13:38:29

Potřeba "administrativně rozdělit" je potřebou úředníka z Prahy. Potřeba někam patřit je lidská, vyvěrá zdola. Výhrada různých velikostí je administrativní, výhrada nepatřičnosti, neakceptace lidmi je mnohem podstatnější.

Lidská sídla jsou u řek. Káhira bez Nilu, Paříž bez Seiny, Londýn bez Temže, Petrohrad bez Něvy... těžko domyslet. Povodí je přirozeným územím osídlení. Vytváří přirozenou spádovou oblast. Podél toků vedly nejstarší cesty.

Morava prostě teče do Dunaje. Na opačnou stranu než Labe. Je absurdní domnívat se, že to je možné ignorovat. Potřebuji-li letiště, vždy bude první volbou Vídeň, druhou Bratislava. Teprve nenaleznu-li spoj odtud, je možné s povzdechem uvažovat o Praze. Na tom nic nezmění jakékoliv investice do dopravní infrastruktury. Praha je prostě mimo spád území. A protože je zde geologie dosti stabilní, platilo to již v druhohorách. Dávno před existencí lidského druhu: Když se vyčůral dinosauris Moravák, teklo to do Černého moře, když dinosaurus Slazák, pak do Baltu, a když dinosaurus Čech, pak do Severního moře. Není to o národu, ani o politice. Je to geomorfologie. Zajeďte si do Dolní Moravy, vyjděte na Trojmezný, pochopíte. Z Trojmezného můžete jít po hranici úmoří na Králický Sněžník a rozhlédnout se dobře. Jsou to různé země.

Okresy zrušeny nikdy nebyly. Jen okresní úřady, okresy ne. Okresní soud má stále stejnou působnost. Jen neexistují okresní úřady s přednosty jmenovanými ministrem vnitra.

Pokud pokládat zrušení okresních úřadů za chybu, pak snad jedině proto, že se s nimi ztratilo rozlišení státní správy a samosprávy. (Což pražákům nedochází proto, že na území Prahy to nikdy nebylo oddělené). Obce s rozšířenou působností nyní na svých radnicích řeší samosprávu i státní správu a míchá se to. Ve správních řízeních je sice vždy taková ta formulka "úřad rozhodl ... v přenesené pravomoci", nebo "...ve vlastní ...", ale občan to nerozlišuje. Zda jde o výkon státní správy nebo samosprávy je přitom rozdíl zásadní: A fakt, že starosta "šéfuje" úředníkům, kteří se ale z části své agendy nesmějí zodpovídat samosprávě, protože jde o rozhodnutí státněsprávní, tvoří nešťastný chaos.

Krajská samospráva je také samospráva. Není to "stupeň" státní správy. Ale nefunguje, neboť nemá kořeny, což správně postihl autor článku ve čtvrtém odstavci od konce.

David Unger - psycholog, Rataje u Kroměříže

K panu Klusáčkovi Čtvrtek, 7.Července 2016, 18:11:48

Pokud soud dvakrát zrušil zásady územního rozvoje JmK, zatímco jiné moravské kraje je mají v platnosti, v čem to je argument proti zemskému uspořádání? Nehoruji pro dálnice všude a za každou cenu, ale pokud by měla země vlastní přímé příjmy z daní a dopravu (silnice I. třídy, obchvaty, dálnice, železnice) ve své kompetenci, mohla si rozhodnout sama, zda D52 povede kolem Mikulova nebo kolem Břeclavi a napojí se na D2. Mohla by dát i na argumenty ekologů.

"Sami si síť silnic nepostavíme. Je to politická záležitost. Je tu nevůle stavět na Moravě silnice ze severu na jih, protože naše závislost na Praze se tím zmenší. Všechny krajské reprezentace musí bojovat alespoň o kousky, o obchvaty měst nebo části brněnského velkého okruhu, které se staví náhodně podle toho, na něž se zrovna podaří sehnat peníze. Z peněz kraje dvacet kilometrů dálnice na Vídeň ani R43 na sever nepostavíme." Stanislav Juránek (KDU-ČSL), náměstek hejtmana JmK a senátor, 4.11.2012. Neměla by si každá země, která vychází z nějaké tradice, dopravní spádovosti, urbanistického celku určit sama, kudy chce nové dálnice/železnice?

Pan Jedlička má plnou pravdu. sloučená správa a samospráva je podhoubím klientelismu.

Proč okresní (rozšířenou) působnost vykonává třeba Městský úřad Otrokovice, když je od Magistrátu města Zlína vzdálen 11 kilometrů, jedná se o spádovou oblast a obě města jsou dobře dopravně dostupná trolejbusem, autobusem i lokálkou? Přitom mají totiž společnou MHD, mají jeden dopravní podnik a jsou společnou aglomerací.

To je nesystémová reforma veřejné správy a zrušené okresní úřady oddělené od samosprávy zřetelně chybí, na tom se shoduje např. naprostá většina starostů malých obcí.

Oto Gürtler - Čáslav

Ano panu Jedličkovi Čtvrtek, 7.Července 2016, 18:40:26

Češi nikdy nechápali problém Slováků s Československem. Myslím, že mnohý Moravan dobře věděl, co Slováky vede k odchodu. Čechům to dodnes nedošlo. Základní problém vidím v tom, že se demokracie dělá shora - rozhodnutími "osvícených" v centru. Kdyby to bylo naopak, obce by se dobrovolně sdružovaly v okresech, a ty dobrovolně v krajích podle svých přirozených historických svazků a vazeb ekonomických, kulturních, lidských. A kraje by se sdružily do historických zemí a země by utvořily stát na území bývalé Koruny české. Daně by se měly vybírat odzdola a zespodu by se poukazovala potřebná část výš - na fungování okresů, krajů, zemí a nakonec celého státu. Jenže to by asi demokracie západního střihu nepřežila. A ve sněmovně by neseděli poskoci politických stran a lobistů, ale zástupci jednotlivých okresů a krajů a zástupci všech tři historických zemí by pravidelně rotovali ve funkci prezidenta, podobně jako je to ve Švýcarsku. Sakra, to by se nám ale ulevilo! Jenže novináři by neměli co komentovat, intelektuálové proti komu protestovat, aktivisté proti komu demonstrovat a psát petice. A my bychom neměli proč diskutovat na internetu. Svět by byl najednou tak nějak smutný... Možná.

David Unger - psycholog, Rataje u Kroměříže

Souhlasím s panem Gürtlerem Čtvrtek, 7.Července 2016, 23:23:52

Koncepce federalizace Československa, která byla slíbena již na mírových konferencích v roce 1919, z moravských, ale i slovenských kruhů právě kalkulovala s federalizací zezdola, kdy měly vzniknout ústavy nejprve spolkových zemí a ty svěřit kompetence úzké a úsporné federální vládě.

Začal s tím právník prof. Vladimír Kubeš z brněnské právnické fakulty, který byl členem ústavní komise k vypracování nové ústavy po roce 1945. Krátce, bohužel, byl odvolán. Ve své práci pokračoval v rámci masového hnutí Společnost pro Moravu a Slezsko v roce 1968 a opět byl Husákem z komise odstraněn. Stejnou koncepci vytvořilo i HSD-SMS po roce 1989, které ve volbách v roce 1990 získalo v rámci celé ČR přes 10 % hlasů (na Moravě kolem 30%). O rok později vedlo na Moravě a ve Slezsku nad OF o 10 % v preferencích. Slováci tehdy ještě nekoketovali z konfederací, ale s "autentickou federací", tedy federací zezdola, o které píše pan Gürtler. Nedávno to uváděl Milan Kňažko. Pražské centrum, než aby riskovalo, že tři spolkové země (republiky) svěří federaci jen málo kompetencí (a peněz z daní), tak raději zařadilo směr k rozdělení Československa a po roce 1993 využilo většího traumatu z rozdělení u Moravanů k ještě tužší centralizaci státu.

I ve smlouvě ze St. Germain z roku 1919, kterou západní mocnosti uznali vznik ČSR, bylo napsáno doslova: "...
hledíce k tomu, že spojení, které kdysi trvalo mezi bývalým Královstvím českým, Markrabstvím moravským a Vévodstvím slezským ze strany jedné a mezi ostatními územími bývalého Mocnářství rakousko-uherského ze strany druhé, navždy a zcela přestalo, hledíce k tomu, že národy Čech, Moravy a části Slezska, jakož i národ Slovenska z vlastní vůle rozhodly se spojiti a že se skutečně spojily trvalým spolkem za tímto účelem, aby vytvořily jednotný, svrchovaný stát s názvem Československá republika…“

To znamená, že Československo vzniklo spojením čtyř zemských celků a zemských svébytných a samostatných národů. Kdo zpochybní moravský a slezský národ, měl by zpochybnit i mezinárodní podporu dohodových mocností vzniku Československa i jeho vznik samotný.

Federalizace shora na dualistickém principu z roku 1968 byla systémově odsouzena k zániku.

Ivo Horák - Praha 3

Jen zcela stručně Pátek, 8.Července 2016, 00:05:22

Federace z roku 1968 vznikla ve velmi nešťastné době a v ČSR na ni bylo ovšem většinou pohlíženo s těžkým despektem. Je také pravda, že i samotná myšlenka byla považována (vlastně právem) za přípravu nějaké nové verze Slovenského státu.
Představa, že by snad slovenská reprezentace (resp. její druhá, národovečtější vlna) mohla souhlasit s členstvím SR v tříčlenné federaci (neřku-li čtyřčlenné) byla a je zcela nereálná. Nutno podotknout, že byla pro Slováky nepřijatelná odůvodněně.

Martin Profant - Praha 7

Davidovi Ungerovi Pátek, 8.Července 2016, 11:07:31

Jak jsem řekl, přeji Vám upřímně Moravskou zemi, čím autonomnější, tím lépe. Obávám se sice, že Vám v cestě stojí četná úskalí, počínaje tím, že město, ve kterém žije víc Moravanů než jich po odečtení Brna žije dohromady ve všech těch obcích, co jich vyvěsilo moravskou vlajku, se ani nenamáhalo tak jako Ostava jednat o tom, proč to nedělat. Škoda, teším se na ty moravské dálnice a velkorysá řešení dolu Paskov.

Ale prosím, přestaňte pro dobou věc opakovat ty historické nesmysly. Českoslovonsko nevzniklo spojením čtyř zemských celků. Vzniklo spojením dvou zemí, třetí historická země Koruny České zůstala v sousedním státě a my z ni máme okrojek. Slovensko nikdy před rokem 1918 zemi netvořilo.

David Unger - psycholog, Rataje u Kroměříže

K panu Profantovi a Horákovi Pátek, 8.Července 2016, 16:42:41

Město Ostrava nevyvěsilo moravskou vlajku patrně proto, že se nachází na území dvou historických zemí, jak již tu bylo napsáno. V Ostravě ale vlajku vyvěsil městský obvod historicky ležící pouze na Moravě, tedy Moravská Ostrava a Přívoz.

Omlouvám se za nepřesnost a opravuji: Československo nevzniklo spojením čtyř zemských celků, ale jen tří zemí a čtyř národů (národa Čech, národa Moravy, národa Slezska a národa Slovenska, viz výše citace St. Germainské smlouvy). Čtyři země vznikly v ČSR až v roce 1928 (zákonem z roku 1927).

K panu Horákovi: Škoda, že federace vznikla až v roce 1968, v tak nešťastné době, a to až 50 let po vzniku Československa. S tím nesouhlasem slovenské politické reprezentace být ve vícečlenné federaci máte pravdu jen z části. Platí totiž až po roce 1968, když už to logicky nebylo v politickém zájmu Slovenska. Přesto však 9. března 1991 zástupci všech slovenských politických stran (kromě VPN a KSS) podepsali v Bratislavě společné prohlášení, že Moravany považují "za moderní státotvorný národ, schopný samostatně si hospodařit na svém vlastním území a samostatně si rozhodovat o svém vlastním osudu". Někteří slovenští politici měli však obavy z možného přehlasování ze strany dvou členů federace – Čech a Moravy se Slezskem. Kdo ví, zda by naopak nehrozilo častěji přehlasování Čech ze strany moravsko-slezské a slovenské. To se už nedozvíme. Každopádně na počátku devadesátých let byl slovenský národ na cestě k emancipaci jinde než moravský a slezský.

Martin Profant - Praha 7

Davidovi Ungerovi Pátek, 8.Července 2016, 19:55:44

O Ostravě není třeba říkat "patrně", máme kmtomu diskusi zastupitelstva. Ale nešlo Ostravu, ta by ten součet nedala :-)

St. Germainská smlouva je majstrštyk diplomacie dosti záludné. Slezsko, ani slezský národ jsme neměli a dnes už vůbec nemáme. Ze země nám zbyl kousek, z národa ani to. Ale připomenutí historického státního práva posilovalo pozici vůči Polsku ( ostatně na Těšínsku aktuální).

Pro vložení příspěvku musíte být zaregistrováni a přihlášeni.