Deník Referendum Domov

Shodou okolností ve stejném týdnu, kdy Poslanecká sněmovna schválila novely zákonů, které zpřísňují kontrolu hospodaření politických stran a upravují regulaci volebních kampaní, se provalilo, že Občanská demokratická strana dostala v letech 2012 a 2013 necelých třináct milionů korun od firem, které už v té době měly vážné finanční problémy. Věc prošetřuje policie. Současné vedení strany se odvolává na to, že změnilo pravidla pro přijímání darů a dnes už by se něco takového stát nemohlo.

Můžeme a nemusíme jim to věřit. Podstatné je, že strana ještě nyní sklízí plody toho, jakým způsobem fungovala v minulosti. A sklízí je nejenom ODS. Podobné skandály škodí všem politickým stranám. Proto tento týden schválené zákony nelze než přivítat. A to navzdory tomu, že jsou kritizované z dvou protichůdných pozic. Jednak se poukazuje na to, že jsou příliš mírné a obsahují mezery, díky kterým budou stanovená pravidla obcházena. Zároveň je napadáno to, že na politické strany má dohlížet úřad, který se zavádí pouhým zákonem.

Někteří poslanci se obávají toho, že Úřad pro dohled nad hospodařením politických stran bude nástrojem, jak strany šikanovat a dále oslabovat jejich postavení. Problém je, že strany si v první řadě svoji pozici podkopávají samy. Není lepší argument, který by potvrzoval dlouhodobé vymezování předsedy hnutí ANO Andreje Babiše vůči tradičním stranám, než kauzy typu aktuálního sponzorského daru od firem, které následně zkrachovaly, ovšem ODS ještě stihly věnovat skoro třináct milionů.


Současné vedení ODS se odvolává na to, že změnilo pravidla pro přijímání darů a dnes už by se něco takového stát nemohlo. Foto web ODS

Babiš si potom vystačí s tím, že stále dokola opakuje několik omšelých frází, věrohodnost ostatních stran je však natolik podlomená, že se předsedovi ANO se všemi jeho vlastními problémy daří, byť s odřenýma ušima, stále ještě působit jako někdo, komu stojí za to dát šanci, aby to těm politikům a kmotrům, kteří to tady vedli doposud, pěkně natřel.

Leckomu pak stačí, když Andrej Babiš říká, že když hnutí ANO půjčoval peníze on sám, bylo to transparentnější než financování jiných politických stran, protože každý přece věděl, kdo to platí. V takové situaci různé snahy to předsedovi hnutí ANO zkomplikovat jako například tento týden přijatý pozměňovací návrh poslance Martina Plíška (TOP 09), podle kterého politickým stranám nově mohou poskytovat úvěry pouze instituce registrované Českou národní bankou, mají dvojí efekt.

Opatření tohoto typu sice vytváří překážky, aby někdo, ať už Andrej Babiš či kdokoli jiný, půjčoval nějakému politickému subjektu velké částky peněz a tím si ho zavázal nebo ho na sobě učinil závislým. Předseda ANO ale všechny podobné kroky skládá do mozaiky toho, jak se proti němu tradiční politické strany snaží spiknout, a svým voličům to předkládá jako doklad toho, že je skutečně považován za hrozbu pro korupční systém, který zde doposud fungoval.

V rozhovoru pro iDNES.cz v tomto týdnu se Andrej Babiš také odkázal na to, že ANO jeho půjčky nepotřebuje a nemá problém si vzít úvěr v bance. Navíc zdůraznil, že hnutí má velké množství jasných sponzorů, jedná se prý o renomované firmy.

Zajímavé je, že předseda ANO hned vedle sebe říká, že financování u jiných stran je netransparentní a že nejlepší by bylo, kdyby stát politickým stranám nedával vůbec nic. Přitom právě státní příspěvky na fungování stran jsou tou nejvíce transparentní částí stranického financování, a právě to by chtěl Andrej Babiš zrušit. Také jeho ohánění se velkým množstvím sponzorů ANO v podobě renomovaných firem, není zcela přesné.

Čí transparentní účet je více transparentní?  
Při zběžném porovnání transparentního účtu hnutí ANO a zmíněné ODS není patrný nějaký výraznější rozdíl. Od velkého množství firem dostává peníze ANO i ODS. Stejně tak Babišovo uskupení dostává nemálo peněz od fyzických osob. Pro skutečné posouzení toho, čí dary jsou transparentnější a zda hnutí ANO dostává peníze jen od firem renomovaných, by bylo třeba udělat podrobnou analýzu, ve které bychom zkoumali, jaký firmy a fyzické osoby stranám přispívají.

Podezření, že přes tyto firmy a osoby peníze pouze protékají, případně, že se jedná o jakési všimné, se však může týkat ANO i ODS. Byť je třeba uznat, že u ODS už existují konkrétní případy, které dokládají, že černoty v jejich financování skutečně existují. U hnutí ANO tyto doklady zatím nemáme.

Přesto, když Andrej Babiš hovoří o tom, že hnutí ANO má velké množství jasných sponzorů, ještě tím nevyvrací, že se jedná o velké množství v různé míře a podobě na něm závislých firem či osob. A už moc nezáleží na tom, zda to jsou společnosti v jeho vlastnictví, firmy, které s ním chtějí být zadobře, nebo manažeři jeho podniků či členové ANO působící na různých úrovních jeho hnutí.

Podstatné je, že u takových darů nikdy nevíme, proč je dotyční hnutí dávají a jestli je skutečně poskytují a nebo slouží jen jako bílí koně. Tím nechci říct, že ostatní politické strany jsou na tom v tomto ohledu lépe, byť u nich, jak je vidět u ODS, mají problematické dary trochu jiný charakter. Rozhodně se však nedá tvrdit, že by financování ANO bylo jasnější a transparentnější, naopak je stejně neprůhledné jako u jiných stran.

A nutno dodat, že u darů fyzických a právnických osob politickým stranám vždycky bude existovat nemalé riziko, že těmito prostředky někdo za něco stranám platí či tak protékají nějaké špinavé peníze. Určitě má smysl se snažit o nastavení pravidel pro transparentní hospodaření politických stran a jejich financování podrobit kontrole, jak o to usilují tento týden schválené novely, není ale nic transparentnějšího a čistšího než státní financování. A pokud právě na něj Andrej Babiš útočí, těžko říct, zda jeho úmysly jsou stejně tak čisté.