Produktivita práce v největších ekonomikách světa

Jaký je růst produktivity práce v největších světových ekonomikách, tedy v americké a čínské, ve srovnání s ekonomikou eurozóny?

Produktivita práce je jádrem ekonomického pokroku. Bez zlepšení produktivity práce je možné zajistit hospodářský růst pouze větší intenzitou práce (tedy že lidé tvrději a déle pracují) nebo větším rozsahem zaměstnanosti (tedy, že pracují větší počty lidí).
 
Toto jsou ale v podstatě – pokud jde o větší intenzitu práce a větší zaměstnanost – faktory, které ve spojení s hospodářským růstem mohou spíše zakrývat problémy s produktivitou práce. A to je podle mého i případ české ekonomiky. Zaměstnáváme více lidí, zaměstnanost je na svém vrcholu, ale v produktivitě práce se nijak zvláště nečiníme.
 
V pokročilých ekonomikách došlo k rychlému vzestupu produktivity práce v 90. letech, kdy se větší měrou prosadila počítačová technologie, která vytlačila předchozí nemoderní technologie, jejichž symbolem byl například psací stroj.

Rozvíjející se ekonomiky měly snahu dohánět vyspělé ekonomiky růstem HDP a pokoušely se zajišťovat růst produktivity práce. To se dařilo díky uplatnění moderních zahraničních technologií v rámci zahraničních investic, ať již přicházely z USA, z eurozóny, respektive nejpokročilejší části EU, či z Japonska.

Achillova pata mocných ekonomik
Zajímavý vývoj, pokud jde o produktivitu práce, zažily právě Spojené státy. Nejvyšší meziroční růsty produktivity byly zaznamenány zhruba mezi lety 1996 až 2006, kdy se produktivita práce meziročně vyvíjela v koridoru mezi dvěmi až třemi procenty růstu. Obdobný vývoj blížící se třem procentům nárůstu se v USA projevoval v letech 2009 a 2010. V letech po roce 2010 jsou přírůstky americké produktivity práce spíše marginální, nedosahují vesměs ani půl procenta. A v roce 2016 je dokonce očekáván pokles.
 
Pokud jde o Čínskou lidovou republiku, ta v loňském roce zaznamenala meziroční růst produktivity práce 3,3 procenta, což je oproti roku 2014, kdy zde produktivita práce dosahovala 5,2 procenta, poměrně  významný pokles. Ještě v roce 2015 to však byla slušná produktivita, za kterou by si mohla gratulovat jak americká ekonomika, tak ekonomika zemí EU…

V roce 2016 se ovšem očekává, že produktivita v Číně se meziročně zvýší až téměř k čtyřem procentům. Pryč jsou pochopitelně růsty produktivity práce mezi jednotlivými lety, k nimž docházelo v období 2007 až 2013, kdy se produktivita v Číně pohybovala kolem sedmi procent. S výpadkem směrem dolů v roce 2008 na čtyři procenty a se skokem nahoru v roce 2012 na 12 procent. (Mluvíme o produktivitě práce měřené jako změna procenta HDP na jednoho pracovníka.)

Velké ekonomiky Západu, a to jak americká, tak britská i ekonomika eurozóny mají velké problémy se zajištěním růstu produktivity práce. Foto makemoneyinlife.com

Jedním z důvodů čínských problémů, respektive jejích potíží s produktivitou práce, je pád cen surovinových komodit, ke kterému dochází v posledních pěti letech a který se samozřejmě projevuje také v HDP zemí, jež jsou bohaté na suroviny, ať už jde o Latinskou Ameriku, Afriku či Rusko.

Ceny komodit v posledních pěti letech zaznamenávaly poklesy o desítky procent. A to u průmyslových kovů včetně stříbra (kolísajícího nahoru i dolů) a také u potravinářských komodit. Je tedy zřejmé, že se to muselo projevit také v produktivitě práce, respektive ve výkonnosti zpracovatelské ekonomiky, jako je ta čínská, kde je významná část produktů vyráběna pro export.
 
Pokud jde o eurozónu, její ekonomika utrpěla v letech 2008 a 2009, kdy došlo nejprve v roce 2008 k poklesu produktivity práce na nulu a o rok později dokonce ke snížení produktivity práce na mínus procento.

V roce 2010 již produktivita práce v eurozóně vyskočila zhruba na 2,5 procenta, ale nemohla se na ní nepodepsat dílčí krize v eurozóně v letech 2011 a 2012, kdy se produktivita práce opět meziročně pohybovala kolem jednoho procenta růstu.

Nejúspěšnějším obdobím bylo pro eurozónu období 1999 až 2006, kdy zde byla vývojová tendence růstu produktivity kolem 1,5 procenta. Průměrný růst produktivity práce poklesl v eurozóně mezi lety 2007 až 2013 na 0,6 procenta.

Produktivita práce rostla tedy v posledních patnácti letech v eurozóně ze všech největších světových ekonomik nejpomaleji.
 
Pro zajímavost se ještě zastavím u Spojeného království, kde se produktivita práce v období 2000 až 2005 pohybovala v průměru mezi dvěma až čtyřmi procenty růstu. Po roce 2010, kdy se produktivita práce vyšvihla téměř až ke dvěma procentům, došlo k poklesu, respektive ke stagnaci produktivity práce a v roce 2016 se očekává minimální růst limitně se blížící nule. Mezi lety 2007 až 2013 byl tedy v průměru ve Velké Británii meziroční růst produktivity práce dvě procenta.

Celkově lze tedy říci, že velké ekonomiky Západu, a to jak americká, tak britská i ekonomika eurozóny mají velké problémy se zajištěním růstu produktivity práce. Ten tak zůstává problematickým faktorem rozvoje jejich hospodářství.

A co si myslíte vy? Diskuse (0 příspěvků)

Pro vložení příspěvku musíte být zaregistrováni a přihlášeni.