Občanská demokratická strana oslavila pětadvacet let od svého založení. Mnohé sdělovací prostředky při té příležitosti zveřejnily různá hodnocení, analýzy i zamyšlení nad tím, co dnes zbylo z tak mocné strany, „která dlouhé roky byla jedním ze dvou hegemonů tuzemské politické scény“ (Lidové noviny z 23. dubna 2016).

A jak je možné, že z někdejších 28 procent hlasů, které ODS získala ještě v předčasných volbách po takzvaném sarajevském atentátu (kdy v lednu 1998 klesly preference strany pod devět procent), má dneska i po ideové ozdravné kúře současného předsedy, akademicky vzdělaného intelektuála Petra Fialy, jen kolem osmi procent preferencí, přestože politolog Fiala jako oběť pro stranu zradil sám sebe, popřel své humanitní vzdělání a zaujal populistický nacionální protiimigrační postoj a přidal se k ostré kritice EU za neschopnost tuto krizi účinně řešit.

Většina úvah a komentářů vysvětluje pád ODS jako důsledek soustavného morálního úpadku, počínaje přinejmenším skandálem s financováním strany v prosinci 1997, vymyšlenými sponzory strany a údajným tajným kontem ve Švýcarsku, přes vládu technologů moci a jejich intrik, které představoval Ivan Langer, přes manipulace a korupci vlivných kmotrů a lobbistů typu Romana Janouška a Marka Dalíka, kteří stále více těžili ze slábnoucí politické moci a „demokratického“ vlivu na společnost představitelů strany, jako byl Mirek Topolánek nebo Pavel Bém.

Proces destrukce a vnitřního rozpadu strany završila až operetně tragikomická kabelková aféra Petra Nečase, jenž na rozdíl od Mirka Topolánka nebyl schopen zastírat svou bezmocnost siláckými gesty. Vše je víceméně známo a komentáře nám to jen připomínají.

Politika jako pouhý názor

Možná to ale nejsou hlavní důvody, které ODS odsunuly na periferii politického vlivu. Soudím podle toho, že podobným morálním marasmem prošli i sociální demokraté, a přesto jsou naší hlavní politickou silou, protože představují program evropské spolupráce, sociální ohleduplnosti a humanistických zásad. Jsou jedinou rozhodující stranou, která se aktuálních idejí nemůže jen tak zříci, a za jejich uskutečňování nese také odpovědnost, přestože i ona má své technology moci, vlivné kmotry a lobbisty.