Nechte si spořádaně roztrhnout slezinu – stěžovat si můžete pak

Poslanecká sněmovna by měla přijmout úpravy zákona, které vybaví občany jasným právem protivit se policejní zvůli.

Trestní stíhání Kateřiny Krejčové znovu otevřelo otázku, na které se tuzemské soudy nedokáží s konečnou platností shodnout už přes dvacet let: Máte právo odporovat nezákonnému zákroku či výzvě úřední osoby (dříve veřejného činitele)? Zeptáte-li se libovolného policisty nebo hlasu lidu v diskusním fóru pod články na Novinkách.cz, odpovědí je kategorické, někdy pak lehce hysterické Ne.

Podle radikálnějších zastánců tohoto názoru jste povinni strpět libovolný příkaz policisty, i kdyby vám ukládal třeba skočit z okna či zakazoval pohřbít vlastního bratra. Obrana proti nezákonným zásahům úředních osob je podle této teorie sice přípustná, ale zásadně ex post (obvykle formou stížnosti či správní žaloby), nikdy však v průběhu zásahu samého.

Problematičnost takového názoru je zjevná. Popírá totiž jinak obecně platnou zásadu, že proti aktuálně probíhajícímu útoku na vaše práva se můžete přiměřeně bránit – ať už formou tzv. svémoci v občanském právu, nebo nutnou obranou v právu trestním a přestupkovém.

Představme si to v praxi. Před pěti lety dva policisté z mého rodného města na polní cestě zbili bezdomovce. Kopáním do břicha a hrudníku mu způsobili zlomeniny žeber a roztrhli slezinu. Napadený na následky zranění za několik dní zemřel. Policisté pak byli po zdlouhavém procesu odsouzeni k osmi letům vězení.

Spravedlnost tedy nakonec zvítězila a pachatelé byli potrestáni. Pokud se na to jejich oběť odněkud dívá, má jistě pocit zadostiučinění. O dost lepší by ale bylo, kdyby si tento pocit užila zaživa. To by bylo možné kupříkladu tehdy, kdyby se jí zastali její přátelé (v krajním případě i násilím).

Jenže ouha. Takové jednání by sice zachránilo lidský život, ale podle shora popsaného názoru by i nadále bylo trestné. Podle jednoho z nálezů Ústavního soudu totiž „Občané jsou povinni se podrobit výkonu pravomoci veřejného činitele bez ohledu na vlastní soukromý názor. Jsou-li přesvědčeni, že tímto jednáním bylo porušeno jejich právo či jim byla způsobena škoda, mohou se proti takovému postupu veřejného činitele bránit jiným, a to zákonným způsobem. Ústava České republiky, Listina ani žádná jiná právní norma nepřipouštějí, aby občané nejprve hodnotili zákonnost postupu veřejných činitelů a teprve na základě toho jejich pokynů uposlechli nebo neuposlechli."

V judikatuře nejde o ojedinělý případ – podobně se k věci v minulosti vyjádřil i Nejvyšší soud a Nejvyšší správní soud.

Naštěstí lze dohledat i rozsudky opačné. Vedle Městského soudu v Praze dovodil právo vzepřít se nezákonnému zákroku či příkazu policisty či úřadu podvakráte i Ústavní soud (ve věci Horváth a ve věci disidenta Jana Šimsy).

Vraťme se Kateřině Krejčové. Ta se neúspěšně snažila bránit svého tehdejšího přítele, kterého policisté napadli při symbolické blokádě průvodu fašistů se šibenicemi. Pravda, nekopali ho sice do břicha, „pouze“ mu vytloukli zub o chodník a klečeli mu na krku. Pokud by však byl jejich postup shledán nezákonným, co z toho vyplývá pro Kateřinu?

Ve světle zmíněné soudní praxe snad jen to, že na její odsouzení či naopak osvobození může mít největší vliv, u kterého ze senátů Ústavního soudu nakonec její pře skončí. Upřímně řečeno – až příliš to připomíná sázku do loterie. Řešení (samozřejmě nejen pro tento případ) by přitom mohlo být docela jednoduché.

Možná si ještě vzpomínáte, jak muselo na Prvního máje 2007 třicet nahých Mladých sociálních demokratů dělat dřepy na policejní služebně v Bartolomějské. Pět policistů bylo následně kázeňsky potrestáno za „taktická pochybení“ (oblíbený termín „přílišná horlivost“ by zde měl patrně poněkud nežádoucí konotace) – ovšem právo na to se ponižující buzeraci na místě vzepřít policie ani zpětně neuznala.

Bylo by hezké, kdyby si na pocit bezmoci a ponížení, který na služebně před devíti lety jistě zažívali, dokázali vzpomenout. Repro DR

Podařilo se mi dohledat jméno jediného ze zadržených. Je jím Petr Dolínek, aktuálně náměstek pražské primátorky. Lze ovšem očekávat, že pokud sociálním demokratům jejich stranická líheň alespoň trochu funguje, někteří z absolventů policejní hodiny tělesné výchovy by dnes mohli sedět ve Sněmovní.

Bylo by hezké, kdyby si na pocit bezmoci a ponížení, který na služebně před devíti lety jistě zažívali, dokázali vzpomenout. A kdyby (nejlépe symbolicky na Prvního máje) navrhli tři jednoduché legislativní změny.

  • Podle první by byla proti nezákonnému jednání úředních osob nutná obrana explicitně přípustná.
  • Podle druhé by úřední osoba ztrácela speciální ochranu poskytovanou jí trestním zákoníkem po dobu, po kterou by při výkonu své pravomoci porušovala zákon.
  • Podle třetí by pak nikdo nebyl povinen uposlechnout výzvu úřední osoby, které je nezákonná.
Chovám naději, že alespoň jeden statečný bývalý cvičenec se do konce příštího týdne přihlásí.

A co si myslíte vy? Diskuse (0 příspěvků)

Pro vložení příspěvku musíte být zaregistrováni a přihlášeni.