O přátelství mezi mužem a ženou

Pro velkou část české veřejnosti je stále ještě otázkou, zda může mezi mužem a ženou vládnout čistě přátelský vztah. S některými problémy přitom může být jednodušší se svěřit opačnému pohlaví.

Seděli jsme u stolu, popíjeli kofolu a dloubali vidličkami do kuřete. „Tak si představ, že ten můj sloupek o Majklovi lajklo už přes deset lidí a získal ohlas i v zahraničí,“ povídám kamarádovi. Kamarád mi ukázal zdvižený palec.

„Ale na Facebooku to dneska bylo strašný. Na stránce Hyde Parku Civilizace se ptali, jestli může existovat přátelství mezi mužem a ženou. Proč se ptaj na takový blbosti?!“ rozčiluji se.

Kamarád k tomu řekl něco velmi chytrého, ačkoli si nepamatuji co. Že neplácl hloupost, vím jistě, protože často si pamatuji právě hlouposti na úkor důležitějších věcí.

I tak si ale pamatuji některé zásadní chvíle, při kterých jsem zjistila, že moje společnost pořád není připravena na přátelské či kamarádské vztahy mezi osobami různých pohlaví.

Když jdeme na jídlo, lidé si nás zvláštně prohlížejí, protože působíme jako hodně divný pár, až na tu drobnost, že pár nejsme, což ale nikdo z kolemjdoucích nemůže tušit. Drama se stupňuje ve chvíli, kdy oznamujeme obsluze, že platíme každý zvlášť. (To bych jí ovšem oznámila, i kdybych ve vztahu byla.) Kvůli těmto nepříjemným vzpomínkám se kamarádovi do některých stravovacích zařízení nechce chodit.

Nicméně, i když explicitně sdělíme okolí, že nejsme partneři, pořád se setkáváme s nedůvěrou. „A opravdu jste jen kamarádi? Nic jste spolu neměli?“

Přemýšlím, jak by to vypadalo, kdyby se okolí stejně chovalo ke stejnopohlavním párům. Představte si, že byste byli ženou, pokud tedy ženou nejste. Představili byste ostatním svou (nejlepší) kamarádku a ostatní by se vás ptali, jestli jste opravdu jen kamarádky, protože je přeci zvláštní, že by se dvě ženy do sebe nemohly zamilovat. Navíc ve chvíli, kdybyste se vyspali s mužem, by vás polil stud. Co když jsem heterosexuál? Napsali byste do Bravíčka, odkud by vám odpověděli, že mazlení a líbání o vaší sexuální orientaci nic nevypovídá a že je naprosto OK se líbat či mazlit s osobou jiného pohlaví a nebýt heterosexuál. Až byste si to přečetli, oddechli byste si a šli dát pusu své kamarádce.

Pro velkou část české veřejnosti je stále ještě otázkou, zda může mezi mužem a ženou vládnout čistě přátelský vztah. Foto stuff.co.nz

Zní to absurdně, a to nejen z toho důvodu, že Bravíčko už zrušili. Přesto žiji ve společnosti, která stále vidí kamarádství mezi různými pohlavími jako utopii a naopak výrazné projevy náklonnosti mezi osobami stejného pohlaví neklasifikuje jako příklad romantiky.

Když jsem začala dávat dohromady tento sloupek, ozval se mi kamarád (který samozřejmě věděl, o čem píšu), že tam můžu uvést i to, že když se máme sejít, neřekne o mně své matce, protože by se prý moc vyptávala. Bohužel ho chápu. Není to totiž poprvé, co jsem se s takovým přístupem setkala. A co teprve v situaci, kdy si jdete k jinému kamarádovi hromadně vyzvednout dárky a sousedka-drbna si z něj následně utahuje, že je machr, když si přivede do bytu rovnou tři ženský najednou…

My se ale na tom snažíme najít nějakou výhodu. Alespoň ten kamarád mi řekl, že je pro něj jednodušší se svěřit s některými problémy ženě, poněvadž kdyby je měl sdělit muži, necítil by se dobře. Na vině jsou jak jinak než chlapácké stereotypy. Je tohle možný důvod, proč některé ženy vyhledávají muže-gynekology, protože nechtějí, aby je vyšetřovala osoba, která jim může vnucovat osobní zkušenosti? Asi. Vytvořili jsme si svět, ve kterém platí jednoduchá, leč omezující pravidla.

A co si myslíte vy? Diskuse (9 příspěvků)

Pro vložení příspěvku musíte být zaregistrováni a přihlášeni.

Pavel Kolařík - informatik

Podívejme se Středa, 20.Dubna 2016, 11:51:43

Paní Recmanová najednou užívá slovo "pohlaví". Doteď se mu vyhýbala jako čert kříži.
Zatím se nám snažila vsugerovat, že žádná pohlaví (natož opačná) neexistují - že existují jenom různé "gendery".

Ivana Recmanová - studentka a lingvistka

Středa, 20.Dubna 2016, 22:03:13

Slovu pohlaví jsem se nikdy nevyhýbala jako čert kříži. Pohlaví označuje biologickou identitu jedince, která se určuje podle primárních a sekundárních pohlavních znaků. Gender je kulturně a psychicky podmíněný.

Jan Samohýl - Programátor, Praha

Středa, 20.Dubna 2016, 23:44:45

Moje (nejen osobní) zkušenost s přátelstvím mezi muži a ženami je ta, že velmi často je alespoň jeden z nich, alespoň na chvíli, zamilovaný. Takže, pokud se s tímhle člověk smíří, asi se to dá (já se s tím v jednom případě smiřoval dost těžko a nakonec jsem to musel vzdát). Na druhou stranu, existují tuším indicie, že vztahy vzniklé z dlouhodobého přátelství jsou tak nějak pevnější. Ale je těžší toho dosáhnout, protože naše mozky nám velí hledat novoty, a to tomu nějak chybí.

Michael Kolařík - Student, Ostrava

Čtvrtek, 21.Dubna 2016, 01:06:42

Poprvé mě mrzí, že Bravíčko už není, ten odstavec by si zasloužil poslat, docela by mě zajímala reakce redakce.

Já osobně mám zkušenost jen s nutností vysvětlit rodičům, že skutečně nemám chuť zkoušet dostat svou nejlepší kamarádku do postele. Ale možná je to tím, že věcí, jako pohledy číšníků a klepy sousedů, si nevšímám.

A pokud to není moc osobní, celkem by mě zajímalo, proč je paní Recmanová a její kamarád považována za podivný (!) pár. Napadá mě jedině třicet cm a padesát kilo rozdíl.

Jan Samohýl - Programátor, Praha

jo, tam jsem taky byl Čtvrtek, 21.Dubna 2016, 09:02:12

"skutečně nemám chuť zkoušet dostat svou nejlepší kamarádku do postele"

Proč ne? Z mojí zkušenosti je to jen výmluva pro obavy ze vztahu. Racionálně vzato, s kým jiným chtít vztah než s nejlepším kamarádem/kamarádkou? Ale lidé to asi nechtějí, protože si myslí, že na sebe příliš vědí - a tak dají přednost nevědomosti, aspoň zpočátku.

Mně ten kamarád z článku připadá jako klasický případ "milého kluka" ("nice guy") - a nejlepší, co jsem na toto téma kdy četl, a myslím 100% výstižné, bylo: http://www.thebookoflife.org/what-nice-men-never-tell-nice-women/

Jinak mimo téma Ivaně pro inspiraci: http://blog.hackerrank.com/3-teen-sisters-crush-coding-records-stereotypes/

Michael Kolařík - Student, Ostrava

Pane Samohýle Čtvrtek, 21.Dubna 2016, 16:20:48

It is simply-protože se s ní nechci vyspat, natož mít milenecký vztah. Tomu netřeba žádného teoretického zdůvodnění, to je prostě empirický fakt.

Janmachacek_bw

Honza Macháček - chemik, Neratovice

Proč mluvíme, o čem mluvíme? Pátek, 22.Dubna 2016, 06:37:11

Jazyk nevznikl jako nástroj pro výměnu informací, ale pro působení na druhé. Účelem každé promluvy je nějak změnit svět.

Kdybych nebyl pecivál, pozval bych kamarádku na romantický výlet do Paříže o víkendu 7.–8. května. Chtěl bych tam s ní strávit noc, nebo raději dvě. Samozřejmě na náměstí Republiky.

http://www.evropsky-rozhled.eu/jiz-vzhuru-psanci-teto-zeme/

Jiří Nushart - maloměšťácký usmiřovač

Paní Recmanové Pátek, 22.Dubna 2016, 12:36:31

„Ženy jsou kulturně definovaná identita, jež se z různých důvodů utvořila kolem pohlavních znaků, stejně jako je tomu i u mužů,“ píše Karel Chlouba.

Biologické pohlaví není podle Judith Butlerové pro sebeidentifikaci nijak důležité. Identita není určena tím, zda jste muž nebo žena, identita je určena vaší sexuální orientací, kterou lze měnit (ale pouze jednosměrně z hetero na homo, neboť homosexuální orientace je prý vrozená - donedávna byla, považovalo se to za dogma).

„Se sexuální orientací přichází právníci a zákonodárci poněkud opožděně. Přicházejí v době, kdy se za vrozené považují určité předpoklady k milostné preferenci osob stejného pohlaví, avšak určitá role se připisuje i hlubinně-psychologickým motivům souvisícím s rolemi rodičů a je nutno hájit právo volby, a tedy i právo na změnu preferencí podle vlastního rozhodnutí.“ To píše pan Štampach.  

Ivo Horák - Praha 3

Za koho jsme považováni Pátek, 22.Dubna 2016, 14:50:46

Proč mnoho lidí očekává, že dvojice sestávající z muže a ženy jsou partneři, a ne přátelé nebo kamarádi?
Řekl bych, že jsou aspoň dva důvody. První je možno nazvat třeba zkušenostní, nebo pravděpodobnostní. Když pojede třeba do té té Paříže (viz výše) v autobude 10 dvojic, třeba 8 z nich budou tvořit partneři. Mezi mladými budou spíše převládat nesezdané páry, takže nebudou předběžně považováni za manžele. Ale také ne za kamarády, nebo za bratra se sestrou. U dvou osob stejného pohlaví bude odhad nejspíš jiný a také bude působit ohled. Nejspíš tedy bude předpokládáno, že jde o kamarády, příp. sourozence. Přesto jistě mnohé sestry nebo bratři znají zkušenost, že byli považováni za homosexuální pár.
Druhým důvodem, který mě napadá, proč jsou dvě mladé osoby různého pohlaví pokládány obvykle za partnery, je vzpomínka většiny osob na vlastní zážitky vázané na trvání smyslu pro rodinu. Vždyť kdysi v malé komunitě nemohlo být lidem jedno, pokud by si mladí "randili" jenom s kamarády. Potřebovali příslib, že populace ohrožovaná častějším a časnějším příchodem smrti, bude mít budoucnost. V mnohých tradičních národních pospolitostech (třeba u ortodoxních Židů) se snaží svobodné zadat a přivést posléze k založení rodiny. Něco podobného ovšem přetrvává, k malé radosti mladých, i v podobě existence zvědavých tetiček u nás.

Pro vložení příspěvku musíte být zaregistrováni a přihlášeni.