Chci přispět X

Ožije levice tváří v tvář civilizační výzvě?

Levice se dnes oprávněně obává o svou budoucnost. Zdá se, jako by veřejná debata sklouzávala na pravolevé ose k politickým okrajům. Svět se však nezmění s pomocí falešných proroků, změníme ho jen společně. Proto musí levice hledat cestu ven.

Mám poněkud obavu o další osud levice. V atmosféře permanentních obav a naštvanosti se zdá, jako by veřejná debata sklouzávala na pravolevé ose k politickým okrajům. Ve skutečnosti ale sklouzává hodnotově k adoraci autoritářství a nenávistnému křiklounství a diskriminaci.

Stále běžnější jsou útoky na práva, která byla dosažena v uplynulém období. Místo programu reálné naděje pro všechny „dole“ se nabízí iluze o spáse spojené s výzvami na konečné „vypráskání“ cizáků a parazitů. Hypnotizéři davů tak mohou obrátit bouři „tekutého hněvu“ proti lidem samotným, když místo alternativ nabídnou obraz nepřizpůsobivých a nenormálních, narušujících řád a bezpečí.

Jak jinak vysvětlit, že mnoho lidí, jejichž sociální postavení je zcela neuspokojivé (od nezaměstnaných po upadající střední vrstvy) se odvrací od hodnot levicové solidarity neprivilegovaných a utlačovaných? Lidé si nechávají vnutit optiku nepřátelství mezi sebou, místo aby se spolu bránili a organizovali.

Umělý spor mezi takzvanými xenofoby a sluníčkáři se neumenšuje, naopak sílí. Spouští se proces vnitřní fragmentace na „my, a oni“. A důsledkem je i roztříštění levice včetně absurdních sektářských půtek těch, co trpí představou, že jen oni jsou právě ti „vlastníci pravdy“.

Myslím, že tento problém začíná dosahovat intenzity, kdy už nelze jen planě moralizovat. Taktika paušální denunciace politiky i médií vede k manipulování davu různými podstrčenými „hejty“, místo k aktivnímu vtažení mas do procesu demokracie a prosazování skutečných alternativ. Lidé se ve své frustraci nechají vést těmi, kteří nejvíc křičí, a ne těmi, kteří s nimi chtějí společně zápasit za reálná řešení.

Pokud by to takto pokračovalo, ztratí levice schopnost komunikovat se svou sociální základnou. Proto je důležité získat zpět zájem lidí neprivilegovaných, prekarizovaných, vykořisťovaných.

Nesouměřitelnost sociálně ekonomického postavení lidí a elit vede k pocitu bezmoci. Proměnit protestní hlasy na hlasy programové znamená nejen artikulovat každodenní negativní sociální zkušenost občanů, ale dát jim i konkrétní pozitivní cíle v zápasu za jejich práva. Práva na práci, na sociální zabezpečení a dostupnost zdraví či vzdělání. Zbavit lidi exekučního jha a strachu o střechu nad hlavou, důraz na sociální agendu není o poraženeckém smiřování se s elitami globálního kapitalismu, je to o praktické podané ruce. A teď nerozlišuji levici reformní a radikální.

Civilizace znamená rozšiřovat lidská práva nového typu (jako jsou práva informační, ekologická, menšiny). Ne však na úkor tradičních sociálních práv. Ty je třeba znovu usilovně hájit a to zejména na domácím hřišti. Vyvarujme se dalšímu rozevírání tektonické trhliny mezi starou a novou levicí, kterou otevřely otřesy spojené s konzervativní vlnou šířící se dnes panikařící Evropou.

Základem revitalizace levicového hnutí musí být praktické podání ruky s konkrétním plánem na zlepšení budoucnsoti nejohroženějších skupin lidí. Foto Archiv redakce

Sociální model musí spojit nezbytné pečovatelství (paternalismus) s aktivnější spoluúčastí (participací). Už proto, že se dnes ve společnosti mísí zájmy generačně i profesně rozrůzněných sociálních skupin, spojené se starou i novou dělbou práce.

Získat lidi neznamená ustupovat nezodpovědnému či účelovému populismu. Imitovat populistické a pseudovlastenecké křiklouny v jejich pokřiveném vidění změn. Nacionálně konzervativní pábení jen maskuje asociální zájmy oligarchů, kterým začíná vadit i ta nedokonalá demokracie a svoboda.

Levice nemůže zradit všelidské principy solidarity a humanity. Radikálně pojímaná solidarita ale předpokládá vzít jasně za své klíčové otázky redistribuce bohatství a demonopolizace ekonomické moci. To je strategická podstata skutečných změn.

S tím souvisí cíl ústavně posílit veřejný zájem. Svoboda podnikání je důležitá, ale není nad ostatními svobodami. Významný potenciál je skryt v demokratizaci ekonomické moci.

Zde se ovšem budou střetávat procesy koncentrace a decentralizace vlastnických práv. Nejde jen o strategickou roli státu, ale i o hospodaření skupinové a vlastnictví sdílené. Překonání odcizení ekonomické moci vrací do hry motivaci a zájem o pracovní podmínky, prostor pro opětnou integraci složitě fragmentovaných sociálních zájmů.

Zvládnutí takového úkolu musí mít i mezinárodní a tedy i evropský rozměr. Globalizační žentoury melou neúprosně. Zklamání z evropských institucí je jako sud prachu, na kterém sedíme.

Zfunkčnit evropskou integraci ovšem znamená znovu otevřít otázku základních smluv a demokraticky přebudovat Evropu. Odpovědí není méně Evropy, anachronická eurofobie obracející nás zpět do minulosti nacionálních řevnivostí. Bylo by chybou nechat společný evropský dům rozebrat uskupeními jako je UKIP, Front National či Alternative für Deutschland. Z trosek by zůstalo jen volné pole pro manévry velkého kapitálu. A obyčejný člověk by se stal zajatcem národní byrokracie s falešnou iluzí o nabyté suverenitě.

Nestojíme dnes před obratem k zdánlivé jistotě minulých pravd. Nepotřebujeme pravověrné ghetto, které bude svým rozkladným účinkem nevědomky sloužit zájmům konzervativnímu establishmentu. Nepotřebujeme zpronevěřit vůli po změně v boucharonském gestu, jehož patos vyčpí a obsah zůstane prázdný.

Levice stojí tváří v tvář dozrávajícím změnám, kdy ale nestačí věřit v mesiášské finále, kterým bychom fascinovali miliony. Je třeba ty změny pochopit a krok za krokem se na ně připravit. Tak se mění svět. Bez falešných proroků, zato společně.

A co si myslíte vy? Diskuse (35 příspěvků)

Pro vložení příspěvku musíte být zaregistrováni a přihlášeni.

Jiří Karen - zaměstnaný včelař, Opava

Jetřebismus Čtvrtek, 14.Dubna 2016, 09:51:44

Mám pocit, že určitá část levice preferuje kňourání ve stylu "co všechno dělá levice špatně a jak nedokáže tohle a tamto" místo, aby začala reálně konat. Mezi texty v levicových médiích se vyskytuje častý mentorský žánr "jetřebismu" a "mělobysedělatismu".

V současné době v Evropě sílí mezinárodní hnutí za demokratizaci Evropy DiEM25 (www.diem25.org), které vnáší do hry (tolik všemi vzývaný) internacionalismus a radikální sociální požadavky (základní příjem, demokracie na pracovištích, samospráva, svobodu člověka jako "svobodu od vykořisťování"). Hnutí velice rychle nabralo přes 17 tisíc členů napříč kontinentem, podporují je masové německé odbory (dva miliony členů) a lidé jako Chomský nebo Assange.

Zatímco šéfredaktoři českých levicových žurnálů Jakub Patočka (DR) a Jaroslav Fiala (A2larm) ve svých okrajových médiích (ve vší úctě) pláčou, aby na nás náhodou hnutí DiEM nezapomnělo, píšou efektní otevřené dopisy a upozorňují kterak tady v Česku máme "humanistickou tradici" a "žebysemělo", v Česku vznikly už dvě autonomní lokální skupiny (Ostravsko, Jižní Čechy).

Co třeba přestat kníkat a aktivně se zapojit, utvářet program, podporovat kampaně, vyjednávat spojenctví, informovat v médiích? Bez konkrétní politické práce a osobního nasazení to zřejmě nepůjde.

Josef Poláček - Manuální pracovník

Sociální základna levice a hodnoty levice Čtvrtek, 14.Dubna 2016, 12:24:34

...nejsou bohužel naprosto to samé, pane Dolejši.

Právě tohle je naprosto klasický tradiční omyl (či spíše: sebeklam) levice: že na straně jejích hodnot přece musí přirozeně a zákonitě stát všichni, kdo jsou nějakým způsobem ve stávajícím (kapitalistickém) systému podprivilegovaní, znevýhodnění, nacházející se v sociálně prekérní situaci.

Tento předpoklad identity levice hodnotové a levicovosti politické mohl dosti legitimně existovat v dobách, kdy naprostou většinu populace tvořila dělnická třída, a kdy příjmová propast mezi touto dělnickou třídou a majetnými vrstvami byla opravdu dramatická.

Tento stav však v dnešní - západní - společnosti v takto drastické podobě dnes už neexistuje. A ta rovnice: sociálně znevýhodněný = potenciální příznivec levice už prostě neplatí. (Tím méně by pak platila rovnice: příslušník dělnické třídy = volič levice.)

Takže, ten fenomén který jsme dneska nuceni - byť s pocitem nemalého zhnusení a zmaru - pozorovat, totiž že i ti, kteří by sami mohli nárokovat větší solidaritu ze strany společnosti, sami pod xenofobními až přímo fašistoidními hesly odmítají být solidární s jinými, tento fenomén tedy není nijak překvapivý.

Jinak řečeno: ryze lidské problémy (a deformace) prostě nelze řešit čistě jenom přes sociální otázku. Čím dříve si levice tento fakt uvědomí, tím spíše bude mít šanci nalézt zase cestu k reálnému člověku.

Jd_leto_08

Jiří Dolejš - Praha

akcent na to co spojuje Čtvrtek, 14.Dubna 2016, 14:16:54

jenže pokud je v těch společných hodnotách zmatek, tak se to musí ujasnit, aby se táhlo za jeden provaz a jedním směrem. Rozvařená levice jinak skončí na smetišti dějin.
Stále častěji slyším že Okamura (Le Pen... dosaď dle libosti) lidem více vyhovují, že asi tedy odráží nějakou pravdu. Znamená to omlouvat tento směr či je dokonce počítat za spojence kteří nahradí také občas používaný argument zrady sociálních demokratů?
Ano, netřeba kňourat či mentorovat a zejména ne z pozic abstraktního altruismu, ale aktivismus mávátek a zábavných komorních performancí nestačí. Rozeznat kdo je spojenec a co je jádrem společného a dostatečně důrazného postupu.
A zdůrazňuji že srovnat krok s xenofoby a autoritářskými proudy tím jádrem určitě není. To už by bylo postrčení na šikmou plochu rozeštvávání místo solidarity. A tedy další fragmentace levice (včetně sektářských pseudosporů)
A opakovaně - i k panu Poláčkovi- tvrdím že tím jádrem musí být sociální agenda. Na různá ta dílčí evangelia (animalwelfare, gay lesbické práva, antikonzumerismus, pirátský kyberkomunismus) slyší někdo, na sociální spravedlnost slyší všichni.

Jiří Karen - zaměstnaný včelař, Opava

Pátek, 15.Dubna 2016, 08:52:47

Nevím pane Dolejši, co si představujete pod pojmem "aktivismus zábavních komorních inscenací".

Mám pro vás pár konkrétních praktických neabstraktních nejurodivých návrhů, které můžete reálně politicky udělat:

- rozvést v KSČM (klidně kritickou) diskuzi o DiEM a potřebě mezinárodního občanského hnutí (konference, článek, debata)
- informovat členy a sympatizanty o DiEM
- případně (ne)podpořit DiEM v demokratizaci Evropy - rozvést proč
- dát na stůl propracované politické návrhy k diskuzi - ohledně nové ústavy EU (která by garantovala demokratičnost), ohledně zajištění důstojnosti každého obyvatele EU, ohledně zdanění velkokapitálu, ekologické udržitelnosti, základního příjmu
- atd atd

Máte na to týmy dobře placených expertů, vlastně by to měla být Vaše práce se mi zdá...

Jiří Karen - zaměstnaný včelař, Opava

Pátek, 15.Dubna 2016, 08:59:42

Ještě k té debatě o hodnotách levice. Pokud budeme vycházet z různých sociálně psychologických poznatků, ukazuje se, že podmínky kapitalismu vytvářejí z lidí tzv. "autoritářskou osobnost" (nahoře se klanět, dolů kopat). Podle Ericha Fromma je jediná cesta ven z této lidské deformace "společná tvůrčí práce s přesahujícím smyslem".

Z tohoto by vyplývalo, že jedině masové mezinárodní hnutí, ve kterém by se lidé aktivně mohli realizovat ve společné tvořivé práci za lepší svět (ať to zní jakkoliv pateticky), může vést ze slepé uličky "fašizujících se chudých".

Josef Poláček - Manuální pracovník

Sociální spravedlnost jako spásné heslo levice? Pátek, 15.Dubna 2016, 11:51:46

Pane Dolejši, se dvěma z Vašich tézí souhlasím, s třetí nikoli.

Souhlas: ano, s fašizujícími hnutími (i když ta mají objektivně také určité sociální kořeny) nelze v žádném případě hledat nějakou společnou cestu ani společné zájmy.

Druhý souhlas: ano, nějaký prázdný levičácký aktivismus není řešením.

Nesouhlas: "na sociální spravedlnost slyší všichni" - kdyby tomu tak bylo, neměla by levice naprosto žádný problém. Prostě by na její program "slyšeli všichni". Jenže jak známo, v realitě tomu tak naprosto a vůbec není.

Jen tak pro zajímavost: nevím jak je tomu v českém politickém prostředí (asi to nebude příliš jiné), ale v Německu při každých volbách výzkumy veřejného mínění sdělují vždy jedno a to samé: voliči přisuzují sociální demokracii vyšší kompetenci co se týče sociálních programů a starosti o méně majetné; jenže co se týče otázek ekonomického výkonu a dokonce i (ne)zaměstnanosti, tak tady je daleko vyšší kompetenci přisuzována stranám pravice!

Důsledkem tohoto faktu je pak zákonitě, že pravicové strany jsou voleny i velkými částmi pracujících vrstev či vůbec obecné populace: protože si od jejich vládnutí slibují ekonomickou prosperitu a nižší nezaměstnanost!

Takže, pane Dolejši, bohužel platí zcela naopak: na to téma sociální spravedlnosti "slyší" jenom relativně malá část společnosti. Mnozí, velice mnozí dají raději přednost ekonomické prosperitě, nežli sociální spravedlnosti...

Josef Poláček - Manuální pracovník

Společná tvůrčí práce Pátek, 15.Dubna 2016, 12:01:1

s přesahujícím smyslem...

Ano, něco takového skutečně musí zůstat - konečným - ideovým cílem levice.

Jenže všeobecné ideály a bezprostřední (jak politická, tak ale právě i ta sociálně-psychologická) realita, to jsou dvě velice různé nádoby.

Je to v zásadě rozdíl mezi cílem, a mezi prostředky. Tu "společnou tvůrčí práci" sliboval už komunismus; a je známo, jak to v praxi dopadlo. V reálné praxi lidé "společně pracovali" pouze naoko; skutečné nasazení projevovali jednom v "melouchaření", to jest v práci načerno, do své vlastní kapsy. A to nikoli za podmínek kapitalismu, nýbrž - alespoň formálního - socialismu.

Fromm, celá ta frankfurtská škola... To je v podstatě záležitost univerzitních intelektuálů, kteří dokázali bezpochyby naprosto dokonale analyzovat dehumanizující charakter kapitalismu, ale co se reálné praxe týče, tam zůstali víceméně na úrovni "schögeisterů", krasoduchů, kteří dokáží poeticky vylíčit co by mělo být, ale naprosto ztratili schopnost ovlivňovat chod reality.

Buďto dokážeme nějakým způsobem nalézt cestu k tomu reálnému člověku, anebo si naše vzletná humanistická hesla můžeme rovnou ušetřit.

Jd_leto_08

Jiří Dolejš - Praha

stále konfuzní obraz Evropy Pátek, 15.Dubna 2016, 12:05:57

občanská hnutí jsou fajn- ale praktické návrhy co s Evropu chce daleko víc. mají nároky na profesionalitu zpracování a na spojenectví sil, které by byly evropsky relevantní.
jsme v časovém tlaku - my samozřejmě různé inciativy typu DIEM vnímáme a projednáváme - ovšem aby tak nesnadné téma proniklo do hlav lidí v dnešní eurofobní atmosféře chce to víc. M.j. i účast vlivných struktur včetně evropských odborů.
Naše návrhy lze věřím podrobit diskusi i přes anmozitu kterou u někoho KSČM budí - - ale rovnou říkám že se hledá širší shoda. ne alternativa pro alternativu. Nebýt za iluzionisty a nepraktické intouše - ukázat že je projekt lepší architektury společného domu, který by přitáhl nejen okraj politické scény a který by nebyl rozbit dříve než se narodí. .
Evropské téma je tak svým způsobem vrcholem té strategické shody o které píši. Lidi ale bude třeba získat opatřeními které jim budou bližší a kterým budou snáze rozumět.

Lenka Vytlačilová - metrolog

Poznámečka Sobota, 16.Dubna 2016, 09:30:28

Jedno z volebních hesel britské BNP bylo:
My jsme ta levice, kterou volili vaši otcové.

Co s levicí,
- která prosazuje neoliberální politiku otevřených hranic (ne, nemám na mysli Syřany) , pohrdá pracující chudinou a snaží se z ní udělat minoritu ve vlastní zemi a to minoritu, která stojí na nejnižší příčce společenského žebříčku
- vzkazuje jí, kašlem na vás, ale vy nás stejně půjdete volit, nikoho jiného nemáte
- je ochotna pomoci chudým, pokud jsou z Malawi, ale ne pokud žijí ve vedlejší ulici
- místo, aby se snažila lidi spojovat, tak je rozděluje?

Jd_leto_08

Jiří Dolejš - Praha

egoistická solidarita ? spíše racionální Sobota, 16.Dubna 2016, 18:36:43

Politika otevřené Evropy není neoliberální ale svobodomyslná - to je velký rozdíl. Je rozdíl mezi přiměřenou regulací a životem za drátem a v policejním státě.
Solidarita je universální - nelze mezi MY a ONI stavět zeď. Ale taky nelze pomáhat jedněm tak aby to druhým škodilo. prostě je to nutné spojit.

Jan Samohýl - Programátor, Praha

panu Dolejšovi Pondělí, 18.Dubna 2016, 06:07:54

Jedna věc je rozmach pravicového konzervativního autoritářství, ale já na DR vnímám jiný trend(?) - příklon zbytku levice k filozofickým debatám o náboženství a feminismu.

Přijde mi, že jde (na obou stranách) v podstatě o emocionální rezignaci - skutečné problémy jsou příliš komplikované nebo riskantní, tak se soustředíme na tenhle sice podřadný, ale aspoň trochu uchopitelný problém.

Čím dál víc mi připadá, že jakákoli změna "morálky" je v podstatě emocionální obchod. Tedy je možné individuální chování změnit, pokud ten nový způsob více sníží negativní emoce, než způsob, který přijímáme dnes (plus nějaká penalizace za změnu samotnou).

No a bohužel ona sociální solidarita, prosazovaná klasickou levicí, případně ekologická šetrnost, dnes prohrává se samotným požadavkem existenciálních jistot, a to vede k volbě autoritářství jako hodnoty (ve formě fašismu na jedné straně, ve formě náboženství na další straně, a ve formě třeba "politické korektnosti" na ještě jiné straně). Negativní aspekty autoritářství (vyjádřené třeba suchou poznámkou "moc korumpuje") se dnes mnoha lidem jeví jako méně emocionálně významné.

Jan Samohýl - Programátor, Praha

panu Karenovi Pondělí, 18.Dubna 2016, 06:18:43

DiEM je fajn a jsem pro...

Ale jak už jsem psal výš, je trochu problém, že lidé (kam počítám i sebe) vám budou třeba do očí tvrdit, že "bez práce nejsou koláče", ale pokud někdo rozdává chleba zadarmo, tak se samozřejmě také postaví do fronty. Uvědomit si rozsah v jakém tohle děláme, je dost depresivní.

Jd_leto_08

Jiří Dolejš - Praha

J.Samohýl Pondělí, 18.Dubna 2016, 17:03:42

spíše bych řekl emocionální excitaci než rezignace - tedy že emoce a rádoby vyšší vzněty vytěsňují rozum.
Jinak by se filosofie nestavěla proti realitě - když zneužiji klasika tak svět měnit a ne jen vykládat (neřku-li moralizovat).
Pak se dá snadno pochopit (uchopit i rozumem) že návrat autoritářství není skutečná odpověď na nejistotu.
Solidarita je vždy i konkrétní, neexistuje jen v abstraktní formě - milodary od vrchnosti ale nejsou solidarita.
Tohle když levice nepochopí, přestává být levice.

Jan Samohýl - Programátor, Praha

panu Dolejšovi Úterý, 19.Dubna 2016, 09:05:57

Emoce ovšem mohou být i inhibující, jako deprese nebo úzkost, a vést k nečinnosti nebo útěku (což je třeba můj případ), kde by naopak bylo racionální něco dělat! A jak už jsem psal, projevuje se to i tady na DR... Jiný příklad - teď je na BL odkaz na článek v Guardianu, který tvrdí, že by se měly nějak "regulovat" závadné komentáře na Internetu - skutečně je to větší problém než třeba https://www.smokeandfumes.org/ ?

Bohužel také existuje významná část levice, která s autoritářstvím nemá problém. To sahá už k Marxovi, který mluvil o "Státu" jako blíže nedefinované autoritě, pokračuje ignorací sovětské historie (u nás před válkou a na Západě až do 60. let), a dnes to končí politickou korektností. Svým způsobem je to pochopitelné, protože pokud lidem říkáte - no, musíte se rozhodnout a postarat sami, to už jim můžete rovnou slíbit, co jim slibuje pravice. Racionálně v tom samozřejmě rozdíl je a značný, ale já jsem ho mnoha lidem nebyl schopen vysvětlit.

Nicméně, za jednu věc jsem diskusím na DR vděčný (hlavně těm o feminismu, což je tak trochu součást levice) - umožnily mi jako levičákovi konečně pochopit, kde má myslím levice slepé místo. Je to v tom, co s lidmi, kteří zkrátka riskují (mají vyšší toleranci jít do rizika). Například riskují tím, že se snaží získat moc nad druhými, nebo je manipulovat, v kontextu feminismu jde o lidi, kteří riskují porušováním sociálních konvencí atd. Levice si s takovými lidmi neví rady, a proto se tento problém stává slepým místem a předmětem popírání.

Jd_leto_08

Jiří Dolejš - Praha

autoritářská levice ? Úterý, 19.Dubna 2016, 10:56:21

I když se považuji za poměrně svobodomyslného člověka, tak postih prokazatelných verbálních trestních činů na netu nepovažuji za nic zcela nepřijatelného. A nechtít policejní stát ještě není anarchismus
Hrozit lidem masokostní moučkou či zplynováním když lze dedukovat určité přípravné jednání skutečně asi je za hranicí tolerovatelného. Tohle odmítat určitě není nic "hyperkoretního" i když to hlavní je umělý obraz nepřítele..
Bránit se agresivní xenofobii přerůstající v izolacionalismus a pogromistické nálady není slepota ani popírání obav lidí. A přeměna obav lidí v panikaření je už klasická manipulativní technika.

Ivo Horák - Praha 3

Panu Samohýlovi Úterý, 19.Dubna 2016, 11:50:42

Píšete o lidech, kteří "riskují tím, že se snaží získat moc nad druhými, nebo je manipulovat." Tak tomu asi bývalo, jedinci, kteří velmi usilovali o peníze a podmanění jiných, riskovali, mohli přijít o všechno. O život. Vždyť klasickým takovým riskem byla válka a v té padli kolikrát i velitelé, ba králové a císaři. Ale dnes? Riziko se velmi umenšilo, spíše jde o hru, hru pro jedince, kteří nemohou odolat pokušením možného. Či-li dnešní demokracie se stala úspěšným garantem (i legalizátorem) zisků z podivných her. Proto je dnes demokracie "dole" tak málo populární, zatímco nahoře je přijímána aspoň ve výše popsané roli. A problém levice vidím spíš v tom, že z pohodlí a snad už i z přesvědčení respektuje systém, jenž je expandujícím vítanou západkou bránící protipohybu.

Josef Poláček - Manuální pracovník

Poznávat, nebo měnit? Úterý, 19.Dubna 2016, 12:03:48

Ten základní problém, pane Dolejši, je v tom, že jestli chceme tento svět měnit opravdu smysluplně a účelně, tak ho napřed musíme naprosto dokonale poznat, jako ucelený komplex, všechny jeho mechanismy a sféry (a to i včetně té sféry morálky).

Kdyby si právě tohle svého času uvědomil Marx, nemuseli bychom dneska na troskách toho jeho pokusu "změnit svět" znovu od počátku namáhavě dohromady dávat střepiny toho komplexního celku.

Josef Poláček - Manuální pracovník

Marx a stát Úterý, 19.Dubna 2016, 12:08:22

Pane Samohýle, použil jste spojení slov "Marx" a "autorita státu". Z kontextu nebylo zcela nepochybně zřejmé, co jste tímto spojení měl na mysli; pokud ale - nejspíše - to, že Marx sám považoval stát za nějakou (věčnou a nezpochybnitelnou) autoritu, pak skutečností je pravý opak.

Stát byl pro Marxe výhradně nástroj třídní nadvlády - historicky podmíněný, a spolu s odstraněním této třídní nadvlády je bezpodmínečně nutno zrušit i samotný stát. A nahradit ho víceméně přímou samosprávou samotné společnosti.

Stát za nezpochybnitelnou autoritu pokládal svatý Pavel; s Marxem prosím nezaměňovat. ;-)

Jd_leto_08

Jiří Dolejš - Praha

J. Poláček Úterý, 19.Dubna 2016, 13:35:46

že bychom měli používat rozum a vědět co činíme, tak na tom se lze snadno shodnout - složitější je jen to že každý může mít různý pohled na to co je to pravdivé poznání.

Mrcolordr

Michal Rusek - Olomouc

MY vs. ONI Středa, 20.Dubna 2016, 00:30:24

»Umělý spor mezi takzvanými xenofoby a sluníčkáři se neumenšuje, naopak sílí. Spouští se proces vnitřní fragmentace na „my, a oni“.«

Toto je zásadní. Pokud nejsme na jedné lodi, pokud nás někdo využívá, ekonomicky, lidsky a konečně i eticky (ztráta historické paměti), tak každý, kdo nepochopí, kdo přesně je obsahem slova "my" a kdo "oni" ztrácí napřed pozice, pak peníze a práva a nakonec i své teritorium a dokonce i život. Indiánů bylo na územé dnešních USA snad kolem 5–10 milionů, poslední války skončily teprve před 100 lety a nakonec jich zbylo jen 100 nebo snad 200 tisíc. Zbytky přežívají často na drogách a alkoholu v rezervacích.

Ti, a jen a pouze ti, kteří mají stejný nebo podobný soubor hodnot, tvoří množinu s názvem MY. Naopak ti, kteří kašlou na lidská práva, kteří kašlou na etiku obyčejnou lidskou slušnost, to jsou ONI. A právě ONI se budou všemi silami mlžit, aby nebylo jasné, kdo jsou a kde jsou, protože skrze zdání, že neexistují, získávají zásadní a podstatnou poziční výhodu.

Takže takto ne, jen a pouze skrze precizní znalosti historie a tedy geopolitických zájmů, skrze znalost finančních toků atd. atd. pochopíme, kdo má s NÁMI něco společného, a kdo za líbivými slovy, často o svobodě, demokracii, rovnosti atd. realizuje své a pouze své zájmy.

Více zde: http://literarky.cz/komentare/ostatni/21780-r-po-listopadu-nepitel-neni

Jan Samohýl - Programátor, Praha

panu Dolejšovi Středa, 20.Dubna 2016, 03:19:52

"Hrozit lidem masokostní moučkou či zplynováním když lze dedukovat určité přípravné jednání skutečně asi je za hranicí tolerovatelného."

No já nevím, jestli z toho lze dedukovat přípravné jednání. Skupuje Konvička Cyklon B? Existuje spousta, většinou více osobních, výhrůžek, s kterými policie bohužel nic nedělá.

Můžeme to taky brát taky, že Konvička může kohosi svými výroky inspirovat. Jenže to je pak asi trochu jiný právní systém - takto můžeme označit leccos, třeba počítačové hry.

Pro mě za mě, pokud chce někdo věřit konspiračně-teoretickým blábolům, ať si jim klidně věří. Je na zamyšlenou, že jsou asi nejvíc populární v USA, kde jde o vyjádření nedůvěry k vládě. Možná by se dal najít lepší způsob, jak je marginalizovat, než represí - třeba právě snažit se zvýšit důvěru lidí k vládě nějakým pozitivním způsobem.

Jan Samohýl - Programátor, Praha

panu Poláčkovi Středa, 20.Dubna 2016, 03:25:34

"pokud ale - nejspíše - to, že Marx sám považoval stát za nějakou autoritu, pak skutečností je pravý opak"

On to dost možná tak myslel (Milan Valach by to jistě byl vysvětlil líp); nečetl jsem Marxe, ale Komunistický manifest. A v něm to bohužel explicitně napsané není, co ten "Stát" má být, a bohužel tam není, že by mělo jít o stát demokratický (ať už si to tak Marx představoval nebo ne). To je myslím chyba, ale je otázka, jestli bez ní by mohlo být komunistické hnutí tak úspěšné.

Jan Samohýl - Programátor, Praha

panu Horákovi Středa, 20.Dubna 2016, 03:53:42

"Tak tomu asi bývalo, jedinci, kteří velmi usilovali o peníze a podmanění jiných, riskovali, mohli přijít o všechno."

Myslím, že si nerozumíme. Pointa je, že k získání moci někoho nad někým je myslím potřeba rozdíl ve vzájemném vnímání rizika. Jakmile tu moc máte (třeba prostřednictvím takto získaných peněz), je samozřejmě racionální reinvestovat zpátky do snížení rizika, které musíte podstoupit.

Podívejme se na to, jakým způsobem může dojít k tomu, že se někde utvoří kriminální gang. Začínající gangster jde za nějakým obchodníkem, a začne se domáhat výpalného. V takové situaci jde o neúplnou informaci - obchodník neví, zda ho může ten gangster skutečně ohrozit. Pokud je gangster ovšem ochotný riskovat více než obchodník (tedy riskovat potenciálně nebezpečný střet s nějakým ochraným mechanismem, který ten obchodník má), pak může vyhrát i bez boje (což je žádoucí). Pak už samozřejmě tolik riskovat nemusí, protože ho podporuje ten obchodník. Rychlost růstu onoho gangu je ovšem vyšší, pokud se riskuje víc.

Mimo západní civilizaci (která má vynikající právní ochranu a přístup k informacím) to získávání moci probíhá podobně brutálním způsobem, jako u toho gangu.

Na každého self-made miliardáře (který typicky zbohatl podobným, ale často legálním způsobem, a riskoval při tom) takto připadají desítky tisíc lidí, kteří zkusili totéž, ale na nějaké úrovni zkrátka prohráli. Levice si s touto rozdílnou "ochotou riskovat" neví ideologicky rady (pravice je spokojená s tím ji odměňovat).

Něco podobného probíhá i v sexuálním výběru, a tam si s tím zase ideologicky neví rady feminismus. Jak JXD svými kontroverzními výroky, tak žena, která se rozhodne nosit minisukni, samozřejmě riskují - ale potenciálním ziskem je lepší sexuální partner.

Jinak tohle je také myslím důvod, proč se někdy prosadí "Šoková doktrína" (odkaz na knížku Naomi Kleinové). Výsledný sociální gradient z toho šoku (který přináší ochotu více riskovat u těch marginalizovaných) je následně vytěžen za účelem získání moci. Proto války tak dobře "řeší" hospodářské krize.

Jevi_1

Eva Hájková - Moravskoslezský kraj

Panu Samohýlovi a panu Poláčkovi Středa, 20.Dubna 2016, 05:20:48

Marx byl v podstatě proti státu, protože ho považoval za nástroj třídní nadvlády a potlačování. To ovšem neznamená, že by se domníval, že je možné ihned ho zrušit, protože třídní společnost bez státu nemůže fungovat a třídy se nezruší okamžitě. Nedomníval se proto, že stát zanikne ihned po revoluci. To měl podle jeho teorie proletariát naopak od buržoazie převzít moc a ponechat si ji až do té doby, než třídy odumřou (a mezitím celou společnost včetně buržoazie převychovat). Konečnou fází vývoje měla být společnost bez státu, kterého už nebude třeba, protože nebudou třídy, které vykořisťují jiné třídy.

Jd_leto_08

Jiří Dolejš - Praha

vypráskání cizáků a parazitů je už fašismus. Středa, 20.Dubna 2016, 07:51:31

především nejsme na jedné lodi s šiřiteli agresivní xenofobie a fašizace poměrů, populistických křiklounů kteří jen rozeštvávají a oblbují - přesně to zastírá podstatu. A je osudová chyba tolerance k věcem jako je "posílání do plynu", bohužel ukazuje že to vlastně není pro společnost problém. To chcete ?
Z obětí tahle xenofobie dělá viníky a ospravedlňuje hlásání nenávisti vůči komukoliv - (Romové, muslimové etc. mohou být jen první), nejdříve půjdou ti "jiní", pak už půjdou ti "stejní" Zaplať pánbůh že ještě existují lidí, kteří jsou schopni aktivního odporu vůči tomuhle otevřenému zlu. Ale zjevně to nestačí.
Pokud toho nebude schopná levice, nemá její existence smysl. Stane se stejně zmatená a reakční jako jiní řvouni. Jen v tomto článku připomínám potřebu udělat to praktickým, pochopitelným způsobem bez abstraktního moralizování - a tak předejít aby lidé neztratili zbytky a rozumu a neskouzávali k nenávistnému křiklounství

Josef Poláček - Manuální pracovník

Co je pravdivé poznání? Středa, 20.Dubna 2016, 11:59:32

No ano, pane Dolejši, na to samozřejmě mohou být - a také pravidelně jsou - velmi rozdílné názory.

Ve své "Ústavě" ale Platón ústy Sokrata podává návod pro dosažení pravdivého a úplného poznání, které ve své jednoduchosti podává ty dva zcela nejzákladnější principy na této cestě:

1. hledět na danou věc ze v š e c h jejích stran;

2. od vnějšího zdání se propracovat k samotné p o d s t a t ě dané věci.

A když se podíváme na všechny ty nekonečné způsoby, jakým si člověk či lidstvo snaží vykládat svět, pak znovu a znovu narážíme právě na tyto zda zcela základní body:

- V naprosté většině případů (respektive víceméně ve všech) se jedná pouze o poznání respektive teorii d í l č í; to jest, z celkového kontextu daného předmětu je vytržen jeden jediný aspekt, který je pak vydáván za celek.

Typický případ: pravice celý problém společnosti tradičně zkracuje jenom na tzv. "svobodu" - čili na autonomii individua. Zatímco levice zase vidí jenom ten pravý opak: pospolitost, sociálnost, solidaritu.

- A stejně tak v naprosté většině případů jsou ty výkladové modely jenom naprosto povrchní, nejdou do hloubky, k samotné podstatě věci. Jako příklad je možno bez dalšího jmenovat ty samé dva přístupy uvedené výše.

Takže: konečně pochopit, že problémy našeho světa jsou bytostně komplexní; a jako komplexní je také řešit. A uvědomit si alespoň v obecné rovině, že opravdu existuje nějaký rozdíl mezi tím, jak se věci jeví navenek, a jejich - skrytou a hlubokou - podstatou...

Josef Poláček - Manuální pracovník

Komunismus a stát Středa, 20.Dubna 2016, 12:05:33

Jde o to, pane Samohýle, že ten komunismus podle Marxe nikde a nikdy nebyl uskutečněn. To co bylo reálně uskutečněno to byl napřed bolševismus, a poté stalinismus. To byly mocenské způsoby vládnutí, panství malé skupiny nad velkou většinou společnosti - a pro udržení této své moci potřebovala tato samovládná skupina nevyhnutelně silný stát, celým jeho donucovacím aparátem.

Na straně druhé ovšem není možno bez dalšího tvrdit, že by tímto deformovaným vývojem byl Marx prostě a jednoduše zfalšován; ukázalo se totiž, že ta jeho představa, jak osvobozená dělnická třída vezme do svých rukou správu celé společnosti (a celé výroby) a řídí ji v prospěch všech - že je to prostě iluze. To Marxovo "odumírání státu" se tedy vůbec uskutečnit nemohlo, nebyly k tomu dány zásadní objektivní předpoklady.

Jevi_1

Eva Hájková - Moravskoslezský kraj

Středa, 20.Dubna 2016, 15:55:34

Marxova představa, jak osvobozená dělnická třída vezme do svých rukou správu celé společnosti (a celé výroby) a řídí ji v prospěch všech se vám jeví jako iluze, pane Poláčku?
A co když vám řeknu, že Marx počítal s tím, že se k dělnické třídě přidá část inteligence, ba dokonce i část buržoazie, kterou si nový světový názor získá? A ti všichni společně pak budou tvořit proletariát? Zmiňuje se o tom i v Manifestu.
Ideje táhnou.
Iluze možná byla jen v tom, že to půjde násilím.

Jan Samohýl - Programátor, Praha

paní Hájkové Středa, 20.Dubna 2016, 20:40:52

"Marx byl v podstatě proti státu, protože ho považoval za nástroj třídní nadvlády a potlačování."

Už jsem to napsal - je jedno, co si myslel samotný Marx. V Komunistickém manifestu se celkem jasně mluví o státu (co vlastní výrobní prostředky), aniž by se řeklo, zda je demokratický, nebo řízený nějakými autoritami. Myslím, že tahle vágnost byla historická chyba.

Jan Samohýl - Programátor, Praha

panu Dolejšovi Středa, 20.Dubna 2016, 20:48:2

"A je osudová chyba tolerance k věcem jako je "posílání do plynu", bohužel ukazuje že to vlastně není pro společnost problém. To chcete ?"

Budu vás parafrázovat dříve v diskusi a řeknu, že odmítání kriminalizace takových (slovních) činů ještě neznamená jejich schvalování.

Nemyslím si totiž, že nějakou manipulací nebo zákazy v zájmu dobra lze vybudovat slušnější společnost.

Josef Poláček - Manuální pracovník

Čtvrtek, 21.Dubna 2016, 14:49:11

Paní Hájková, Marx si myslel opravdu leccos, co neobstálo v konfrontaci s realitou. To že si představoval že se k proletariátu přidá i (část) inteligence, naprosto nic nemění na tom, že už samotný mechanismus správy a řízení moderní ekonomiky jakousi "sjednocenou dělnickou třídou" je opravdu fikcí z říše pohádek. Jak by to pak vůbec mělo reálně fungovat?

Je tedy fakt (a to je i pro pana Samohýla) - jestliže ve svých dřívějších fázích (ke kterým patří i ten Komunistický manifest) Marx s Engelsem věřili v jakousi opravdu přímou správu a přímé řízení ekonomických procesů dělnickými kolektivy, v pozdějších létech přece jenom pochopili, že takto to reálně fungovat nemůže, a připustili, že i v komunismu bude možná zapotřebí nějaká vláda.

Ovšem, aby se nějak ohraničili od docela "obyčejné" vlády (neboť pak by se stavěla otázka jak je možno zrušit stát a zachovat vládu), pak k tomu připojili, že by se prý nejednalo o vládu politickou. Tedy že by se nejednalo o vládu "nad lidmi", nýbrž pouze "nad věcmi".

Což na první pohled může znít do určité míry přijatelně; jenže pak se ovšem staví ta otázka, jak je možno vládnout nad věcmi, aniž by se přitom zároveň nevykonávala vláda nad lidmi, kteří s těmi věcmi zacházejí. Neboť právě jedna ze základních vět celého marxismu zní, že život lidský je primárně život věcný - to jest, člověk je v podstatě identický s jeho produkcí. A kdo ovládá produkci, ten tedy nevyhnutelně ovládá i toho člověka v oné produkci.

Josef Poláček - Manuální pracovník

Čtvrtek, 21.Dubna 2016, 14:51:48

A ještě jednou k tomu "Komunistickému manifestu": to byl opravdu jeden z velmi raných spisů Marxe a Engelse. O řadu desetiletí později (když byl tento Manifest znovu vydán), k němu byl připojen komentář, že dnes už by jeho autoři mnohé pasáže v něm formulovali jinak, ale v zájmu historické věrnosti ponechávají jeho původní znění.

Jd_leto_08

Jiří Dolejš - Praha

tolerance extrému ? Čtvrtek, 21.Dubna 2016, 18:14:37

skloubit reálnou solidaritu s jasným antifašismem by pro opravdovou levici neměl být problém. protože se rozvolňuje hranice mezi „svobodou názorů“ a násilím, je třeba nespoléhat se na druhé - že to společnost vydrží.
ti co běhají se šibenicemi po náměstích a snovají lidové gardy mohou být při chuti nejen symbolicky.Zatím nedošlo k násilí fyzickému, jenom slovnímu - ale necitlivost k těmto věcem je dána psychickým stavem lidí.
A na něm se podílí jak sociální frustrace tak negativní příklady (útoky na "vlastizrádných elit“ co nepochodují se samozvanými gardisty v jednom šiku).
Nestačí že to někdo neschvaluje - nutný je i aktivní postoj. A v případě porušení zákona i kriminalizace. Nebo jednou ty oprátky budou skutečné - Zatím to, byť vzácně, dělá stát. Žaloba na Konvičku, rozpuštění DS. Nedělat nic ve vyložených případech - to už není svobodomyslné, to už je hloupé.

Jan Samohýl - Programátor, Praha

panu Poláčkovi Pátek, 22.Dubna 2016, 04:33:25

"Marx s Engelsem věřili v jakousi opravdu přímou správu a přímé řízení ekonomických procesů dělnickými kolektivy, v pozdějších létech přece jenom pochopili, že takto to reálně fungovat nemůže, a připustili, že i v komunismu bude možná zapotřebí nějaká vláda."

A proč by to nemohlo fungovat? Existuje celá řada podniků, které jsou takto řízené, a fungují dlouhá léta.

Josef Poláček - Manuální pracovník

Pátek, 22.Dubna 2016, 12:47:56

Pane Samohýle, mezi mikroekonomikou a makroekonomikou přece jenom existuje určitý rozdíl.

Analogický příklad: to že někdo dokáže uspokojivě organizovat chod vlastní rodiny, ještě naprosto neznamená, že by dokázal řídit celý stát.

Jde o to: tyto výrobní kolektivy měly podle Marxových představ nejen řídit vlastní podnik jako takový - nýbrž měly rozhodovat o tom, c o se bude vyrábět, k o l i k se bude vyrábět, v jaké jakosti atd.atd.

Je nutno si uvědomit: základním smyslem celé komunistické revoluce je podle Marxe nejen zrušení třídní nadvlády kapitalistů nad dělníky (bezprostředními výrobci) - nýbrž především osvobození celé společnosti od logiky kapitálu. Tedy od nadvlády celé té sféry (abstraktních) peněz nad člověkem. Produkce měla být ryze naturální: žádná výroba t r ž n í c h hodnot, nýbrž výhradně výroba hodnot užitných.

Na papíře to samozřejmě zní velice svůdně: nebude se už vyrábět jenom pro zisk, nýbrž výhradně to, co budou potřebovat lidé.

Jenže: jak se vlastně zjistí, co ti lidé potřebují, když už neexistuje tržní prostředí? Když byla zrušena hodnota? Takže už vůbec není možno poměřit, jaké má které zboží reálnou hodnotu? Když - opakuji ještě jednou - o tom co má být vyráběno a kolik toho má být vyráběno už nerozhoduje trh (a tedy spotřebitel), nýbrž právě jenom ty "sjednocené kolektivy dělníků"?...

Právě tohle je ten důvod, proč Marx a Engels v pozdějších letech (i když dozajista se skřípajícími zuby) připustili nezbytnost alespoň nějaké vlády. Její reálná úloha (či možnosti) by se ale ve skutečnosti sotva nějak podstatně odlišovaly od toho, co v ekonomice "reálného socialismu" prováděla ona nechvalně proslulá "Státní plánovací komise". Která vydávala plány produkce, kterými se nikdo neřídil, a které nebraly žádný ohled na reálné potřeby a přání trhu, tedy samotného spotřebitele.

Pro vložení příspěvku musíte být zaregistrováni a přihlášeni.