Péče o blízké je neviditelná práce

Péče o zdravotně postižené nebo o stárnoucí rodiče bývá považována za samozřejmou činnost, kterou mají vykonávat ženy. Přestože se jedná o náročnou práci, finanční ocenění bývá mizivé. To se musí změnit.

Osmdesát procent vší péče o nemohoucí či závislé osoby zajišťují v českých zemích příbuzní. Můžeme tedy s jistotou konstatovat, že sociální péče by se bez nich zhroutila.

Jednou je to matka, která se stará o své postižené dítě, jindy dcera nebo syn, kteří se starají o stárnoucí rodiče. Péče někdy trvá několik let, jindy celý život.

Taková péče je poskytována dobrovolně, z lásky a s láskou. To by nás však nemělo zastavit v úvahách, co to znamená pro sociální situaci pečujících…

Z úcty člověk nájem nezaplatí
Ať už se jedná o péči dlouhodobou, která se týká lidí se zdravotním postižením či znevýhodněním, nebo o tu střednědobou, která se vztahuje především ke stárnoucím rodičům či jiným blízkým, jde o činnost silně feminizovanou.

I to je zřejmě jeden z důvodů, proč tato bez nadsázky náročná práce zůstává a zůstávala poměrně dlouhou dobu neviditelná a neřešená, natož přímo oceněná. Je totiž vnímaná jako něco přirozeného, co je třeba oceňovat maximálně tak symbolicky, ale už ne finančně. Koneckonců si můžeme povšimnout, že se finanční nedocenění týká nejen neformální péče, ale i sociálních služeb jako takových, stejně jako například vzdělávání.

Za symbolické ocenění se nicméně nikdo nenají ani nezaplatí nájem…

V prvním kroku musíme péči přestat nahlížet jako tak nějak samozřejmou, „ženskou“ činnost. Repro DR

Samozřejmě je možné namítnout, že podle stávajícího nastavení zákonů mají lidé pečující o své blízké přeci jen určitá práva – například započítávání doby péče do odpracovaných let důchodového pojištění nebo nárok na kratší týdenní pracovní dobu (pokud tomu ovšem nebrání zaměstnavateli poměrně hojně zneužívané vážné provozní důvody).

Taková podpora je ale poměrně fragmentární a riziko pádu do chudoby, ať už v době věnované péči nebo po jejím skončení, nikterak neřeší.

Příspěvek na péči, který náleží opečovávané osobě, jež jej může předat právě tomu, kdo o ni pečuje, rozhodně nepředstavuje vzhledem k mnohdy celodenní péči odpovídající ohodnocení.

Palčivé otázky
Pochopitelně existují rozdíly mezi těmi, kdo se starají o někoho blízkého celoživotně a ty, kteří tak činí po omezenou dobu. U těch prvních je téma výpočtu výše důchodu a vůbec příjmu po celou dobu péče palčivější. Často se jedná o desítky let fyzicky i psychicky velmi náročné práce, která ale není náležitě oceněna ze strany státu.

V extrémním případě se může stát, že celoživotně pečující končí ve stáří s naprosto minimálním důchodem a závislí na sociální pomoci státu.

U těch, kteří se například kolem padesátky starají o nemohoucí rodiče (ať už své či partnerovy), existují trochu jiné problémy a rizika. Nelze především předvídat, jak dlouho bude blízký pomoc potřebovat. Bude to půl roku, nebo spíš pět let? Bude zaměstnavatel ochotný vyjít pečujícímu nějak vstříc? Jak se pečující uplatní na trhu práce, až se na něj vrátí? Bude muset do značně nevýhodného předčasného důchodu?

Ve veřejném prostoru se množí debaty na téma podpory pečujících. Sami pečující se rovněž organizují v různé komunitní a svépomocné skupiny. To už je samo o sobě dobrá zpráva. Žádná snaha o důstojnější a spravedlivější budoucnost se však neobejde bez podpory ze strany státu.

Ministerstvo práce a sociálních věcí začíná podnikat kroky k větší podpoře pečujících: zavádí například dlouhodobé ošetřovné, zahrnuje rovněž podporu neformální péče do koncepčních a strategických dokumentů. K tomu, aby byla tato náročná a nezbytná práce náležitě doceněna, však dosud vede dlouhá cesta.

Je třeba začít vnímat péči jako činnost hodnou podpory a ocenění. V prvním kroku musíme péči přestat nahlížet jako tak nějak samozřejmou, „ženskou“ činnost.

A co si myslíte vy? Diskuse (6 příspěvků)

Jiří Nushart - maloměšťácký usmiřovač

Opravdu nevím, proč si autorka myslí, Pondělí, 4.Dubna 2016, 22:19:9

že péče o zdravotně postižené blízké osoby by měla být automaticky nahlížena jako "ženská" činnost. Je mi to záhadou. Podléhá snad autorka nějakým genderovým stereotypům?

Muži tuto činnost vykonávají také.

Jevi_1

Eva Hájková - zapadákov

Úterý, 5.Dubna 2016, 15:50:52

Ona si to samozřejmě nemyslí, pane Nusharte. Ale myslí si, že většina lidí (mužů) si to myslí. Proto dává to slovo "ženská" (činnost) do uvozovek.

20150614_163758_2_

Jiří Kubička - psycholog, Praha

Úterý, 5.Dubna 2016, 16:40:39

Fakticky je to tak, že i když například o staré rodiče se starají i muži, lví podíl mají ženy. Kdyby to bylo fifty-ffty, možná by ta činnost byla více oceňována. Já jsem třeba kdysi znal jednoho universitního učitele, která se dlouhá léta věnoval péči o nemocnou matku na úkor odborné práce a kariéry. V odborných kruzích byl považován za líného. Bralo by se to tak i u ženy?

Jiří Nushart - maloměšťácký usmiřovač

Úterý, 5.Dubna 2016, 17:00:56

Nejspíše tedy v těch odborných kruzích jsou genderové stereotypy nějak více zakořeněné. Mezi "obyčejnými" lidmi to tak není.

Nabizi se zajimava otazka. Úterý, 5.Dubna 2016, 17:30:31

Jestlize jsou v tech odbornych vysokoskolskych kruzich takovi bezcitni hnupove, proc se pokouseji nas prosty lid poucovat nejakymi manifesty o soucitu a tvrdit, ze oni maji patent na rozum ?

http://www.vyzvavedcu.cz/

Jiří Nushart - maloměšťácký usmiřovač

Jó, klidně. Čtvrtek, 7.Dubna 2016, 08:45:17

Určitě se mezi chlapama najdou takoví, kteří vám na otázku, zda jsou muži líní, odpoví: "Jó, klidně."
Když se jich zeptáte, zda jsou muži šovinisti, odpoví: "Jó, klidně."
Když se jich zetáte, zda dobrý šovinista je mrtvý šovinista, odpoví: "Jó, klidně."

Pro vložení příspěvku musíte být zaregistrováni a přihlášeni.