Čest chudobě, soudruzi

Brněnští komunisté zanedbali povinnou literaturu. Místo aby podpořili Strategii sociálního začleňování a postavili se tak na stranu nejslabších ve své vlastní epoše, jak jim velí Marxovo dílo, staví se nepochopitelně proti.

Radovan_bartosek_cb_ctverec

Radovan Bartošek

25.03.2016 08:00

Malý krůček pro lidstvo, ale velký skok pro Brno. I tak by se dalo mluvit o čerstvě schválené Strategii sociálního začleňování, která by z Brna měla vymýtit bezdomovectví a tu nejhorší formu chudoby a sociálního vyloučení, ale také pomáhat s integrací uprchlíků, kteří třeba do města jednoho dne dorazí.

Projekt je to bezesporu ambiciózní – žádný podobný, navíc na úrovni několikasettisícového města, v České republice neexistuje. V příštích třech letech by na něj mělo jít něco kolem 800 milionů korun, z nichž podstatnou část přispějí evropské fondy.

Když se skáče, je potřeba vědět, kam se dopadne. Když svůj malý krok dělal Neil, věřil, že lidské poznání, píle a důvtip skáčou bez nejmenších pochyb vpřed a že je to tak dobře. O správném směru brněnského skoku nepochybuje ani Žít Brno, ani jeho koaliční partneři.

Jenže politika a správa věcí veřejných někdy dokážou být mnohem složitější, než přistání na Měsíci…

Brněnská opozice si bezpečností doskoku není zcela jistá, ke koncepci zaujímá kritické a spíše odmítavé stanovisko. Výtky vůči koncepci by se daly rozdělit na věcné, a ideologické. Věcnými důvody argumentují především sociální demokraté a TOP 09. K těm ideologickým se překvapivě uchýlili brněnští komunisté.

Ti koncepci označili za „mnohastránkový nesystémový ideologický nesmysl“, jehož cílem je prý hlavně tahat peníze z evropského eráru a cpát je do bezedných kapes zlovolných neziskovek. A pak ta nehorázná nespravedlnost: někdo, kdo nemá práci a neplatí daně, dostane něco za výhodnějších podmínek než jeho majetnější spoluobčané.

Vítejte ve světě brněnských komunistů: dobrou práci najde každý, kdo pracovat chce. Neúspěch je příznakem charakterové vady jednotlivce. Že je člověk bez střechy nad hlavou, je tak vlastně jeho vlastní chybou a zároveň spravedlivým trestem. Každý, kdo takový řád zpochybní, útočí na slušné lidi, kterým se pak nikdo nemůže divit, že se radikalizují. Hnědnutí společnosti je přirozené a můžou za něj ti, kteří pomáhají těm nejslabším.

Za mých mladých let
Jako malý jsem byl s otcem na návštěvě u sousedky. Podle všech kritérií nebyla sociálně vyloučenou, patřila do střední třídy. Byla to velmi pracovitá a laskavá žena a také přesvědčená členka KSČM. Nedokázal jsem to pochopit. „Bez komunistů bychom umřeli hlady,“ odtušila na můj tázavý pohled. Narodila se totiž do extrémně chudé rodiny s velkým počtem dětí. Někteří sourozenci neměli ani vlastní boty, jídlo bylo vzácností.

Komunisté téhle rodině pomohli přežít. Pomohli přežít i statisícům dalších lidí, proletářů v nejvlastnějším smyslu toho slova. Těm, kteří byli na periferii, ať už geografické či sociální, dali za levný peníz nebo i zadarmo bydlení, práci a hlavně, lidskou důstojnost.

Nebude se to číst snadno, ale pro řadu lidí na venkově i pro dělníky ve městech znamenal únorový převrat objektivní zlepšení jejich životní úrovně. Právě tady, mezi těmi, kdo v dětství třeba ani neměli vlastní boty, a mezi jejich potomky, kterým tuto svou zkušenost předali, se rekrutují dnešní voliči KSČM. Komunisty podporují, protože kdysi jim právě oni pomohli k důstojnějšímu životu a protože dnešní doba možnost sociálního vzestupu neustále zužuje.

I komunistické legendy by dnes patrně zajímalo, kde udělali brněnští soudruzi chybu. Ilustrace threadless.com

Jakou alternativu však nabízí dnešní komunisté dnešním chudým? Co mají dělat rodiny, které, obrazně řečeno, nemají na boty? Nebo na to, aby si mohly dovolit střechu nad hlavou? Pro ně mají brněnští soudruzi jen bezobsažné moralizování.

Možná, že problém je v chápání chudoby, chudého člověka a toho, co chudoba je. Pro KSČM je chudoba nějakou věcí, kterou lze uchopit, osahat, označit a zničit. A když je jednou zničena, už není. Když rozbijete a rozdrtíte na prach hrnek, přestane existovat, je pryč. Stejně přistupují komunisté k chudobě – jako k takovému starému ošklivému hrníčku, do kterého se nalévá lidské utrpení. Když ho rozbili sociální emancipací jedné generace, je rozbitý navždy. Každý, kdo přijde po generaci 30. a 40. let tak už vlastně doopravdy chudý být nemůže. Dnešní sociálně vyloučení chudobu předstírají.

Když mluvčí Růčka říká, že sociálně vyloučení „možná ani pracovat nechtějí“, zřetelně tím v kontextu české debaty naznačuje, koho za sociálně vyloučeného považuje a co od něho očekává. Sociálně vyloučení přece nechtějí chodit do práce ze své podstaty… A pokud si tím už nejste jisti, pak vězte, že KSČM se stále považuje za stranu levicovou.

Volit Karla
I dnešní komunisté se hlásí k Marxovi. Pevnost jejich víry je svým způsobem obdivuhodná. Jenže problém s Marxem je, že věřit nestačí. Věřit Marxovi je vlastně kontraproduktivní. Marx, má-li být k nějakému užitku, se totiž musí kriticky studovat a pak testovat ve společenské praxi.

A příkladem je třeba právě chudoba. Tu si v souvislosti s Marxem spojujeme s pojmem proletariátu. Existuje dnes proletariát? Pokud přistoupíme na interpretaci marxismu-leninismu, pak je proletariátem dělnická třída, tedy konkrétní masa lidí. Je to skoro jako s tím hrníčkem.

Jenže svět se mění. Dnešní evropští dělníci žádným proletariátem nejsou. Rozhodně dnes nejsou těmi nejchudšími. Hlavně kvalifikovaní dělníci pracující třeba s CNC se co do svých příjmů dávno zařadili do střední třídy. Stranická disciplína se ale musí udržovat, i kdyby to mělo být na úkor skutečných nejslabších dneška.

Kdyby ovšem kromě Kapitálu vzali komunisté do ruky třeba Marxovu Německou ideologii, mohli by se v ní dočíst přesný opak toho, co jim nalil do hlav marxismus-leninismus. Marx zde říká, že proletariát není žádná pevně daná masa, ale princip, který přináší zvrat společenských poměrů. A že komunismus není žádný stav společnosti, ale hnutí, které zkoumá nynější společenský stav a podmínky jeho změny, které se odvozují z aktuálně existujících předpokladů.

Proletariát je stavem uměle vyvolané chudoby, která se neredukuje jen na materiální nedostatek, ale zahrnuje i chudobu duchovní. Marx hovoří o „nedostatku lidství“. „Komunismus“ tedy není žádná rigidní byrokratická struktura a proletariát není daná a na věky neměnná množina lidí.

Proletariát se proměňuje, ale nemizí. Kapitál pak není ničím jiným, než aplikací těchto obecných tezí na konkrétní realitu Marxovy doby. V druhé polovině 19. století byla proletariátem dělnická třída, protože byla na tom úplně nejnižším stupni společenského žebříčku. V roce 2016 jím už není, role proletariátu se chopili ti, kteří jsou ponížení a zbavovaní svého lidství dnes – ti, na které chce cílit Strategie sociálního začleňování a jimiž brněnští komunisté z celého svého srdce pohrdají.

Zda bude nynější ambiciózní plán brněnské koalice fungovat, je ve hvězdách. Pokud by se jeho cíle skutečně podařilo realizovat a celý systém udržet dlouhodobě funkční, bylo by to nepochybně skvělé.

Od koalice tedy musíme požadovat prvotřídně odvedenou profesionální práci a od demokratické opozice co nejbedlivější dozor toho, zda odpovědní lidé takovou práci skutečně odvádějí.

Komunisty pak musíme zdvořile požádat, aby četli Marxe pozorněji.

A co si myslíte vy? Diskuse (21 příspěvků)

Pro vložení příspěvku musíte být zaregistrováni a přihlášeni.

Josef Poláček - Manuální pracovník

O chudých a o proletariátu Pátek, 25.Března 2016, 10:47:0

Ten zásadní problém bude asi v tom, že dnešní komunismus už právě dávno není hnutím, nýbrž už jenom politickou stranou. Partají. Cílem už není velký projekt emancipace člověka a společnosti; cílem je získat v nejbližších volbách co nejvíce voličských hlasů. A od bezdomovců se ovšem příliš mnoho těchto hlasů očekávat nedá.

-----------------------------------

Nicméně, u jednoho momentu v textu je nutno se poněkud pozastavit.

"Pokud přistoupíme na interpretaci marxismu-leninismu, pak je proletariátem dělnická třída, tedy konkrétní masa lidí" - tato formulace je v podstatě čisté contradictio in adiecto.

"Masa lidí" a "konkrétní" - to prostě nejde dohromady. Ta "masa lidí" je už ze svého samotného pojmu neurčitá, abstraktní, bez kontur; konkrétní je vždycky jenom samotný člověk.

Toto vymezení pojmů naprosto není jenom nějaké plané slovíčkaření. Naopak, v oné záměně pojmů "masa" a "konkrétní" je obsažen v podstatě základní princip limitování marxismu - a jeho ztroskotání v životní praxi.

Marxismus se totiž nakonec vždycky vztahoval jenom na ty "masy": na sociologicky vymezitelné velké skupiny, jako je právě dělnická třída respektive proletariát. Ale marxismus nikdy nedokázal středobodem své pozornosti udělat konkrétního člověka, s jeho vlastním niterným světem.

V důsledku toho i komunistické hnutí (které se podstatně na marxistickou teorii opírá) mohlo k těm "konkrétním" lidem cestu nacházet jenom tehdy a potud, dokud oni sami byli ve svých životech zcela zásadně určováni a limitováni svým sociálním postavením. To jest, svou chudobou.

A - a to je právě v dané souvislosti zcela zásadní - svou chudobou, p o k u d byla podmíněna kapitalismem. Neboť boj proti kapitalismu, to je vlastní doména komunistického hnutí.

S určitou mírou - zčásti dozajista nespravedlivého - sarkasmu by bylo možno dokonce říci, že komunismus se nezajímá o chudé, nýbrž pouze o proletariát; skutečnou péči o chudé přenechává jejímu tradičnímu nositeli, totiž církvi.

Což se asi ukazuje právě na tom vylíčeném brněnském případě. O chudé a bezdomovce se starají neziskovky (a dozajista mnohé s křesťanským zaměřením), zatímco komunisté nad nimi ohrnují nos. To pro ně prostě nejsou "ti správní" chudí.

Jevi_1

Eva Hájková - zapadákov

Pátek, 25.Března 2016, 12:35:59

Pokud se k tomu můžu vyjádřit, pak musím napsat, že z hlediska Marxe vůbec nelze ztotožňovat chudé a proletáře. Ano, je pravda, že dnešní dělníci, například v západních zemích, nejsou už chudí. Z toho ovšem neplyne, že lidé, kteří jsou dnes nejchudší, se automaticky stávají proletariátem místo nich. Spíš to znamená, že proletariát už neexistuje.
Uvedu zde definici z Manifestu, která objasní pojem proletariát: „Třída moderních dělníků, kteří mohou existovat jen dotud, dokud nalézají práci, a kteří nalézají práci jen dotud, dokud jejich práce rozmnožuje kapitál. Tito dělníci, kteří se musí prodávat kus po kuse, jsou zbožím jako každý jiný předmět obchodu, a proto jsou stejně vydáni napospas všem rozmarům konkurence, všem výkyvům trhu“.
Na jiném místě pak píše, že proletáři nemají co ztratit, leda své okovy.
Jestliže tedy už u nás takový proletariát neexistuje (a on opravdu neexistuje, protože situace se změnila a už vlastně nežijeme v moderní, nýbrž postmoderní době), pak ani nemá logiku, aby existovala komunistická strana, která má být jeho předvojem.
Proto by bylo daleko logičtější, kdyby se pan Bartošek komunistů zeptal, proč vlastně existují.

Ivo Horák - Praha 3

Mechanismy vzestupu a sestupu komunistů Pátek, 25.Března 2016, 16:53:4

Nemyslím si, že hlavním důvodem dobové popularity komunistů byla jejich materiální pomoc chudým. Dnešní vyzdvihování materiální stránky nás tu zavádí. Asi lépe to vystihli v básních věnovaných Leninovi Karel Toman a Josef Hora. Ostatně, do určité míry pomáhaly svým členům všechny strany, což bylo také jednou z příčin faktu, že většina mužů byla politicky organizována. Komunistická strana ovšem jako jediná slibovala zbourat existující společenský řád a vybudovat (na jeho místě) řád nový. Od svého vzniku mohla přitom odkazovat na ruský (sovětský) vzor.
Po osvobození Československa z moci nacistické Německé říse se možnost zásadní změny přiblížila. Převrat v roce 1948 byl vnímán asi docela podobně jako změna roku 1989. Jen místo Svobody, jež stála na piedestálu o více než 40 let později, těšila se po válce vzývání Spravedlnost. (Rozdíl byl ovšem v průběhu událostí: pokus o sebevraždu P. Drtiny a A. Kapka byl vskutku jinak motivován a opravdu jen druhého ze jmenovaných šel uklidnit osobně nejvyšší představitel nastupujícího systému!)
Proč však dnes komunisté nereagují citlivě na případy moderní chudoby? Zaprvé je k tomu nevede politická realita, bez Sovětského Ruska jim jaksi zbývá doufat především v málo zhoršený volební výsledek. Obviňování nejslabších je dnes velmi v kursu (spíš jako v Anglii 19. století než jako před 2. světovou válkou v Československu). Je tu však ještě jeden podstatný faktor. Není jím ani tak odlišná forma moderní chudoby, jako spíše bohatství dnešních komunistických politiků. Z kandidátních listin víme, že mnozí jsou podnikateli. Může být takový člověk, kterému vydělávají zaměstnanci peníze, zatímco on relaxuje třeba u Karibiku, opravdovým komunistou? Začne se prostě na rozdíly dívat optikou no co, já jsem v zimě na Bermudách a oni jsou v létě v bermudách.
Když přišli komunisti k moci, zažili lidé cosi, co popisuje G. Orwell z povstalecké Barcelony. Rovnost, chcete-li, tedy soudružství. Jenže tady netrvalo jen po dramatické týdny, nýbrž v určité síle po mnoho let. Přes všechna konstatování dichotomie "my a oni" dnes víme, že "na normálu" jsme nebyli ještě ani v roce 1989.
Jenže komunisti dělali chyby. Třeba, na rozdíl od katolické církve, nepřistoupili ani ve svrchních vrstvách hierarchie k celibátu. Postupně a hlavně po roce 1989 se jim to začalo vymstívat...
Možná, že za mnoho řádek vydá připomínka velkého úspěchu a smutného konce komunisty Miloslava Ransdorfa.

Jevi_1

Eva Hájková - zapadákov

Pátek, 25.Března 2016, 17:28:18

Myslím, že by bývalo dobré přiznat po listopadu 1989 porážku a dobrovolně se rozpustit.

Jiří Nushart - maloměšťácký usmiřovač

Nějaké věcné důvody, proč opozice nepodpořila Strategii sociálního začleňování, Pátek, 25.Března 2016, 22:15:51

jsem neviděl, zda tedy byly předloženy nevím. Že by pomoc bezdomovcům radikalizovala ostatní společnost, to je opravdu dosti šílený argument. Pokud to tedy bylo opravdu tak, že šlo ze strany opozice o odmítnutí pomoci těm nejchudším, těm "živým mrtvým" na lavičkách okolo nádraží, ze kterých rychle vyprchává jakýkoliv smysl života a zůstává jim jen nejistá vůle přežít další den, pak je to podle mě od té opozice hanebné.

Zajímal by mě názor pana Ševčíka, který, jak jsem pochopil, má s řešením situace bezdomovců nějaké zkušenosti a na druhé straně velmi kritizuje praxi těch neziskovek.

Jiří Nushart - maloměšťácký usmiřovač

Ta paralela se nabízí. Pátek, 25.Března 2016, 22:25:0

Pokud bych zde vyzýval k tomu, abychom ráno, až půjdeme z domova, nechali odemčeno a na dveře připevnili nápis "VÍTEJTE BEZDOMOVCI", asi by mě každý považoval za blázna. Nebo se vám zdá, že by se tím neutěšená situace bezdomovců vyřešila?

Luděk Ševčík - OSVČ

Vrozená skromnost autora mu neumožnila, Sobota, 26.Března 2016, 07:22:49

aby čtenáře seznámil s více fakty, které by jim pomohly zformulovat si svůj vlastní názor.
Dovolil bych si tedy nějaké přidat.
K hodonocení celého projektu je třeba vědět, jakým způsobem bude oněch 800 milionů využito. Takže: polovina této částky, to jest 400 milionů, bude prý určena na neziskové organizace. Za takovéto peníze je řada lidí schopna vystřílet brněnské komunisty, nejen o nich iniciovat hanlivý článek.
Dále pak: při uvažovaném počtu začleňovaných vychází náklady na jednoho v částce několika milonů. Zatím se totiž píše o PADESÁTI !!! bytech. Nikde jsem se nedočetl, jaký skutečný počet lidí má být za tyto peníze začleněn. Už to by mi stačilo k tomu, abych projekt určitě nepodpořil. Dále pak: v Brně již dávno existuje projekt prostupného bydlení /který v Brně prosadila Agentůra pro sociální začleňování!/. Ten teď bude hozen přes palubu a proč? Přímo se vnucuje otázka, zda představa podílu na dalších 800 milionech, či skutečná snaha o pomoc chudým rozhodovaly v této kauze?
A snad nejdůležitější je, že projekt je součástí onoho - čím míň se snažíš, tím víc dostaneš. Úplně opomíjí motivačnost klientů, která byla v projektu prostupného bydlení podmínkou. Navíc projekt vyvolá sociální napětí, zvýší, jak se oprávněně domnívají komunisté, fašizaci společnosti, poněvadž klienti projektu bez námahy dostanou lepší bydlení, než ti, kdo se snaží.
A na závěr: proti projektu byli nejen komunisté, ale i sociální a občanští demokraté, pokud vím. Ovšem kopanec do komunistů je nejlehčí, chápu.

Jiří Nushart - maloměšťácký usmiřovač

Panu Ševčíkovi. "Projekt je součástí onoho - čím míň se snažíš, tím víc dostaneš." Sobota, 26.Března 2016, 13:14:33

Ano, motivace je důležitá, jenže ti lidé jsou často úplně na dně a nejsou schopni ničeho. Musí dostat nějakou "první pomoc" v té opravdu vážné situaci (například při onemocnění nebo při mrazech jim hrozí bezprostřední nebezpečí smrti). Jít do "azyláku" (podle toho, jak to v kterém vypadá) často nechtějí, raději zůstanou na ulici.

Nemyslím, že by se jim měly dávat krásné nové byty, to by opravdu vyvolávalo sociální napětí a všichni, kdo chtějí nový byt, by pak ze sebe mohli udělat bezdomovce, aby ho dostali.

Nějak pomoci se jim ale musí! Musí se udělat nějaký první krok, který nebude pro bezdomovce zcela nepřijatelný (jako pobyt v některých "azylácích"). Azylák je někdy jen příšerné ghetto.

Luděk Ševčík - OSVČ

Ano, pane Nusharte. Sobota, 26.Března 2016, 14:22:31

Poskytnout lidem z ulice "první pomoc", to je chvályhodné.
Ale! Projekt je určen lidem "ohroženým" bezdomovectvím! To znamená těm, kteří bydlí a ne těm, kteří jsou již na ulici.
A pokud chceme jít ke kořenu pravdy, dlužno napsat, že je určen "ohroženým skupinám", tedy především Romům.
Takže to sociální napětí tady bude gradovat, to si pište! Neboť se opět bude protěžovat exkluzivní skupina obyvatel. Protože, jak zde již někdo psal, Romové nepatří mezi bezdomovce.
K novému bytu tedy nestačí jen ze sebe udělat bezdomovce. Členu majority určitě ne.
Ale to není podstatné. Podstatné je stále to, že se někdo, po všech získaných zkušenost, stále ještě domnívá, že když bude někomu rozdávat peníze /byty/, aniž by za to něco chtěl, dotyčného k něčemu kladnému motivuje. A považuje to za progresivní!
Ostatně vcelku bez zájmu se o tomto projektu psalo i zde http://denikreferendum.cz/clanek/22570-brno-ma-strategii-socialniho-zaclenovani-je-nekoncepcni-tvrdi-opozice .

Josef Poláček - Manuální pracovník

Konec proletariátu? Sobota, 26.Března 2016, 14:24:49

Ale paní Hájková, ta Marxova definice proletariátu: „Třída moderních dělníků, kteří mohou existovat jen dotud, dokud nalézají práci, a kteří nalézají práci jen dotud, dokud jejich práce rozmnožuje kapitál. Tito dělníci, kteří se musí prodávat kus po kuse, jsou zbožím jako každý jiný předmět obchodu, a proto jsou stejně vydáni napospas všem rozmarům konkurence, všem výkyvům trhu“ má přece naprosto dokonalou platnost i dnes!

Nahraďme jenom slovo "dělníci" slovem "pracovníci" (abychom tím učinili zadost realitě přesunu značné části společenské produkce ze sféry materiální do sféry služeb) - a co pak ještě dalšího musíme měnit na oné definici?!

Není snad i d n e š n í zaměstnanec existenčně naprosto závislý na tom, nalezne-li nějakého zaměstnavatele/kapitalistu, který bude ochoten ho zaměstnat? A nebude tento kapitalista ochoten ho zaměstnávat jenom a pouze tehdy, když on mu bude přinášet dostatečný zisk?

Není snad i dnes ten pracovník plně vystaven náladám a výkyvům trhu - a dnes snad ještě mnohem více, v důsledku nějakých deformací trhu na zcela opačném konci planety může ztratit své zaměstnání, protože se jeho práce jeho zaměstnavateli-kapitalistovi už nevyplácí?

Jen tak pro zajímavost: německý Siemens propouští (celosvětově) 6000 ze svých kmenových zaměstnanců - z části kvůli aktuálním změnám na trhu s ropnými produkty, díky čemuž má Siemens nižší odbyt pro své těžební technologie.

Samozřejmě, ty dopady na onen "proletariát" nejsou natolik drastické jako v 19. století: existuje sociální podpora, a také stát je velkým zaměstnavatelem, kde hrozba propouštění je daleko menší.

Ale pokud vezmeme výrobní sektor jako takový: proletariát ve smyslu Marxovy definice tu existuje i nadále, a dokud kapitalismus bude kapitalismem, ani to principiálně nemůže být jinak.

Jiří Nushart - maloměšťácký usmiřovač

Panu Ševčíkovi. Pan Bartošek zde o té Strategii sociálního začleňování nic moc konkrétního nepíše. Sobota, 26.Března 2016, 15:25:4

Vlastně hlavně to, že ji opozice nechtěla přijmout. Nemůžeme zde tedy chválit nebo odsuzovat něco, o čem nic nevíme. (To bychom byli jak signatáři Anticharty.) Pokud je projekt určen nikoli bezdomovcům, ale jen "lidem ohroženým bezdomovectvím", pak to může být chvályhodná snaha, ale přece jen ti bezdomovci by si to zasloužili více než ti ohrožení bezdomovectvím.

Normální člověk by tedy řekl, že kdo je bezdomovec, nemá domov a "bydlí" na ulici a kdo je bezdomovectvím jen ohrožen, ten zatím domov ještě má, ale mohl by o něj přijít.
Nejsem si však jist, zda v korektním ptydepe neznamená "ohrožený bezdomovectvím" po našem prostě bezdomovec. Babo raď! (A jéje! Teď mi to ujelo a jsem mrtvý šovinista.)

Jiří Nushart - maloměšťácký usmiřovač

Sobota, 26.Března 2016, 15:31:15

On bezdomovec je také ohrožen bezdomovectvím. Bezdomovectví ho ohrožuje tím, že může třeba v zimě umrznout.

Zdali je také mrtvý ohrožen smrtí, na to by nám odpověděli spíše teologové.

Luděk Ševčík - OSVČ

Nemusíte se jen domnívát, pane Nusharte. Sobota, 26.Března 2016, 16:14:37

Je to jasné: "Pracovní skupina lidí z neziskovek a brněnských úřadů, kterou vytvořil zastupitel za Žít Brno Martin Freund, se připravuje na „registration week“ – sociální pracovníci a dobrovolníci obejdou všechny brněnské ubytovny a zjistí na úřadech data o ohrožených rodinách, aby získali přehled o situaci ohrožených rodin. Poté v několika krocích, na základě motivačních pohovorů a posléze i losem, bude vybráno padesát rodin, které dostanou možnost normálně bydlet."
"Tzv. prostupné bydlení, které dříve prosazovala i Agentura pro sociální začleňování, bylo založené na postupném učení se bydlet, tedy platit nájem, neničit byt apod. Samotné bydlení určené pro tuto výuku ale bylo nevyhovující a dál reprodukovalo problémy, kvůli kterým lidé zůstávají v pasti chudoby, a jeho úspěšnost byla jen okolo dvaceti procent. Strategie Housing First vychází z opačného předpokladu. Sociálně slabým lidem je na prvním místě nabídnuto bydlení, místo zkoumání, zda „umí“ bydlet, jim je jednoduše bydlení poskytnuto. Teprve potom následuje sociální práce, která je s lidmi s normálním bydlením mnohem jednodušší. " To je ta revoluce. Nejdříve dejte lidem výplatu a pak očekávejte, zda za ni odvedou práci. Kam se na tohle hrabou naši předci!
A když to nevýjde, jako že logicky ne, tak příjde další strategie a když ta nevýjde, tak další. Hlavně strategie musí být takové, aby nevyšly. Kapři si rybník nevypustí.

Luděk Ševčík - OSVČ

Ostatně strategie - nejprve byt Sobota, 26.Března 2016, 16:20:35

zde již byla u nás aplikována dávno před tím, než ji někdo znovu vynalezl. A svým způsobem se zde provozuje dále. Revolucí byla strategie prostupného bydlení.
Ovšem u té hrozilo nebezpečí, že bude učinná. A zřejmě by byla, pokud by se do ní dál investovalo.

Jiří Nushart - maloměšťácký usmiřovač

Děkuji Vám za Informace, pane Ševčíku. Sobota, 26.Března 2016, 16:32:23

Jen mi není jasné, proč ty informace podáváte Vy a ne autor článku. Není mi jasné, proč se zde nejprve nediskutuje O TÉ SAMOTNÉ STRATEGII sociálního začleňování. Proč se nejprve píše a o tom, že to někdo nechtěl, když nevíme, co vlastně nechtěl.

Podle mého názoru Deník Referendum volí v mnoha tématech zbytečně konfrontační tón místo věcnosti.

Nevím, proč to tak DR dělá.

Jiří Nushart - maloměšťácký usmiřovač

Takže ta věta z úvodu článku není pravdivá? Sobota, 26.Března 2016, 16:40:40

"I tak by se dalo mluvit o čerstvě schválené Strategii sociálního začleňování, která by z Brna měla vymýtit bezdomovectví (...)"

Cílem je tedy pouze vymýtit "ohrožení bezdomovectvím" a samotné bezdomovce ponechat svému osudu?
Tedy vymýtit bezdomovectví tím, že (ideálně) další bezdomovci už nebudou přibývat a stávající postupně zemřou?

Luděk Ševčík - OSVČ

Kdybych byl zlomyslný, Sobota, 26.Března 2016, 20:20:3

tak budu tvrdit, že agentůry a neziskovky za další a to mnohem větší prostředky částečně napravují to, co zavinily. Byly to přece ony, kdo pracoval na zneplatnění zákona, který mohl umožnit dostat lidi z ubytoven do bytů. Teď, s velkou pompou a za daleko větších nákladů budou dělat to, co už mohlo dávno a levně proběhnout. Ovšem bez jejich podílu. Ještě že nejsem zlomyslný. Tak to netvrdím. Jen mě to tak napadlo....

Jevi_1

Eva Hájková - zapadákov

Panu Poláčkovi Neděle, 27.Března 2016, 06:25:27

Podle Marxe byli proletáři zažíva mrtví lidé, kteří - jak píše v Manifestu - se stávali pouhým příslušenstvím stroje a kteří mohli ožít teprve díky revoluci.

Josef Poláček - Manuální pracovník

Proletariát včerejška a dneška Neděle, 27.Března 2016, 11:57:10

No ano, paní Hájková, to máme pořád to samé: ta f o r m a závislosti dělníka/pracovníka na jeho stroji/výrobním prostředku se sice změnila, dneska ten pracovník samozřejmě není už tak vysloveně fyzicky "přikovaný" ke svému stroji respektive montážnímu pásu jako tomu bylo ještě v prvních manufakturách nebo ve Fordových automobilových fabrikách (jak to svého času dokonale ztvárnil Ch. Chaplin ve své "Moderní době").

Dnešní pracovník má relativně mnohem volnější "výběh", jeho práce může napohled dokonce i budit dojem aktivní, či dokonce kreativní činnosti.

Pokud bychom se tedy drželi jenom takovýchto čistě vnějškových atributů, pak bychom skutečně museli dojít k závěru (jak tak ostatně činí naprostá většina současných sociologů), že onen Marxův proletariát už neexistuje.

Ale jak řečeno, to všechno je jenom vnější, povrchní stránka věci. Pro hlubší posouzení si musíme připomenout, co bylo nejvlastnějším základem Marxovy kritiky kapitalismu.

Musíme si připomenout, že pro Marxe byl člověk zcela principiálně "homo faber"; to jest, v Marxově obrazu člověka člověk pouze nepracuje, aby se u ž i v i l - nýbrž pracuje, aby ž i l.

To znamená: produkční, pracovní činnost člověka je právě ta činnost, kde se člověk teprve stává sám sebou, kde svým kreativním tvořením nejen produkuje užitečné prostředky pro svůj život, ale zároveň utváří sám sebe jako kreativní, a tím svobodnou bytost.

Rozhodujícím momentem tady je to, jestli onen "homo faber" v této své produkční činnosti může svobodně realizovat ty své ryze humánní, "člověkotvorné" faktory a cíle - anebo jestli je ten poměr opačný, jestli je člověk podřízen cizím, věcným, bezduchým zájmům produkce pro trh, pro zisk a pro kapitál.

Když se na věc podíváme z tohoto hlediska, pak se zcela jednoznačně ukáže, že od těch manufaktur 19. století se nakonec ani podnes nic zásadního nezměnilo. I ten současný pracovník - i když třeba sám může uvěřit v onu iluzi "svobodné kreativní činnosti", je ve skutečnosti i nadále podřízen slepým zájmům trhu a kapitálu; a jakmile těmto zájmům nemůže dostát, pak je z toho produkčního procesu okamžitě "vyřazen", jako nepotřebný.

Stále platí to samé: pracovník-člověk je "příslušenstvím stroje", to jest odlidštěného, zájmům zisku a kapitálu podřízeného produkčního procesu. Podle Marxe ke skutečnému osvobození člověka (a tedy ke zrušení proletariátu) může dojít až tehdy, až se tento proces převrátí - až celá společenská produkce bude podřízena člověku, a jeho autentickým humánním zájmům.

Jevi_1

Eva Hájková - zapadákov

Tak mě napadá, Neděle, 27.Března 2016, 21:59:43

pane Poláčku, když tak čtu první kapitolu Manifestu, že se tam píše také o tom, jak se dělník na počátku průmyslové éry svému novému osudu brání (například rozbíjením strojů a podobnými zoufalými akcemi).
Doslova tam stojí: "...snaží se (dělník) vydobýt nazpět ztracené postavení středověkého dělníka..."
Což se mu samozřejmě nepodařilo. Hodnota jeho práce šla dolů...
Ta myšlenka, že středověký dělník na tom byl patrně lépe, než dělník na počátku průmyslové revoluce, ta je každopádně zajímavá.
Možná jednou někdo podobně napíše o dnešních dělnících nebo pracujících vůbec: Snažili se dobýt zpět postavení dělníků z doby dlouhé poválečné konjunktury... (tedy fakticky postavení střední třídy). A nepodařilo se jim to...

Josef Poláček - Manuální pracovník

Pondělí, 28.Března 2016, 12:35:53

Že by hodnota průmyslového dělníka "šla dolů" ve srovnání s dělníkem (nádeníkem, tovaryšem) středověkým? - To se takto opravdu říci nedá.

Jde o to: v tom přísně reglementovaném cechovním řádu měl ten dejme tomu tovaryš své místo víceméně jisté. I když třeba velice nuzně honorované. Zatímco ten novodobý průmyslový proletariát - ten neměl (a nemá) jisté naprosto nic.

Právě proto ti dělníci rozbíjeli ty stroje - protože ty jim vzaly práci. - Mimochodem, první bouře spojené s rozbíjením strojů vznikly z popudu anglických přadlen - domácích pracovnic, kterým nové tkalcovské stavy sebraly jejich velice lukrativní! práci.

Svým způsobem by skutečně bylo možno napsat, že současný dělník s nostalgií vzpomíná na časy dřívější - totiž "zlatých" let šedesátých, kdy v prudce se rozvíjející kapitalistické ekonomice existovala minimální nezaměstnanost, a byl to v podstatě sám dělník, který si mohl vybírat svého zaměstnavatele. Ve srovnání s tím od počátku sedmdesátých let skutečně došlo ke zcela zásadnímu zvratu v postavení dělníka či pracovníka.

A ono hlavně došlo k velkému rozštěpení v rámci "dělnické třídy" samotné: ti kvalifikovaní mají stále jak minimální problémy s nalezením zaměstnání, tak i požívají relativně vysokých platů; ale ti nekvalifikovaní (či s tou "nesprávnou" kvalifikací) pokud vůbec nějakou práci seženou, pak často tak mizerně placenou, že z ní vůbec nemohou vyžít.

Pro vložení příspěvku musíte být zaregistrováni a přihlášeni.