Zatímco se v českém parlamentu řeší kauza čapí hnízdo, na náměstí Place de la Bourse v Bruselu se scházejí lidé, aby uctili památku obětí útoků z 22. března tohoto roku a aby zároveň dali jasně najevo, že se teroristů nebojí a že stojí společně proti nenávisti bez rozdílů jazyka, barvy kůže nebo náboženství. Relativně malý prostor v centru města se tak v posledních dnech stal synonymem ke slovům solidarita a úcta.

„Tenhle výbuch ale nikdo nezaznamenal!“, nazlobeně hlásal ještě předevčírem večer jeden facebookový komentář pod fotografií bruselského náměstí popsaného vzkazy vyjadřujícími účast. Lidé se v centru hlavního města Evropy začali spontánně scházet už několik hodin po útocích.

Celou akci začali tři přátelé, kteří si dali sraz před burzou a začali kolemjdoucím rozdávat křídy s prosbou, zda by na ulici nechtěli napsat vzkaz. Po chvíli se na zemi začaly objevovat první nápisy a za další půl hodinu už fotografie obíhaly na všech sociálních sítích. Okamžitě tak mobilizovali další, kteří sebou začali přinášet svíčky, transparenty, papírové vzkazy nebo vlajky všech národností.

Střed babylonu

Den nato (teď už bedlivě sledovaný) „výbuch solidarity“ vrcholí. Když přicházím na místo, tísní se na poměrně malém prostoru několik tisíc lidí. Někteří z nich stojí na schodech burzy, děti si hrají a kreslí po zemi, jiní tvoří kroužky kolem svíček, papírových vzkazů a dalších ikonických předmětů. Modlí se, pláčou, tiše vzpomínají nebo naopak vzrušeně diskutují.

„Všichni jsou teď Je suis Bruxelles, před tím Paříž, ale kde byla Ankara, Bejrůt a další?“, ptá se nazlobeně jeden z návštěvníků, když stojím opodál. „Ale tak vidíš, že se tady zmiňují i další města na těch nápisech. Musíme teď stát všichni při sobě“, odpovídá mu druhý. A je to opravdu tak. Na náměstí se vyjadřuje účast i neevropským městům a všem obětem terorismu. Jejich výměna pokračuje ještě několik minut.

Centrum se vytvořilo před schody burzy z obdélníku svíček, předmětů a okolo stojících lidí. Kolem shromážděných jsou zaparkovaná auta s televizními štáby evropských i neevropských zemí. Z náměstí jde do světa jeden živý vstup za druhým.

První nápisy už nejsou v žádném případě samy. Lidé začali různými jazyky psát úplně všude. Po ulicích, dveřích, stěnách, sloupech nebo schodech. Náměstí se stalo jednou velkou tabulí čekající na další a další vzkazy. Nápisy hlásají například „Ensemble, vive la paix“, „Tous ensemble“, „Bruxelles Forever“, „PrayForBelgium“ nebo širší „PrayForThe World", „In diversity we trust“, „Vos guerres, nos morts“ nebo „Terror has no religion“. Všemu vévodí nápis na rudé látce nad schody — „Unis contre la haine“ (Sjednoceni proti nenávisti).

↗

„První nápisy už nejsou v žádném případě samy. Lidé začali různými jazyky psát úplně všude. Náměstí se stalo jednou velkou tabulí čekající na další a další vzkazy.“ Foto Petr Kubala.

Pokud je Brusel označován za evropský Babylon, tady to platí beze zbytku. Při průchodu davem tu potkáte lidi různých barev kůže, věku, oblečení a jazyků. Mluví se tu převážně francouzsky, holandsky, arabsky a anglicky. Důležité ale je, že to nikomu nevadí. Všichni vědí, proč jsou tady.

Kromě minuty ticha v poledne je všechno improvizované a spontánní. Nálada se proměňuje podle aktuálního dění. V jeden moment to vypadá, že jde o velmi tiché pietní setkání, abychom se v následující chvíli ocitli v pořadu Hyde Park, kde kdokoli může říci cokoli. Jeden mladík v kožené bundě z ničeho nic začne vzrušeně gestikulovat a volá: „Nenechme se rozdělit několika šílenci. Daesh není Islám. Nemá to s tím nic společného. Chtějí, abychom se báli. Musíme být pořád všichni takhle!“, spíná ruce na znamení spojenectví a strhává všechny ostatní ke skandování „Tous ensemble“ (Všichni společně).

Spontánně organizovaný prostor přímo vybízí k vystoupením všeho druhu. Když někdo položí kytici nebo vzkaz, je odměněn potleskem, stejně jako když si vezme na chvíli slovo. Odvážlivci si řeknou o pozornost, pronesou krátký proslov a poté demonstrativně napíšou na zem svůj vzkaz. Jiní to dělají v tichosti.

Aplaus a zvýšený zájem doprovází i společné položení květin a následné vystoupení starosty Bruselu Yvana Mayeura a starostky Paříže Anne Hidalgo, která sebou přivezla zdravici ze „stejně zraněného města“. „Společně jsme velmi silní“, zakončí svůj krátký vstup, aby na něj mohla navázat série vystoupení místních náboženských autorit. Ti vytvářejí „ekumenický řetězec“ kolem jedné ze stran obdélníku, následuje chvíle ticha, tisíce fotografií, videí a vzájemné objímání. Když se z rohu ozve statný hlas muže hlásající „Naši nepřátelé nejsou židé, ale Daesh“, okamžitě k němu přiskočí muž s jarmulkou na hlavě, aby jej objal.

↗

„Když se z rohu ozve statný hlas muže hlásající ,Naši nepřátelé nejsou židé, ale Daesh`, okamžitě k němu přiskočí muž s jarmulkou na hlavě, aby jej objal.“ Foto Petr Kubala.

Čas od času se několik lidí dohodne a zahájí improvizovanou demonstraci. Jedna z největších se zhmotnila na schodech pod sochou lva a definitivně rozproudila všechny zúčastněné. Po krátkých úvodních proslovech „organizátorů“ následuje kolektivní skandování na rychlo vybíraných hesel.

Náměstím se mocně nese „tous ensemble“ (všichni společně), „on n'a pas peur“ (nemáme strach), „contre la haine“ (proti nenávisti), „notre ennemie est Daesh“ (naším nepřítelem je Daesh), „vive la paix“ (ať žije mír), „amitié sans frontière“ (přátelství bez hranic), známé „vive la internationale solidarité“ (ať žije mezinárodní solidarita), ostřejší „fuck Daesh“, nebo „faites l‘amour, pas la guerre“ (make love, not war), které se postupně proměnilo v mé oblíbené „faites les frites, pas la guerre!“ (dělejte hranolky, ne válku).

Malá či větší vystoupení se řadí za sebou, vrší se další a další. Zapojují se umělci s kolektivním zpěvem a davem se proplétají „objímači“ s transparenty „free hugs“. Všechno pokračuje ve stejném duchu zhruba do půlnoci,kdy se ke slovům podpory a skandování dostanou i místní fotbaloví fanoušci. Pokračují také televizní živé vstupy, které hodinu co hodinu skrze rozhovory a obraz referují o entuziasmu přítomných. Představuji si, že tyto reportáže snad budou moci vyvážit mnohdy hysterii vyvolávající zprávy.

Léčivá síla

Symbolická a mnohdy patetická gesta, skandování i proslovy jsou naprosto na místě. Mají léčivou moc. Ve vzduchu bylo cítit, jak lidé (včetně autora tohoto článku) postupně roztávají, odhazují zbytky svých strachů, špatné nálady ze včerejška a začínají s větší odvahou hledět do budoucnosti, aniž by tím nějak špinili památku zemřelých. Umožnilo to ničím nenahraditelné proti společnému nepříteli (Daeshi, ne islámu ani uprchlíkům) sjednocené kolektivní tělo, produkující dostatek energie pro všechny zúčastněné.

Na náměstích se odehrávají velká symbolická představení v podobě demonstrací, pochodů, okupací nebo revolucí. Včerejší shromáždění mělo očistnou sílu, ale nejen tu. V našich reakcích na mezní situace se totiž vytváří také naše budoucí já. Bruselští nám ukázali, že naše reakce nemusí být neseny strachem, více či méně skrývanou nenávistí ani uzavíráním se do sebe.

Při pohledu na dosavadní reakce máme na jedné straně silácké reakce politiků typu Miloše Zemana, Donalda Trumpa, Petra Fialy nebo Ivany Dobešové, které vyhlašují válku, konec humanismu a jeho nahrazení sobectvím a ideologií bezpečnosti, a které spojují teroristy s uprchlíky. Svrchovaně demokratická a rozumná reakce Bruselu a jeho autorit nás naopak přivede k poznání, že teroristické útoky jsou spíš argumentem pro přijímání uprchlíků, neboť ti prchají před stejným nebezpečím.

Kterou z politik si vybereme? Jací chceme být? Na Place de la Bourse mají jasno. Zdá se, že jsou odvážnější a moudřejší než většina hysterických politiků a komentátorů.

Další informace:

The Guardian Brussels square covered with messages of defiance after attacks

L´Avenir ATTENTATS DE BRUXELLES | Place de la Bourse, des centaines de Bruxellois rendent hommage aux victimes

La Libre A Bruxelles, la place de la Bourse transformée en lieu de mémoire

The Huffington Post PHOTOS. À Bruxelles, la place de la Bourse transformée en lieu de mémoire

Galerie (6)