Mezinárodní den žen tento týden připomněl boj za rovnoprávnost. Připomínáme si jej, abychom věděli, že tento boj ještě neskončil, a abychom nebyli slepí k bojům, které ženy vedou tady a teď. Jeden takový vedou lidé v Hondurasu proti obřímu projektu čtyř přehrad v deltě řeky Gualcarque.

Projekty obřích přehrad kryje aureola rozvoje obnovitelných zdrojů energie. Jejich stavby nicméně devastují celé regiony, když mění tok řek, na kterých jsou závislí původní obyvatelé i celé ekosystémy. Příklady takových projektů najdeme hlavně v zemích BRICS, připomínaných často jako budoucí ekonomické supervelmoci.

Berta Cáceres byla zřejmě nejvýraznější postavou boje proti přehradám v honduraské provincii Rio Blanco. Hájila zájmy původních obyvatel, sama pocházela z kmene Lenca. Bránila mimořádně cenné přírodní bohatství, které by projekt Agua Zarca zdevastoval.

Slovo „boj“ může v našich končinách působit nepatřičně, jako militaristická metafora. Stále však existují místa, kde člověk za obhajobu dotčených obyvatel a přírody může zaplatit životem. Aktivisté čelí výhrůžkám zabitím, státní aparát, spíše než aby své občany bránil, spoluvytváří atmosféru strachu a nejistoty. Investoři obřích projektů tak mohou najímat ozbrojené skupiny a mafiánskými praktikami protlačovat své finanční zájmy.

A právě to se stalo 3. března osudným i Bertě Cáceres: ve svém domě v La Esperanze byla zastřelena neznámými útočníky. Členové její rodiny, kteří byli tomuto atentátu přítomní, nemají pochyby o tom, že šlo o chladnokrevnou politickou vraždu.

Vzhledem k tomu, že byl zároveň postřelen i svědek vraždy, mexický aktivista a ředitel tamní pobočky Přátel Země Gustavo Castro Soto, je nadmíru zřejmé, že motivací útoku nebylo nic jiného než likvidace zdola organizovaného odporu vůči přehradám Agua Zarca.

Gustavo Castro Soto je přitom stále v ohrožení života a není mu umožněno vycestovat zpět do Mexika. Můžete jej podpořit podpisem pod dopis adresovaný ambasádám Hondurasu a Mexica, který urguje pro zajištění bezpečnosti.