Co nabízí Jeden svět 2016?
Filip OutrataV Praze dnes začíná další ročník festivalu dokumentárních filmů o lidských právech Jeden svět. Filip Outrata nabízí osobní výběr z festivalového programu.
Již osmnáctý ročník festivalu dokumentárních filmů o lidských právech Jeden svět se koná od 7. do do 16. března v Praze a poté, v menším rozsahu, v třiceti dvou dalších městech České republiky. Jako vždy představuje program festivalu, letos s více než 120 snímky, bohatou nabídku. Z ní si může vybrat prakticky kdokoli, koho zajímají lidská práva, či jinak řečeno, životní osudy a situace lidí v mnoha zemích světa.
Festival pořádaný společností Člověk v tísni má své věrné příznivce, ale také přesvědčené odpůrce. Program festivalu totiž odráží priority Člověka v tísni, což s sebou nezbytně nese jistou nevyrovnanost v tematickém záběru. Nejinak je tomu i v letošním roce.
Letošním hlavním tématem je Hledání domova. Ačkoli by se na první pohled mohlo zdát, že volbou tohoto širokého tématu navazuje festival na ročník 2014 věnovaný práci a jejím různým aspektům, letos znamená „hledání domova“ především osudy dnešních uprchlíků do Evropy. Přes závažnost věci je to trochu škoda, hledání domova se přece netýká jen imigrantů a uprchlíků.
Druhým stěžejním tématem je Neklidná Ukrajina, celkem je ukrajinskému dění věnováno devět festivalových filmů. Mezi nimi je snímek Téměř svatý (spoluprodukovaný slavným režisérem Terencem Malickem), který sleduje práci pastora v Mariupolu, který se snaží nahrazovat nefungující sociální systém na Ukrajině a je stejně jako ostatní zasažen konfliktem v zemi.
O islamistickém radikalismu, jeho kořenech i následcích
Na výběr mají letos i ti, které zajímá kritický pohled na dnešní svět islámu. Pákistánsko-americký snímek Mezi věřícími zachycuje velmi důležitý aspekt dnešního šíření fundamentalistického pojetí islámu, totiž jeho spojení se sociální problematikou. Štědře a neprůhledně dotovaná Červená mešita, jedno z hlavních center radikálního islámu v zemi, nabízí nejchudším obyvatelům v sociálně nemilosrdné zemi možnost posílat své děti do školy a získat existenční pomoc. Jedinou cenou, kterou platí, je vystavení svých dětí indoktrinaci radikály.
Belgický film Můj džihád se zabývá verbováním mladých evropských muslimů ideologií „Islámského státu“. Jak reaguje muslimská komunita v Belgii, odkud v loňském roce odešlo bojovat svou „svatou válku“ přes 400 mladých lidí, na tuto radikalizaci? Existuje způsob, jak jí působením na mladé lidi předcházet, jak se o to snaží jeden z imámů vystupujících ve filmu?
Nurit Peled-Elhanan bude v sobotu debatovat po dvou filmech na Jednom světě (podrobnosti: bit.ly/1UMoREw), v neděli zcela jedinečná příležitost vyslechnout si její přednášku o tom, jakým způsobem podporují izraelské učebnice rasismus a propagandu a jak legitimizují vojenské akce Izraele.
Nurit Peled-Elhanan je izraelská akademička a lidskoprávní aktivistka. Je nositelkou Sacharovovy ceny za svodobu myšlení, kterou uděluje Evropský parlament od roku 1988 „osobnostem, které výjimečným způsobem přispěly k boji za lidská práva na celém světě.“
Je dcerou Mattiho Peleda, bývalého prominentního generála izraelské armády a poslance izraelského parlamentu, a vnučkou Avrahama Kacnelsona, „otce–zakladatele“ Izraele, který v roce 1948 spolupodepisoval izraelskou deklaraci nezávislosti. Nurit a její bratr Miko Peled jsou bývalými sionisty, kteří se stali vůdčími obhájci lidských práv a aktivisty za práva Palestinců.