Pražský squat Klinika se možná brzy stane minulostí. Úřady totiž přišly na to, že mu pro své fungování chybí potřebná razítka. Na levici zavládla mobilizační atmosféra. Jedni už chystají řetězy, kterými se budou k budově poutat, jiní píší články o tom, že demokracie se bez Kliniky neobejde.

Sympatizuji se zápalem prvních a v podstatě souhlasím s východisky těch druhých. Nic nemám ani proti myšlence autonomního kulturního a sociálního centra, ani proti jakékoli jiné aktivitě, která se snaží z Prahy udělat Berlín. Přesto se domnívám, že jakékoli protestní akce proti zrušení Kliniky nemohou už z principu uspět.

Důvodem nutného selhání protestu je to, že vlastně sami nevíme, za co protestujeme. Pointou squattingu je dát bydlení lidem, kteří ho nemají, a poukázat na rozpor mezi zájmem společnosti a tezí o absolutní nedotknutelnosti soukromého vlastnictví. Squatting staví to první nad to druhé a dělá to v pravdě revolučním způsobem.