S odposloucháváním za minulého režimu jsme se docela naučili žít. Není to úplně prokázané, ale podle mnohých náznaků jsme odposlouchávací zařízení měli v bytě už od roku 1867 (to je úsměvný překlep, to by bylo od rakousko-uherského vyrovnání, nakonec proč ne), od roku 1967, od sjezdu spisovatelů. Jako kluci jsme si mysleli, že když je někdo spisovatel, má doma kromě psacího stroje odposlouchávací zařízení, podobně jako výpravčí na dráze má kromě plácačky telegraf.

Za více než třicet let jsme se naučili s odposloucháváním docela dobře žít, i když jaký faktický vliv mělo na naše životy, nevíme, nedozvěděli jsme se to. Ani nás teď nenapadlo požadovat odškodné, protože díky naší uvědomělosti ono bylo po většinu své existence téměř neškodné, neefektivní. O nějakém podvracení republiky nikdo nevěděl méně než právě ono odposlouchávání, ani o politice jsme se doma nikdy nemuseli bavit, náš názor na ni byl konzistentní, solidárně ten nejhorší.

Až dneska mi napadá, že vinou toho jsem se nikdy nedozvěděl, jestli třeba můj bratr Jan nehodnotil Kempného nadějněji než Hamouze, však ani Lenárt nemusel být tak zlý, jak jsme se jednotně v duchu domnívali.

Možné podvracení republiky museli ministerští odposlouchávací pracovníci odvozovat ze žalostných zbytků, v té věci nejpodezřelejší muselo být úplné ticho, jindy detektivní bdělost mohla odhalit a vyhodnotit i svistot žehličky na žehlicím prkně jako poťouchlý, potměšilý, ba zlověstný, protože komu se žehlí a kam v těch košilích půjde? Jenom nakoupit?

Z literatury je známo, že u nás zvukové studio MV bylo přímo v podkrovní komůrce nad námi, kam služba pravidelně docházela měnit magnetofonovou pásku, někdy jsme nahoře slyšeli pokašlávání při odposlechu online. Jak bdělí ti lidé ve skutečnosti byli, nevíme, pouze když bratr Jan cvičil na bubny, v jeho pauzách se ozývalo z půdy chrápání. Při vážné známosti radil jsem své milé dívce, aby svobodně všechno dělala, jak se má, ale nevyluzovala žádné zvuky. Přitom už tehdy mě napadlo, nemají-li v tom malém mikrofonku vsazeno i malinkaté očičko, a proto jsem svou milou šikoval mezi knihovnu a kredenc.