Snad každý si dovede představit…

Saša Uhlová

Ve sporu o zveřejňování odposlechů se Saša Uhlová staví za právo obviněných na důstojnost. O zkorumpovanosti politiky a provinění dotyčných by nás dostatečně přesvědčil i pouhý přepis, bez osobních detailů.

Snad každý si dovede představit situaci ze svého života, rozhovor, který by nerad četl v hlavních českých denících. Jak by vaše soukromé rozhovory komentovaly tisíce amatérských psychologů v diskuzích pod články a na sociálních sítích, ponechávám vaší fantazii. Argumentace, že veřejnost má právo znát detaily rozhovorů Petra Nečase s Janou Nagyovou, staví ale na tom, že jejich vztah výrazně ovlivnil chod státu. Přesto však neexistuje ke zveřejnění intimních rozhovorů žádný obhajitelný důvod. Kromě navýšení čtenosti médií, které je na pospas všem chytrákům vydaly, pochopitelně.

Někteří komentátoři si všimli, že veřejné propírání odposlechů poškozuje první manželku Petra Nečase a jejich společné děti. Jiří X Doležal šel dokonce dále a zastal se i Petra Nečase s tím, že to snižuje jeho lidskou důstojnost. Ovšem zveřejnění intimních rozhovorů snižuje důstojnost také Jany Nečasové, dříve Nagyové. A na svou lidskou důstojnost má právo i ona, přestože nevzbuzuje u většiny čtenářů žádné sympatie. Jde totiž o princip.

Státní zástupce chtěl, aby hlavní líčení bylo veřejné z celkem pochopitelného důvodu, a to proto, že se v době zatýkání ozývalo hodně hlasů, které zpochybňovaly, že pro zásah byl důvod. Avšak žijeme v zemi, kde toho média využijí a zveřejní přesné přepisy na internetu, kde budou dohledatelné ještě mnoho let. Proto by bylo dobré v takových případech hledat cesty, jak aspoň z části líčení novináře vyloučit, nebo přítomným zakázat pořizovat záznam.

Snad každý si dovede představit situaci ze svého života, rozhovor, který by nerad četl v hlavních českých denících. Repro z vysílání ČT

Stačilo by převyprávět

Oprostíme-li se od případu dnešních manželů Nečasových, který trochu odvádí pozornost, může být téma pochopitelnější. V jejich případě mnoho lidí totiž argumentuje tím, že byli opilí mocí, že to dobře ukazuje, jak to funguje v nejvyšších patrech politiky, když lidé nemají skrupule, a že si to prostě zaslouží. Protože normální lidi takhle přeci nemluví. Jenže zveřejnění odposlechů neměl být trest. K pochopení toho, jak to fungovalo, by stačilo převyprávět smysl rozhovorů bez detailů.

Trestem pak je odnětí svobody, které by nemělo lidem brát důstojnost víc, než je nezbytně nutné. V České republice sice výkon trestu lidskou důstojnost snižuje víc, než je nutné, potřebujeme reformu vězeňství, i proto, aby se zvýšila šance na opětovné zařazení do společnosti, ale to je jiné, byť velice závažné téma. Trochu na okraj mě napadá, že snad se o ni aktivně zaslouží právě různí politici, kteří si to na vlastní kůži vyzkouší. Bez ironie.

Odposlechy jsou a budou součástí práce policie i nadále. Proto by měly existovat standardy, jak se s nimi zachází. Skutečnost, že „unikají“ do médií, ještě než soudní líčení začne a pak se šíří, ještě než jsou obžalovaní odsouzení, se nějak neslučuje s mou představou právního státu. Ale ani nikdy potom není důvod, aby se lidé bavili nad soukromými rozhovory, které nebyly určeny jim.

Kde přesně bychom vedli hranici, kdy je takový vpád do soukromí žádoucí? Budeme se bavit nad odposlechy všech lidí, kteří jsou v politice a jsou z něčeho podezřelí? K čemu přesně nám ty detaily jsou? Abychom se utvrdili v tom, že politika korumpuje? K tomu opravdu stačí příběh v hrubých rysech, protože detaily slouží právě a jen k tomu, aby soudci mohli kvalifikovaně rozhodnout. Vždyť soudí soud, a ne rozvášnění uživatelé internetu. Nebo?

    Diskuse
    JP
    May 20, 2015 v 12.48
    Je ostatně dosti podivné, že závěrečné řeči u soudu mají být neveřejné, zatímco právě tyto ne-li přímo intimní, pak v každém případě velmi osobní odposlechy byly bez jakéhokoli omezení zpřístupněny veřejnosti.
    May 20, 2015 v 20.55
    Saša Uhlová a Petr Bittner
    Nejsem si jist tím, že Saša Uhlová a Petr Bittner v článku "Ušpiněn...." opravdu píší o stejné věci.
    Na první pohled to tak vypadá, protože Bittner píše o tom, že téma redakci DR rozdělilo a on se stal
    "tak trochu trnem v oku celé řadě lidí, které bezmezně obdivuji".

    Saša Uhlová píše o spravedlnosti ve smyslu práva: lidská práva můžou být omezena jen zákonem, v odůvodněném rozsahu. Lidská práva nelze upírat nikomu, ani tomu, kdo je porušuje. Nikdo by neměl být trestán tím, že jeho soukromé hovory budou předhozeny veřejnosti.

    Petr Bittner píše o důsledcích tohoto zveřejnění a se soudem veřejnosti se alespoň zčásti ztotožňuje.

    Mně je bližší pohled paní Uhlové, protože je principielnější a zobecnitelnější. Na druhé straně ale uznávám Bittnerovu část pravdy, že když už k tomu zveřejnění došlo, je těžké si o tom obrazu poměrů na Úřadě vlády něco nemyslet.

    Dozvěděli jsme se to nepřijatelným způsobem, informace z odposlechů unikaly ještě předtím než části odposlechů zazněly u soudu. Trestní řízení slouží k posouzení viny, veřejné soudní jednání kt omu, aby veřejnost mohla jednání kontrolovat. Není jeho smyslem, aby se veřejnost dozvídala něco, co s otázkou viny nesouvisí. Ani v případě, kdy je to zčásti něco, co by veřejnost vědět měla.

    Když se podíváte do telefonu blízkého člověka, můžete se dozvědět něco, co jste vědět neměli a bylo by lepší, kdybyste to nevěděli. Můžete se ale také dozvědět něco, co vám ten člověk měl říci, ale neřekl.
    Pak jste v neprávu oba a situace nemá úplně dobré řešení.