Pravda, která osvobozuje

Jiří Silný

Zásluhou Edwarda Snowdena máme jistotu o tom, že jednotlivé státy shromažďují elektronická data, která za sebou lidé zanechávají. Despotický bůh byl nahrazen technikou. Člověk ale není bůh a každé lidské impérium se nakonec nějak zvrtlo.

Sledování úplně všech lidí, kteří po sobě zanechávají elektronickou stopu, o kterém věděli zasvěcení a které tušili odborníci, je náhle zřejmé každému. Díky Edwardu Snowdenovi. Systém kontroly se rozšiřuje každým okamžikem. Jde o nepředstavitelné množství dat, která jsou sbírána, shromažďována a vyhodnocována a po libosti používána. Děje se tak z velké části mimo právní nebo etické normy demokratických společností.

V tomto zrůdném světě jsou všichni sprostí podezřelí, není rozdílu mezi přáteli a nepřáteli — šmírování je omezeno jen technickými a finančními možnostmi. Nejvíc do sledování investují Spojené státy. Pokrytecké je pohoršení evropských politiků, jejichž vlády sledují své i cizí občany rovněž daleko víc, než je zákonem povoleno, ale nedokážou to tak účinně.

Cynická prohlášení, že bez toho nelze zajistit národní bezpečnost, jsou jen stvrzením morální kapitulace. Takzvaná globální válka proti teroru se mění na „globální válku proti tobě“ (Tom Engelhardt, The Dictionary of the Global War on You - GWOY). Postupuje totální kontrola všech skupinkou samozvaných ředitelů Zeměkoule, kteří se cítí jako bohové.

Bůh-despota, kterého uctívají despotické režimy a instituce, vystupuje jako alfa samec na nejvyšším vrcholu pyramidy. Všichni se ho bojí, a proto ho poslouchají a pokořují se před ním. Dnes ovšem nejsou tradiční božské atributy věcí metafyziky, ale techniky.

Bůh je vševědoucí. To bývá symbolizováno vševidoucím božím okem v trojúhelníku, jako ho nacházíme například na dolarových bankovkách. V despotické interpretaci to neznamená, že pro svou vševědoucnost je bůh spravedlivý, ale i chápavý a milosrdný. Despotický bůh je hrozný, protože se před ním a jeho trestem nejde skrýt.

Pocit hříšnosti a bezbrannosti, úzkosti a strachu náboženství umí vštěpovat prostředky psychologickými těm, kdo jsou takovému působení přístupní. Dnešní technické prostředky od družicových snímků, přes sledování internetu až ke kamerovým systémům a stále účinnějším programům na vyhodnocování dat žádnou víru a psychologické dispozice nevyžadují. Pocit, že jsme pod stálým dohledem, lze konečně zaměnit za jistotu.

Despotický bůh je také všemohoucí a je všudypřítomný. Může kohokoli, kdykoli, kdekoliv ztrestat, usmyslí-li si to. Tak náhodně a nečekaně, jak udeří příslovečný blesk z nebe. I tuto představu božské moci dnešní Impérium naplňuje: bezpilotní letouny vybavené raketami zasahují vinné i nevinné na druhém konci Země, zatímco andělé smrti sedí v křesle u monitoru.

Člověk není bůh a žádné lidské impérium zatím nedosáhlo dokonalé nadvlády, vždycky se to nějak zvrtlo, vždycky se našli nějací odbojníci. I proti slídilskému teroru jsou různé úrovně obrany. Běžnou elektronickou komunikaci lze šifrovat; proběhla zpráva, že ruské tajné služby se vrací k psacím strojům a papírovým tajným dokumentům.

Země skupiny BRICS zakládají nejen společnou banku, ale kladou i vlastní síť optických kabelů pro vzájemnou bezpečnou komunikaci. Snaha o lepší utajování a skrývání, jakkoli se zdá oprávněná, vlastně jen pokračuje v logice toho, že to důležité je tajné a že bez skrývání to nejde.

Despotický bůh, vládce tajemství, je sice velmi mocný, ale i když se tak tváří, není všemocný. Jeho síla je i jeho slabost. Má-li systém sledování a ovládání a vykořisťování dobře fungovat ve prospěch 1 % superbohatých, je závislý na armádě přisluhovačů, kteří musí být loajální. Vždycky je nebezpečí, že se někdo vymkne.

Julian Assange, Bradley Manning, Edward Snowden, hackeři z Anonymous, pracovníci bank, kteří vyzrazují konta daňových podvodníků, a další vyznavači internetové glasnosti jsou dnes v první linii boje za budoucnost, kdy důležitější než tajné služby bude veřejná služba pravdě. Jsou to oni, kdo naplňují Ježíšovo slovo „Poznáte pravdu a pravda vás učiní svobodnými“ (Jan 8,32) daleko spíše než CIA, která si svatokrádežně tento citát přivlastnila jako své motto.

    Diskuse
    July 24, 2013 v 6.39
    Skutečně ten citát mají jako motto? To je neuvěřitelné. Profesionálně šmírovat lidi a ještě to považovat za zjišťování osvobozující pravdy je přece ubohé. Pravda nemůže sloužit mocným k ovládání zbytku světa.
    Tomu se dá čelit jediným způsobem: přestat se mocných bát a dál dělat to, co člověk považuje za správné.
    JS
    July 24, 2013 v 7.36
    Motto
    CIA skutečně tvoří tento biblický citát. Uvádí do Wikipedia a odvolává se na stránky CIA: https://www.cia.gov/news-information/featured-story-archive/ohb-50th-anniversary.html
    Válka je mír
    Svoboda je otroctví
    Nevědomost je síla

    Na Impérium to sedí jak ulité

    Přidejme:
    Pravda v rukou CIA je svoboda

    Ekonomika ministerstva hojnosti vede k hladomoru

    Dodejme:
    Politika ministerstva práce a sociálních věcí vede k nezaměstnanosti a sociálnímu vyloučení

    Doublethink - mistrem této techniky se stává Česká Televize

    Otec můj vždycky říká, že to, co ho neejvíc sr.lo na "komančích", bylo to, jak se v televizi lhalo, jako by lidi byli úplní idioti. Jak všichni věděli A a televize říkala Anti A. Bylo to tak, žel bohu proti dnešku né vždy. Dívám li se na ČT, je to prostě horší než 80tá léta. Otec u televize sténá, já mu ji přepínám, ať nedostane infarkt. U naší ČT už prostě platí s 99% pravděpodobností, že pravda je otočená o 90 až 180 stupňů vůči tomu, co se tam říká. A hlavně, co vše se tam vůbec neříká.

    Velký bratře na nebesích
    vím, že se dopouštím ideozločinu
    neodpouštěj mi
    polib si pr.el
    July 24, 2013 v 16.47
    Když pan Ševčík píše o té pravdě a o svém otci, tak jsem si v souvislosti s tím vzpomněla na jednu starou lidovou píseň, kterou si občas doma zpívám, ač nevím, zda se hodí do demokracie, protože to už by asi bylo krajní řešení. Ale co, když jsme ti extrémisti... :-) Je to takhle:
    Ej hore háj, dolu háj, pod tým hájom chodník.
    Moj otec bol dobrý, ja mosím byť zbojník.
    Ja mosím byť zbojník, bo krivda veliká:
    nepravosť u pánov, pravda u zbojníka.
    July 24, 2013 v 16.57
    Apropos, může se ještě doma zpívat? Neporušuje se tím autorský zákon, byť by šlo o lidovou píseň?
    ŠŠ
    July 24, 2013 v 17.28
    Lidovou píseň stejného druhu
    si teď prozpěvuji i ve fázi předkonce svého žití:
    "Tri dni ma naháňali, ešte ma nedostali........"
    MN
    July 24, 2013 v 23.49
    Nechce se mi věřit, že by informatik klesl tak hluboko...
    July 25, 2013 v 16.32
    To se pane Kolaříku mýlíte, že na otevřené zásilky (pohlednice) se lepí levnější známky. Už dávno ne. Cena se rozlišuje už jen podle váhy a způsobu doručení. Nejhorší ovšem je, že u poštovného ceny stále rostou. A tak by tomu bylo i u těch e-mailů, kdyby se zpoplatnily.
    July 25, 2013 v 17.03
    A co se týče toho sledování, musím říct, že mně zas tolik nevadí, jestli si maily, které píšu, občas někdo přečte (čímž ovšem nestvrzuji, že takové věci jsou správné). Vyloženě soukromé korespondence mám totiž málo a své politické názory stejně zveřejňuji tady v Deníku Referendum. Ovšem, pokud by mi někdo maily a sms blokoval, případně dělal podobné nepříjemnosti, tak to by mě vážně otrávilo.
    ŠŠ
    V každém režimu se vždy najdou osoby, kterých se jejich "government " ať právem či neoprávněně a preventivně obává natolik, že ukládá příslušnému aparátu / organizaci, aby neodhalitelně a nepostižitelně rozlepoval/a obálky jejich písemné korespondence nebo četl/a jejich mailovou korespondenci.

    Že se to neslučuje s demokracií?

    Ale jděte, kde to žijete, tázal se mě před půlstoletím v zaměstnání ředitel, když jsem se rozhořčovala nad jistými postupy, byť se tehdy nejednalo zrovna o sledování korespondence.
    JH
    July 25, 2013 v 18.24
    Technická poznámka
    vlastní síť optických kabelů neumožňuje žádnou bezpečnou komunikaci, alespoň ne před někým s možnostmi tajné služby. Právě kauza PRISM tuto skutečnost důrazně připomněla.
    July 26, 2013 v 5.57
    No, pane Kolaříku, samozřejmě nemohou číst všechno, to je logické. Proto mají asi nějaký program, který zachycuje klíčová slova nebo prostě určitá slova, která by mohla být použita v nějakém kontextu (dejme tomu, že většina "normálních" lidí je v mailech nepoužívá). Jakmile použijete to slovo, upozorníte na svůj e-mail, případně telefonní hovor a může se na vás někdo blíže podívat. A pak samozřejmě buď teprve pozná svůj omyl a nechá vás plavat nebo se na vás zaměří a sleduje vás dál. Možná je to při odhalování terorismu užitečné; jenže co vy víte, jestli to nemůže být použito taky politicky. Patrně záleží na tom, jakého politického zaměření jsou příslušníci tajných služeb. Já myslím, že žádný člověk není politicky naprosto neutrální. Většinou je buďto trochu víc levicový nebo trochu víc pravicový (nevím jak přesněji to vyjádřit). Jací jsou oni? Tipla bych spíš to druhé. A ovšem nezáleží jen na nich, ale také na tom, kdo těch jejich služeb využívá.
    JH
    July 26, 2013 v 6.41
    Pane Kolaříku,
    to je možné, byť já bych si tou nechutí tajných služeb k otvírání dopisů nebyl tak jistý (aspoň u již sledovaných osob), ale nesouvisí to s mou poznámkou - ta mířila na zmínku o privátní síti v článku. Zkrátka dostat se k soukromému kabelu vedoucímu někde přes lesy a pole nebude pro agenty NSA zas takový problém.
    July 26, 2013 v 17.01
    Jak se to vezme, pane Kolaříku
    Já vím, že žijeme v demokracii a že se nám za naše názory proto nemůže nic stát. První republika byla také demokratickou zemí a komunisté nemuseli mít strach, že se jim něco vážného stane, přestože byli de facto antisystémoví. Jenže jak čas plynul, demokracie vzala zasvé a "zcela nevinné" policejní seznamy komunistů se dostaly do rukou nacistům. A potom už šlo o krk.
    Já ovšem nevěřím, že se něco takového bude opakovat, a proto, jak už jsem uvedla, strach nemám.
    ŠŠ
    Pokud současnou demokracii v české kotlině čeká, že vezme zasvé, utěšuje mě zcela egoisticky pouze naděje, hraničící s jistotou,že se mi podaří umiřít dřív, než k tomu dojde.
    July 26, 2013 v 21.13
    Sloužit pravdě
    Viděla jsem fotografie z Gándhího muzea v Indii, které tam pořídila má dcera. Na pamětní desce bylo napsáno "Truth is god". Tak nějak si asi představoval boha Gándhí.
    + Další komentáře