Na to, kolik pozornosti — zasloužené pozornosti — si nejen u nás vysloužil incident v Kolíně nad Rýnem, zůstaly téměř bez zájmu dvě události, které na něj navázaly. Připomeňme si, co vlastně víme: během silvestrovských oslav před nádražím v Kolíně nad Rýnem osahávalo, okrádalo a ponižovalo ohromné množství mladých mužů převážně ze severní Afriky mladé německé ženy. Dvě byly znásilněny.

Šéfredaktor tohoto listu událost přirovnal k humanistovu zlému snu. Zjednodušeně řečeno: jak po tomhle hájit uprchlíky?

Jenomže jsme si příliš málo uvědomili, že skutečnou, oživlou noční můrou musí být tento incident pro tisíce lidí, kteří nejen v Německu, ale i jinde v Evropě hledají a nacházejí útočiště před válkou ve svých domovinách. Princip kolektivní viny nabral po Silvestru úplně nové grády. Doslýchali a dočítali jsme se, že co Arab, to perverzní sexistický úchyl, co Evropanka, to bezbranná samice — až na „feministky“ a „sluníčkářky“, to totiž asi nejsou ani ženy a znásilnění by jim nejspíše prospělo…

Zhruba dva týdny po Novém roce se vydala skupinka syrských žadatelů o azyl k berlínskému nádraží a na znamení toho, co si o silvestrovských útocích myslí, začali rozdávat květiny kolemjdoucím ženám a děkovali při tom Německu za vstřícnost. Na jiných místech v zemi protestovaly skupinky syrských uprchlíků proti sexismu. Někteří pak zavěsili na své profily na sociálních sítích fotografie se vzkazem „Syrer gegen sexismus“ (Syřan proti sexismu).

Že ne každý muslim je násilník, si zde nebudeme vysvětlovat. Pokusme se namísto toho alespoň na chvíli vcítit do toho, co asi tak může prožívat uprchlík, který se dostal ze Sýrie až do Německa. Čeho všeho se asi tak může obávat? Uspěje se svou žádostí o azyl? Naučí se jazyk? Zapadne v zemi? Najde si práci? Najde bydlení? Zvykne si na evropskou kulturu a jinakost? Podaří se mu někdy setkat s rodinou? Najde si přátele? Pokud má děti, jistě si klade především otázky spojené s jejich budoucností. Strachuje se. Udělal totiž ve svém životě tak radikální krok, k němuž většina lidí nejen že by nikdy nesebrala odvahu, ale naštěstí by k němu ani neměla důvod.

A dále si zkusme představit, že se takovému člověku, v takovéto situaci, postaví do cesty předsudky a protiuprchlické nálady. Kdo zkusil žít v cizí zemi, jistě někdy pocítil, jaké to je, mít stigma — například stigma příživnického, špinavého východoevropana na západě.

Stigma uprchlíka, stigma muslima, stigma úchyláka. Strašná situace, v níž je potřeba chápat jako skutečný akt odvahy, sebere-li se takový člověk rozdávat německým ženám květiny — na usmířenou a na omluvu za činy úplně cizích lidí. Na důkaz nabízeného přátelství.

Květinový řetěz

Zhruba dva další týdny poté, co rozdávali uprchlíci květiny ženám, se stalo něco překvapivého. Květinový happening se začal řetězit. Asi stovka žen vybavených růžemi navštívila v Kolíně nad Rýnem tamní největší uprchlické zařízení. Chtěly tak projevit účast, pochopení a otevřenou náruč uprchlíkům.

Neudělaly to proto, že jsou naivní nebo proto, že se chtějí nechat kýmkoliv obtěžovat či znásilňovat. Udělaly to z toho důvodu, že mají rozum i srdce a pracují s informacemi, nikoliv s předsudky. A také proto, že mají kuráž a nebojí se obstát před nepochopením a šikanou, která zaplavila všemožné weby, obskurním českým Pravým prostorem konče. O jejich počinu se zde píše: „Ženy v Kolíně nad Rýnem reagovaly na masové sexuální násilí páchané muslimskými imigranty, k nimž došlo na Silvestra, tím, že navštívily největší uprchlické centrum ve městě a rozdávaly růže jako ‚gesto proti xenofobii‘. Klip je znepokojující připomínkou toho, jak pomatená levice reaguje na útoky prováděné muslimy. Místo toho, aby požadovali změnu chování azylantů, které vedlo k eskalaci epidemie znásilnění v Německu, oni se jim jdou omluvit za ‚xenofobii‘! Zdá se, že tyto feministky jsou více znepokojené ‚islamofobií‘, než ztrátou bezpečnosti žen v ulicích Kolína.“

Nejen, že se v Německu žádná epidemie znásilnění či hromadného sklánění hlav před jakýmisi fantasmagoricky vyplozenými muslimskými nájezdníky nekoná, navíc tento komentář typicky lživě opomíjí, že gestu německých žen něco předcházelo — gesto ze strany uprchlíků. Škoda s takovým blábolem vůbec polemizovat.

Konzervativci při podobných událostech třeští jako smyslů zbavení už tradičně — možná by jim někdo měl také darovat květinu.

Ale ať si třeští, ono je přece nakonec úplně jedno, zda se ženy, jež nesly uprchlíkům květiny, pojímají jako feministky, hospodyňky, pravičačky, levičačky nebo zda je jim politická ideologie šumák. Zachovaly se prostě hezky a zmobilizovaly se k tomu, co je na jakékoliv lidské kultuře to nejsympatičtější a co ji dělá přitažlivou k žití. Schopnost pochopení, porozumění, soucitu, povzbuzení, podpory — bez strachu a nenávisti, postrádající realistický základ.

Květinový akt v Kolíně nad Rýnem a dalších německých městech je fascinujícím příkladem smíření. Navrhuji proto zařadit do slovníku sousloví „smíření jako v Kolíně nad Rýnem“. Používalo by se pro všechny nesamozřejmé a obtížné situace.