Dospělí nepatří do kaváren ani restaurací

Ivana Recmanová

Ke sporu o to, zda děti patří, či nepatří do kaváren a restaurací, přinášíme i netrpělivě očekávanou dětskou perspektivu. Ivana Recmanová ji shrnula do praktického desatera.

  1. Jsou to dospělí, kteří jsou schopni kavárnu „navonět“ tabákovým kouřem, jehož odér pak zůstane s kavárnou na věčné časy (nebo alespoň do doby, než někdo přetře zdi).
  2. Bílé zdi v kavárnách jsou určeny k tomu, aby se počmáraly. To dospělým vadí.
  3. Dospělí, pokud nepřijdou do kavárny ve smečce, se tam s nikým nedruží. Zaberou si jeden stůl o čtyřech židlích a tváří se nepřístupně. Děti obvykle přijdou k druhému stolu za dalším dítětem a řeknou mu „Ahoj, já budu Pikaču a ty Čármeleon“, čímž zahájí spontánní networking.
  4. Dospělí potřebují k jídlu a pití pomůcky, konkrétně příbor a ubrousky. Bramborovou kaši lze ale zkonzumovat i tak, že do ní zaboříme obličej. Utřít si pusu od jídla nebo pití můžeme do kalhot nebo mikiny.
  5. Nůž se má olizovat, pokud na něm zůstane burákové máslo.
  6. Na židli se dá krásně usnout, pokud měříte méně než sto centimetrů.
  7. Pokud jsou na židlích polštářky, jsou určeny k polštářové bitvě.
  8. Dospělí si informace o službách v kavárně nebo restauraci předávají výhradně písemně. Málokdy počítají s tím, že jim tam přijde osoba, která neumí číst ani psát. Stejně tak nevíme, jestli v písmenkové polévce, kterou jsme si objednali, bude písmenko z našeho jména, protože pokud ne, nemá smysl polévku jíst.
  9. Dospělí si obvykle v kavárnách ani restauracích nepřejí zvířata. Přitom jsou to ti nejlepší společníci.
  10. Dospělí si ve světě už uzurpovali příliš mnoho prostoru. Kde si mají děti od dospělých odpočinout?
    Diskuse
    IH
    January 7, 2016 v 15.57
    Raz, dva, tři!
    Zaprvé:
    Nejsa v této společnosti více etablován a tudíž ani lépe situován navštěvuji restaurace jen zřídka. Když si jednou za uherský rok dopřeji nelevné posezení třeba v McDonaldu, nenadchne mne, ani když se miminu v celou dobu v mé blízkosti hrubě nelíbí, ale ani když se mu líbí, že je kojeno. Asi holt znám košer pravidla natolik, že dávám přednost vzdálenější konzumaci masa a mléka... Mám však dojem, že celkem podobně bych se cítil i v některé kavárně.
    Zadruhé:
    Dále bych chtěl důrazně upozornit na to, že burákové máslo není, aspoň doufám, v EU máslo. Pišme tedy důsledně jen burákové (nový typ zpodstatnělých jmen v češtině).
    Zatřetí:
    Ivana Recmanová napsala milý text, navíc pěkný literárně.
    JN
    January 8, 2016 v 11.53
    Děkuji Vám, paní Recmanová
    za hezký a milý článek. Děkuji Vám, že se OPRAVDOVSKY zastáváte dětí, což jsem právě na DR často postrádal. Ještě jednou děkuji!

    Přeji Vám všechno dobré do nového roku.
    Jiří Nushart
    JN
    January 8, 2016 v 12.11
    Dospělí by se měli integrovat do společnosti
    Neměli bychom dopustit, aby dospělí vytvářeli svá ghetta v kavárnách a restauracích, kam se obyčejné slušné dítě pak bojí vstoupit.