Cesta za světlem

Nastává slunovrat. Mystikové a teologové používají symbol tmy pro zlo. Ale existuje skutečně temná energie jako protiklad energie světelné?

Rok končí zimním slunovratem, kdy se u nás na severní polokouli díky sklonu zemské osy přikláníme k životodárnému slunci. Okamžik, kdy dlouhá noc začíná ustupovat dni, slaví všechny kultury jako návrat života. Světlo je jedním ze základu existování života na Zemi a světelná energie tak přirozeně symbolizuje dobro. Různá náboženství přitom vzývají vnitřní, duchovní neviditelné světlo, s jehož pomocí lze šířit myšlenky pravdy jako osvětu přinášející procitnutí po dlouhém spánku temnot.

Staří Slované prý v tyto dny slavili takzvaný kračun, což zřejmě bylo slovo označující krátký den zimního slunovratu. Oslavy měly astronomický základ, ale staly se metaforou naděje pro příchod teplých a slunečných dní. Personifikace a oslava „Kračuna“ pak pronikala i do jiných kultur. A tak nakonec z maďarštiny a rumunštiny přichází do romského jazyka slovo karačoňa jako označení svátků vánočních. Zde se už ale spojuje s metaforou příchodu světla se zrozením Kristova.

Mystikové a teologové používají symbol tmy pro zlo. Ale existuje skutečně temná energie jako dualistický protiklad energie světelné? O slavném Albertu Einsteinovi se vypráví příběh, jak potrápil svého profesora dotazem na existenci tmy a zla. Dokazoval mu, že tma jako samostatná substance vlastně neexistuje. Je to jen pojem, který si vymysleli lidé k označení stavu nepřítomnosti světla. Světlo lze zkoumat, rozložit, měřit. Ale tma nemá jednotku, kterou by bylo možné měřit. A podobně je to se zlem, to je jen nepřítomností dobra, lásky v člověku.

Starozákonné „Fiat lux“ přináší světlo ducha, logos daný vyšší bytostí. Osvícení člověka znamená poznat a přijmout tento logos. Jan Amos Komenský ve své značně mystické knize „Via lucis“ předkládá koncepci člověka jako bytosti světla na cestě světla. Podle něj je nejúčinnějším lékem na „tmu lidských zmatku“ být zrcadlem stvořeným k odrazu a šíření světla. K výchově a vnitřnímu vývoji duše je třeba strava duchovní – světlo poznání vysvobozující z labyrintu světa. Tma protikladná tomuto světlu je nečistota mysli vedoucí k duchovní slepotě.

Okamžik, kdy dlouhá noc začíná ustupovat dni, slaví všechny kultury jako návrat života. Ilustrace atlara.wordpress.com

Převratem v lidském myšlení bylo osvícenectví racionalistů z časů průmyslové revoluce. Ti postavili světlo rozumu a osvobozujícího pokroku proti nevědomosti a tmářským předsudkům. Nespoléhá se již na vyšší bytost, ale břemeno osvícení plně nakládá na člověka. Kořenem všeho je podle nich člověk sám a radikální obrat moderny znamená obrat k člověku a jeho osvobození. Východisko tradiční karteziánské racionality se samozřejmě postupem času také vyčerpává a tak dochází k znejistění staré moderny.

Mnozí dnes volají po nové koncepci společenské racionality, která by vycházela z posunu lidského poznání a z kritické reflexe postmoderny. Co je ovšem skutečnou cestou světla a osvobozující pravdy, nemusí být bohužel tak jednoduché. Narážím na návrat dekadentní atmosféry, která kdysi ovlivnila kulturologická díla skeptických vizionářů Oswalda Spenglera či Aldouse Huxleye. A na dnešní účelové šíření politických ideologii kulturních válek jako těch pocházejících z pera Samuela Huntigntona či Alexandra Dugina.

Žádné kruciáta ani džihády nám světlo nepřinášejí, bohužel turbulentní globalista multipolárního světa tyto přízraky minulých temných časů znovu vyvolává. V člověku se opět probouzí bestie žijící z pověr, jejichž síla je umocněna magií virtuálních realit na sociálních sítích a v globálních médiích. A dokonce i část politické levice je pod tlakem nacionálně konzervativní vlny schopná uvažovat o omezení svobody člověka, dosažené civilizačním vývojem.

Ústupek paranoidní xenofobii však není odstupem od jakési hyperkorektnosti, není cestou za světlem. A široké aliance proti válce a fašismu jsou dnes důležitější než falešný patriotismus samozvaných mesiášů v různých odstínech hnědi.

A co si myslíte vy? Diskuse (7 příspěvků)

Josef Poláček - Invalidní důchodce a student

Světlo a tma Neděle, 27.Prosince 2015, 11:44:32

Jestli tma má či nemá svou vlastní existenci, svou vlastní substanci? - Opravdu zajímavá otázka.

Z hlediska ryze fyzikálního tomu asi opravdu bude tak, že tma znamená jenom nepřítomnost světla, světelné energie.

Na straně druhé si připomeňme samotné počátky filozoficko-dialektického pohledu na svět, kdy jeho jednotlivé součásti existují výhradně v podobně protikladných párů. Které jsou navzájem propojeny. A tak platí, že čím více světla, tím méně tmy, a naopak.

A uvědomme si: jakmile vznikne (z absolutní nicoty) i jenom ta úplně první a nejnepatrnější částice světla - tak v tom okamžiku tady máme právě i tu tmu. Neboť tu máme prostor - a tento prostor je vyplněný touto tmou všude tam, kde právě zrovna není nějaká částice světla. Takže, možná ten Einsteinův - ryze fyzikální - náhled nebyl přece jenom tak absolutně platný; bylo by možná také nastolit tézi, že "prostor je principiálně vyplněný tmou, s výjimkou těch jeho částí, kde se zrovna nacházejí částice světla".

Ale vraťme se k tomu hledání světla v našem vlastním světě. Platón byl toho názoru, že samotná duše existuje nutně ještě před naším materiálním světem. - Přičemž, tato "duše" u něj zřejmě hraje dosti podobnou roli, jako v křesťanství "Duch svatý" - tedy jako nemateriální substance prostupující (a konec konců určující) i veškerý svět hmotný.

Na rozdíl od toho křesťanského Ducha svatého, který je principiálně jenom dobrý (a je tedy "Světlem"), Platón rozlišuje principiálně duše dvě: duši dobrou, a duši špatnou.

Náš svět tedy může být jak ve světle dobré duše, tak ale i v temnotě duše špatné, nevědomé, zaostalé, přízemní. A záleží jenom na nás, pro kterou z těchto dvou duší (duší světa i naší vlastní) se rozhodneme.

Krátce řečeno, to "Světlo" nad naším světem můžeme nakonec rozsvítit jenom my sami. Pokud budeme chtít.

Jevi_1

Eva Hájková - Moravskoslezský kraj

Neděle, 27.Prosince 2015, 18:59:47

Komenský se také domníval, že tma existuje, pane Poláčku. V autorem jmenované knize "Cesta světla", která je směsí filosofie, náboženství, mystiky a fyziky píše :
"Tmy jsou mrak, obklopující a zakrývající věci, aby nebylo možné vidět jakost a množství toho, co je kolem nás, a ještě méně to, jak se věci mají k sobě navzájem. "
Domníval se rovněž, že ve světě probíhá ustavičný boj světla a tmy, ale že už se blíží doba univerzálního světla, kdy se všichni lidé stanou moudrými.
A ovšem také zároveň věřil, že se blíží "soumrak světa ". V úvodu knihy píše :
"Cesta světla, to jest promyšlené pátrání, jak se v blížícím soumraku světa úspěšně šíří světlo rozumu, moudrost, po všech myslích všech lidí a po všech národech "
Vypadá to, jako by podle něj měli všichni lidé poznat úplnou pravdu před koncem světa. Aby taky ne, když pravdu v podstatě ztotožňuje s Bohem, který je zdrojem světla.

Josef Poláček - Invalidní důchodce a student

Neděle, 27.Prosince 2015, 20:16:16

Tak ten Platón to viděl dosti rozporuplně. Na straně jedné u něj - principiálně, metafyzicky, filozoficky i ontologicky - převažovala ta stránka té "dobré duše". Neboť ta je samotným základem celého vesmíru, a je v podstatě totožná s bohy. Kteří celým svým snažením podporují to dobré ve světě.

Ale na straně druhé - tak trochu protismyslně - rezignovaně konstatuje, že v tomto světě je obrovské množství špatnosti, a že ten boj o dobro (čili: o světlo) je v podstatě bojem nikdy nekončícím, nikdy není možno dosáhnout konečného vítězství. Snad leda, že by se opravdu všichni lidé stali bohy (to jest, vypracovali se duševně a duchovně na jejich úroveň)...

Josef Poláček - Invalidní důchodce a student

Neděle, 27.Prosince 2015, 20:17:57

A já bych se ani moc nedivil tomu, kdyby nakonec samotný Ježíš to viděl tak nějak velice podobně. Že sice všechno sice tak nějak směřuje k tomu dobrému, ke Království nebeskému - ale že lidé to svou vlastní špatností nakonec vždycky všechno zkazí.

Pavel Kolařík - informatik

Hlavně pozor na "Světlonoše" Neděle, 27.Prosince 2015, 21:19:40

Neříkám ani "zvláště v dnešní době". Samozřejmě - v každé době.

Jd_leto_08

Jiří Dolejš - Praha

fyzikální "nesvětlo" ještě neznamená neměřitelnou Nicotu Neděle, 27.Prosince 2015, 22:18:30

jen pro přesnost v komunikaci mezi idealisty a materialisty - teoretická fyzika dnes zná i pojem "temná energie", ale nemyslí se tím nějaká abstraktní tma jako taková, nějaký symbol zla, mrak zastírající pravdu. Jde o hypotetickou tzv. skrytou energii, která souvisí s kosmologickou konstantou.
Má jít o jakousi kvintesenci vesmíru rovnoměrně rozloženou v prostoru - v podstatě jde o fyzikální koncept pro vysvětlení zrychlování rozpínání se Vesmíru. nejde o pojem ani spirituální ani filosofický. Jen ještě jedno objektivní X v "rovnici světa", nic čistě idealistického jako u Platona či Komenského .

Josef Poláček - Invalidní důchodce a student

Pondělí, 28.Prosince 2015, 17:12:20

No ano, ta "temná energie" je tak nazývána opravdu jenom proto, že ji současná pozemská věda svými v současné době dostupnými přístroji nedokáže spatřit, respektive detekovat. Pouze dedukovat, z chování toho "viditelného" vesmíru.

Na straně druhé, tento pendant k našemu vlastnímu viditelnému vesmíru svým způsobem velice dobře zapadá právě do Platónovy kosmologie - totiž do jeho představy, že kosmos je ve své podstatě naprosto vyvážený, harmonický celek.

Jedno se totiž Platónovi musí přiznat: on měl jedinečný smysl pro komplexitu všech věcí. A tedy i vesmíru. A mnohé z jeho tézí - pokud si odmyslíme dobově podmíněné představy o bozích - působí až překvapivě moderně.

Pro vložení příspěvku musíte být zaregistrováni a přihlášeni.