Zapomenutí lékaři

David Unger

Ve světě je běžnou praxí, že jsou jednotlivá místa pojmenovávána po významných lékařích. České země v tomto směru zaostávají, což je trestuhodné, vzhledem k tomu, kolik osobností historického významu bychom si mohli touto cestou připomínat.

Historie rozvoje lékařské vědy v celé střední Evropě je velice bohatá. České země byly v době vzniku moderní medicíny součástí podunajského soustátí Rakouského císařství a později Rakousko-Uherska. Tvořili nejen jeho významné průmyslové centrum, ale mohou se pochlubit mnohými osobnostmi, které založily celé vědecké obory především v medicíně.

K připomenutí těch významných lékařů a biologů, kteří pocházeli konkrétně ze dvou historických Zemí koruny české, tedy z Moravy a našeho (dříve Rakouského) Slezska, bych rád přispěl v tomto článku. Činím tak mimo jiné proto, že považuji za smutné, když mnozí slavní lékaři a vědci s domácími kořeny mají v různých zemích světa své sochy, pamětní desky, jsou po nich pojmenovány ulice i náměstí, zatímco u nás doma jsou téměř neznámí.

Vydejme se tedy napříč lékařskými obory i naším územím. Začnu u chirurgických oborů — koneckonců již v 16. století byl prvním profesorem chirurgie na Vídeňské univerzitě Franz Emerich původem z Opavy. Připomenu profesora Leopolda von Dittela, rodáka ze severomoravského Fulneku, který je považován za zakladatele moderní urologie. Byl průkopníkem diagnostiky za pomocí cytoskopu, spoluvyvinul chirurgickou metodu uzavření vesikovaginální fistuly, která je i podle něj pojmenována a známá jako „Dittel-Forgue-Legueuho operace“. Dále je po něm pojmenován nástroj na léčbu uretrální stenózy, takzvaná „Dittelova uretrální sonda“.

Další chirurgické obory byly založeny rodáky ze Slezska — ortopedem Adolfem Lorenzem z Vidnavy u Jeseníku a gynekologem Rudolfem Chrobakem z Opavy. Profesor Chrobak, zakladatel a přednosta Vídeňské gynekologické kliniky je považován za spoluzakladatele gynekologie. Adolf Lorenz, otec slavného etologa a zoologa Konrada Lorenze, je zase ve světě běžně označován jako „otec ortopedů“.

Bez nových vynálezů by se neobešly i nechirurgické obory. Ohebnou žaludeční sondu vyvinul v interním lékařství Leopold Oser, rodák z jihomoravského Mikulova. Vojenský lékař, původem z Místku, František Chvostek starší, jistě čtenářům-lékařům připomene po něm pojmenovaný Chvostkův příznak. V českých učebnicích neurologie je často „Marburg‘s variant“ nebo „Marburg form of multiple sclerosis“ překládána jako Marburská forma roztroušené sklerózy, jako kdyby byla pojmenována podle německého města Marburgu. Přitom připomíná lékařské objevy slavného neurologa Otto Marburga z moravského Rýmařova, který působil na univerzitách ve Vídni či v New Yorku a byl osobním přítelem dalšího významného lékaře původem z Moravy, Sigmunda Freuda.

Tento rodák z Příboru se proslavil nejen založením prvního moderního psychoterapeutického přístupu — psychoanalýzy, ale psychoterapie vůbec. Byla to jeho ordinace, kde se zrodila tato metoda léčby psychologickými prostředky zakotvená ve vztahu mezi pacientem a terapeutem. Stojí za zmínku, že za své dílo byl Freud dvaatřicetkrát nominován za Nobelovu cenu za lékařství a jednou dokonce i za literaturu. Nelze nevzpomenout také další léčebnou metodu, tentokrát především pohybového aparátu, tedy vodoléčbu, kterou založil v 18. století Vinzenz Priessnitz ze slezského Gräfenberku u Frývaldova (dnes Lázní Jeseník).

Vinzenz Priessnitz, inovátor v oblasti léčby pohybového aparátu z 18. století, konkrétně vodoléčby. Repro racontemoidivonne.com

Nejen kožní lékaři dnes považují příčinu svrabu ze něco, co je notoricky známé. Ovšem v době, než brněnský rodák profesor Ferdinand von Hebra příčinu svrabu objevil, nebyla ještě dermatologie samostatnou lékařskou disciplínou a kožním chorobám se věnovali internisté. Založení moderní dermatologie právě vděčíme tomuto rodáku z moravské metropole.

Ke světové imunologii přispěl rodák z Prostějova Gustav Paul, který působil v Praze, Hořovicích, Ústí nad Labem a ve Vídni. Vyvinul diagnostiku pravých neštovic, takzvanou Paulovu zkoušku, která se užívala až do jejich vymýcení v roce 1980. V roce 1925 také vyvinul po něm pojmenovaný lék proti revmatismu.

Johann Paul Karplus byl významným neuropsychologem a psychiatrem narozeným v Opavě, kterému se podařilo vypracovat dodnes používanou metodu odkrytí obou hemisfér velkého mozku. Ve spolupráci s fyziologem Aloisem Kreidlem objevili takzvané Karplus-Kreidlovo centrum ve spodní části středního mozku.

Bohužel u nás také téměř neznámý Stefan Jellinek, který se narodil v Přerově a působil na univerzitách ve Vídni a v Oxfordu, se stal objevitelem metody resuscitace při zasažení elektrickým proudem. Přišel na to, že je nutné provádět resuscitaci až do objevení prokazatelných známek smrti, což bylo v rozporu s tehdejším převažujícím názorem.

Všichni víme, že jedna věc je lékařské poznatky objevit, ale prosadit a udržet síť léčebných zařízení, které by umožnily jejich reálné využití pro pacienty, je věc druhá. O to se zasloužil rodák z Jihlavy profesor Julius Tandler, který působil jako vedoucí Anatomického institutu na Vídeňské univerzitě a děkan zdejší lékařské fakulty v době první světové války. Ještě za války prosadil v celém tehdejším Rakousku (včetně českých zemí) vytvoření prvního ministerstva zdravotnictví na světě. Po válce se již v nové Rakouské republice stal státním tajemníkem a ředitelem Úřadu pro veřejné zdraví. Po pár letech přešel na funkci radního města Vídně, odkud postupně prosazoval vytvoření sítě pediatrických ambulancí, mateřských poraden, systému povinného očkování, ale byl i realizátorem mnohých manželských poraden a mateřských škol.

Adolf Lorenz (druhý zleva), bratr slavného etologa a zoologa Konrada Lorenze, je ve světě běžně označován za „otce ortopedů“. Foto media.baylorhealth.com

Díky jeho důrazu na prevenci a spojení medicíny se sociální politikou máme zejména ve střední Evropě model, který významně přispívá k tradičně vysoké úrovni zdraví i kvality života našich dětí. Perličkou na tom je, že tyto zdravotní a sociální projekty Tandler prosadil ze zisku tehdejších nevěstinců, heren a kasin, což je i dnes po téměř sto letech stále aktuální.

Dalším významným realizátorem lékařské pomoci, který se narodil na hradě Veveří u Brna, byl Jaromír Mundy, který založil ve Vídni první záchrannou službu a zavedl první sanitní vozy na světě.

Nelze také zapomenout na biology, bez kterých by medicína nedosáhla takových pokroků. Gregor Johann Mendel z Hynčic u Oder na moravsko-slezském pomezí působící v Brně je naštěstí notoricky známým zakladatelem genetiky. Ale ani v samotné Jihlavě dnes téměř neznají spoluzakladatele klinické chemie, lékaře a chemika Johanna Floriana Hellera, který odtud pocházel.

Horší povědomí je také o Rudolfu Weiglovi, který pocházel z německy mluvící rodiny z Přerova, ale vyrůstal v Haliči a působil na univerzitě v tehdy polském Lvově. Jeho zásluhou bylo nejen vyvinutí vakcíny proti skvrnitému tyfu, ale také záchrana mnoha zaměstnanců lvovského výzkumného ústavu před krutými následky nacistické okupace. Mnoho z nich bylo židovského původu a jejich spolupráce při Weiglem vedených výzkumech pro ně znamenalo záchranu života.

Vývoj ve 20. století bohužel znamenal pro nás často i cílené zapomínání vlastní minulosti a domácích kořenů mnohých významných osobností světového formátu, nejen lékařů a vědců. Je pro nás proto výzvou znovu oprášit a obnovit hrdost k našim zemím jako geniu loci, které bylo významným podhoubím moderní evropské i světové civilizace.

Tímto článkem mířím mezi veřejnost a zejména komunálním politikům s vědomím toho, že mají možnost povědomí o těchto slavných rodácích zlepšit například podporou pojmenování ulic podle těchto osobností kdekoli u nás či prosazením jejich pamětních desek přímo v jejich rodištích.

    Diskuse
    December 19, 2015 v 19.00
    V propagaci těchto osobností bude zkouška nacionalismu české levice
    Představitel jihlavské pobočky Masarykovy demokratické akademie Ing. Rychnovský nedávno neuspěl v Praze ve vedení MDA s podporou projektu věnovaného prof. J, Tandlerovi (návrat pamětní desky - nejse si jistý), jednoho z nějvětších sociálních demokratů střední Evropy, rodilého Jihlavana, který založil první ministerstvo zdravotnictví na světě a další sociální vymoženosti (přímo v článku popsané). Jeho zdůrazňování propojenosti zdravotního a sociálního systému je něco, co je obrovským deficitem právě v naší době - Moravan a Rakušan Tandler to prosazoval již před sto lety.

    http://jihlava.idnes.cz/julius-tandler-rodak-z-jihlavy-dz6-/jihlava-zpravy.aspx?c=A120828_133039_jihlava-zpravy_mkk
    December 19, 2015 v 19.38
    Český nacionalismus na levici u nás vládne, bohužel i v redakci DR
    Ten průvodní text není můj a nebyl se mnou jako autorem konzultován. Vyplývá z něj to, že málo pojmenováváme ulice a náměstí po lékařích obecně.

    Problém je, že je málo pojmenováváme po lékařích, kteří nemluvili česky nebo v českých zemích nepůsobili (dermatolog prof. Škoda z Plzně působící ve Vídni také není dost český...). Německy mluvící osobnost, která pocházela z Moravy či Slezska a proslavil se ve Vídni, to je největší handicap pro jeho připomínku u nás.

    je mi líto, že i podstatná část redakce DR zřejmě patří do české nacionalistické levice. Rád se budu mýlit.
    FO
    December 19, 2015 v 19.47
    Díky za zajímavý článek,
    připomínat si tyto osobnosti s kořeny v moravské, slezské i české zemi je důležité, a nejen pro levici. Jako příčinu toho, že se tak často neděje, bych neviděl jen český nacionalismus, ale také i prostou pohodlnost a nedostatek rozhledu za vlastní humna i zájmu o historii.

    Panem Ungerem popisovaný projekt věnovaný J. Tandlerovi se přímo nabízí jako ideální příležitost pro nějakou formu spolupráce naší MDA a rakouské spřízněné organizace. Takové aktivity jsou podle mého mimo jiné také jednou z nejlepších cest jako vytvářet potřebná propojení v Evropě.

    Jinak bych jen dodal, že to zapomínání na české a moravské rodáky, kteří se třeba proslavili ve Vídni, jak píše pan Unger, není naštěstí úplné. Do této kategorie patří totiž také třeba Eduard Albert, a Albertov zná u nás skutečně každý. Ale že je v tomto směru ještě třeba hodně práce, je nepochybné.
    December 19, 2015 v 20.54
    Děkuji, pane Outrato,
    Máte pravdu v tom, že nemusíme hledat za vším hned nacionalismus. Eduard Albert měl ale mezi českými obrozenci dvě výhody - narodil se v Čechách a jeho rodnou řečí byla čeština.

    Nicméně ten nepoměr zejména mezi moravskými a slezskými rodáky přímo na Moravě např. v pojmenování ulic je naprosto evidentní. Množí se to Tyršovými, Riegrovými, Havlíčkovými ulicemi či náměstími Svatopluka Čecha, zatímco Hebrovu, Oserovu, Kamelovu, Dittelovu, Lormovu nebo Kudlichovu aby pohledal. Lorencova je ve Zlíně, ale po arch. Lorencovi, ne po zakladateli ortopedie Lorenzovi. Zakladatel gynekologie Chrobak nemá taky žádnou (v Ostravě je po odbojáři Chrobákovi) Komunista Julius Fučík má u nás 9 ulic a 1 náměstí, sociální demokrat Julius Tandler ani jednu.
    VK
    December 20, 2015 v 10.31
    V posledním čísle Tempu Medicorum, je zapomenutým lékařům věnován obsáhlý článek. Tak trochu opět kopete do otevřených dveří.

    Marburská varianta je tak psána podle stále ještě v učebnicích obvyklé konvence, jako jinde peyerské pláty, meckelský divertikl.

    Je ve Vídni Škodova, nebo Rokytanského ulice, pojmenovávají po nich ulice a náměstí po celém Rakousku?
    IH
    December 20, 2015 v 11.09
    Radost ze (znovu)objevování a doceňování významných rodáků
    V dané souvislosti bych chtěl učinit několik poznámek.
    -Přejmenovávání ulic se nyní považuje za takřka nemožné. Někdy se proti argumentuje a la firmy by si musely nechat předělat razítka. Výsledek: Na Žižkově nemáme na způsob Vinohradské, Vršovické, Strašnické atd. Žižkovskou, ale Koněvovu třídu. Přemysl Pitter, Franz Kafka i Izrael dostali (na symbolickém místě) uličku či náměstíčko, téměř žádné adresy se tam však nenacházejí.
    -V místech, kde se realizují nové projekty (těžko to většinou nějak tradičněji pojmenovat), se málo daří ulicím. Nevím, zda právě tu nebo ve vyslovených satelitech mají zmínění průkopníci moderní medicíny mít "svá" prostranství.
    -Většina lidí ví maximálně, po kom je pojmenovaná "jejich" ulice, o sousední to už tuší málokdo.
    -Leckde se nové ulice pojmenovávají obecnými jmény, nebo dokonce "realitně propagačně", tu a tam také po místních rodácích (či rodech) bez nějakých veřejných zásluh. Málokde sáhnou po zapomenutých, ale velmi úctyhodných lidech, které připomíná záslužný článek Davida Ungera.
    -Jsou patrny dvě protichůdné tendence. Snad ještě pokračuje "objevování" a začleňování tak či onak menšinových a pozapomenutých významných osobností minulosti do českého povědomí, zároveň však sílí snahy vrátit se k úzké, učebnicové sestavě velkých Čechů, příp. i tu ještě přebrat. Doufejme ve vitalitu první varianty a podporujme ji.
    PK
    December 20, 2015 v 11.48
    Albertov sice zná každý,
    ale že je pojmenován po nějakém Eduardu Albertovi, je aspoň pro mě novinka. Natož abych věděl, kdo to Eduard Albert byl.

    Ale možná, že průměrná informovanost a vzdělanost v Česku je lepší ...
    December 20, 2015 v 13.28
    Vážený pane Klusáčku,
    Ano, v posledním čísle Tempus medicorum (časopis ČLK) je věnován lékařům zapomenutý článek. A kdo myslíte, že ho napsal? Toto je totiž ten stejný článek, obě redakce DR a Tempus medicorum mně vyšly vstříc a článek uveřejnily. Jen pro lékaře je poslední odstavec výzvou pro lékaře v městských a obecních zastupitelstev. Takže vlamovat se mohu tak do vlastních otevřených dveří :-)

    Jinak k vaší výtce Rakušanům: (Negativa se hledají lépe u souseda než u vlastního domu, a to i tehdy, je-li před sousedovým zameteno). Ve Vídni není Škodova ulice, ale přímo Škodova třída (Skodagasse) v Josefstadtu poblíž univerzity, další Škodova třída je v městečku Gaaden u Mödlingu (Dolní Rakousko). Rokitanskygasse (Rokytanského třída) je také ve Vídni, přestože baron prof. Rokytanský byl z Hradecka, jako pomyslný F. L. Věk...
    VK
    December 20, 2015 v 18.40
    Autora článku jsem si bohužel nevšiml.

    O pojmenování ulic jsem nevěděl, proto také vznesl dotaz.
    FO
    December 20, 2015 v 21.06
    P. Kolaříkovi
    Bohužel máte asi pravdu, trochu jsem se nechal unést tím, že jsem letos ve Vyšehradu redigoval monografii o Eduardu Albertovi a vidím jeho znalost/neznalost v českém prostředí zkresleně.

    Kdyby se dělal průzkum, zda ho lidé znají, asi by to dopadlo mizerně, obávám se.