Týden v DR: Paris, je t'aime

Teroristický útok na obyvatele Paříže je událostí, která si zasluhuje nejvyšší pozornost. Proto se do týdenního výběru z textů DR nevešel ani prezident Zeman a jeho premiérové vystoupení s představiteli fašistického Bloku proti islámu.

Existují minimálně dvě Paříže. Ta romantická, snová, elegantní a dokonalá, kterou známe z filmů, knih a obrazů. A pak ta, kde jsou ulice chaoticky přeplněné automobily a motocykly. Číšníci se s vámi nebaví jinak než francouzsky a občas ani to ne. Stolečky v restauracích jsou na sobě namačkané tak, že kolem nich prostě nejde projít, aniž by člověk sousedním stolovníkům nerozlil víno. Prostě ta Paříž, kterou obklopuje šedivé předměstí, kde žije mix přistěhovalců a jejich potomků, kteří se v zemi nezřídka cítí jako občané druhé kategorie.

V té nejskutečnější Paříži ze všech povraždili teroristé minulý pátek 130 lidí. Byli to z velké části představitelé liberální levicové kavárny, ale pakliže by teroristé uspěli se svým záměrem zaútočit také během přátelského fotbalového utkání Francie s Německem, náš obraz o obětech by vypadal o něco jinak.

To ale nakonec není až tak důležité. V každé případě šlo, případně by šlo a možná v budoucnu ještě půjde o lidi, kteří zemřeli nespravedlivě a nesmyslně.

Je otřesné takovým náhlým, brutálním, žádný smysl nedávajícím způsobem ztratit blízkého člověka. Tisíce lidí, mezi nimi mnoho dětí, bude potřebovat dlouhodobou podporu při vyrovnávání se s těžkým traumatem ze ztráty nejbližších,“ napsal Jakub Patočka. Foto salady, flickr.com

Je to past
…napsal hned ráno po útoku šéfredaktor DR. Past na naši svobodu, rovnost a bratrství. „Uvědomme si, že Paříž v pátek 13. listopadu postihlo to, co je každodenností současné Sýrie. Všem našim vlastním kazatelům nenávisti je třeba jasně říct, že obviňování obětí teroru islámských fanatiků či eskalace nenávisti vůči lidem prchajícím přesně před těmi hrůzami, jaké v pátek zasáhly v Paříži, je popřením právě ideálů, jež tu chceme hájit. Ani tentokrát není vinen islám, vinni jsou lidé.“

Neděle v Paříži patřila květinám a svíčkám
V době útoků jsme se nacházela nedaleko od Paříže. V neděli jsem díky tomu mohla navštívit místa, kde se to všechno odehrálo. Mohla jsem mluvit s lidmi, kteří hluboce cítí, že se jich to všechno týká až příliš. „V noci následující po chladnokrevném vraždění v Paříži v pátek 13. listopadu jako by město chtělo všem teroristům osobně říct, že si svůj život nenechá vzít. Policie sice Pařížany upozornila, aby své domácnosti opouštěli jen ve výjimečných situacích, ti se ale rozhodli demonstrativně věnovat tomu, při čem jiní umírali.“

Poznámka k 13. a 17. listopadu
„Nepodléhejme laciným nacionalistickým tendencím, nezapomínejme, že v jejich jménu před čtyřmi lety Anders Behring Breivik v Norsku stejně strašlivým způsobem zabil 77 nevinných mladých lidí. Stejně jako jsme tenkrát nevolali po preventivní stavbě detenčních táborů pro bílé pravicově orientované muže kolem třiceti, netrestejme nyní nevinné děti, ženy, ale ani muže za něco, na čem nenesou nejmenší podíl viny… Nedopusťme, aby spontánní zvolání, které po 7. lednu tohoto roku znělo z mnoha náměstí po celé Evropě, zvolání ‚Já jsem Charlie‘, bylo v historické perspektivě čteno ‚Já jsem karikatura svých vlastních hodnot‘.“ To napsal ve svém prohlášení k 13. a 17. listopadu napsal kolektiv autorů z Asociace spisovatelů.

Koho doopravdy vypískali turečtí fotbaloví fanoušci?
Kdy a kdo začne hnát média k zodpovědnosti, dopustí-li se publikování lží a nepravd? Turečtí fotbaloví fanoušci obviňovaní českými i světovými novináři ze schvalování pařížských útoků během minuty ticha ve skutečnosti zpívali píseň „Şehitler ölmez, vatan bölünmez“, která ve volném překladu znamená „Mučedníci neumírají, národ přetrvá“ a opěvuje oběti zabité teroristy. „Zpěv během minuty ticha není vnímán jako zneuctění památky, ale naopak její zdůraznění. Pochopitelně se nemusíme nutně ztotožňovat s islámskou představou mučedníků, jimž je přislíbeno nebe, ani s tureckým vlastenectvím a jeho svébytnými projevy,“ napsala Petra Jelínková.

Intervence prohlubují syrský pat
Arabistka a analytička blízkovýchodního dění Zora Hesová ve svém textu přiblížila celistvě zájmy a postavení jednotlivých aktérů syrské války, posun v konfliktu za poslední rok, důvody oslabení prozápadní opozice i výsledky bombardování fanatiků z Daesh. Je to dlouhý text. Dopřejte si ho.

Co je to DAESH a proč na tom záleží?
Zvykli jsme si používat pojem Islámský stát a zkratky IS, ISIS a ISIL. Teď zjišťujeme, že by bylo lepší těmto šíleným vrahům říkat Daesh. DAESH je tedy s pojmy ISIL i ISIS de facto synonymní. S jedním malým (a ne nevtipným) rozdílem. Čtěte, a dozvíte se, proč.

A co si myslíte vy? Diskuse (0 příspěvků)

Pro vložení příspěvku musíte být zaregistrováni a přihlášeni.