Do popředí zpráv se před několika dny dostala informace o rozsudku z britského Bristolu. Tara Hudsonová, která se už poosmé dopustila výtržnictví a nedávno vyrazila jednomu muži v baru pár zubů, byla odsouzena ke třem měsícům vězení.

Jde o žádoucí důsledek, má to ale jeden háček: Hudsonová byla umístěna do mužské věznice. Důvod? Narodila se jako muž, a ačkoliv celý dospělý život žije jako žena (absolvovala hormonální terapii i operaci hlasivek, rekonstrukci prsů i vaginy), na dokladech je stále vedena jako muž.

V České republice by nejspíš kvůli odlišné legislativě tento případ nenastal, v Británii se ale nejedná o ojedinělou situaci — výměna dokladů může trvat několik měsíců až let, tím spíš, pokud je člověk bez domova, což byl i případ Tary Hudsonové.

Ta byla umístěna do vězení v Bristolu, u kterého bylo při poslední inspekční prohlídce shledáno zhoršení chování trestanců. Ačkoliv Tara Hudsonová, která se léčí s depresí, byla umístěna na oddělenou „marodku“, v době vycházek (které měla povoleny na hodinu denně) si stěžovala na sexuální obtěžování ze strany spoluvězňů, kterých je ve vězení celkem pět stovek. Když procházela kolem jejich cel, křičeli na ni: „Taro, ukaž nám kozy!“

Původně bylo její převezení do ženské věznice zamítnuto. Nakonec jí bylo ale přece jen vyhověno. Jak totiž praví britské zákony: i když odsouzený náleží z právního hlediska k určitému pohlaví, může být rozhodnuto o jeho umístění do jiné věznice v případě, že se jedná o člověka, který se s tímto pohlavím neidentifikuje.

Případ vyvolal rozruch a také rozdělil Británii na dva tábory. Jeden obhajoval umístění odsouzenkyně do ženské věznice, protože se jednalo z biologického i genderového hlediska o ženu. A navíc pobyt v mužském vězení pro ni znamenal trauma ze sexuálního obtěžování.

Z druhého tábora znělo, že skutečná žena by muži nevyrazila zuby, jako odsouzená nemá nárok na určování, kde si odbude trest, a jako bývalý muž může být nebezpečná spoluvězeňkyním. Rozeberu všechny tyto námitky a uvedu k nim výtky.

Argument „skutečným ženstvím“ je ve skutečnosti jen vyjádřením transfobie a genderové stereotypizace. Ženství se nijak nevylučuje s násilnými projevy vůči druhým lidem — vzpomeňme na cisženy (ženy psychicky ztotožněné se svým biologickým pohlavím), které vlastnoručně uškrtily novorozeňata nebo úmyslně srazily chodce nákladním vozem. U těch nikdo nerozporoval jejich ženství a nepožadoval jejich přeměnu na muže, protože jejich zločiny neodpovídaly stereotypním představám o ženách.

Nepodmíněně odsouzení, ač jsou zbaveni některých práv, jsou stále lidé, z čehož pramení nutnost aplikace základních lidských práv a svobod, které Velká Británie zaručuje svým občanům a lidem, kteří se na jejím území vyskytují. V opačném případě by ani odsouzení na jinou dobu než doživotí nemělo smysl; předpokládá se, že během výkonu trestu dojde k nápravě sociopatologického chování odsouzeného.

Je proto potřeba respektovat také genderovou nebo biologickou identitu odsouzeného, aby proces resocializace byl úspěšný. Zároveň není přípustné, aby byl odsouzený vystaven sexuálnímu obtěžování, jelikož se jedná o narušení lidské důstojnosti a také o umožnění spoluvězňům pokračovat v patologickém chování.

Co se týče bývalého mužství Tary Hudsonové, je potřeba si uvědomit, jak přeměna z muže na ženu probíhá. Jak už jsem se zmínila výše, Hudsonová podstoupila hormonální terapii i několik operací, což způsobilo několik změn na jejím těle. V první řadě řadě jí v důsledku úbytku testosteronu ochablo svalstvo a přestalo růst ochlupení na některých částech těla.

Zároveň se její penis stal dysfunkční a později byl odoperován. Místo něj má vaginu. Byly jí také voperovány prsní implantáty a frekvenční rozsah jejího hlasu odpovídá běžnému ženskému. I její lékař se v posudku vyjádřil, že z medicínského hlediska se jedná o ženu. Nezasvěcený člověk by ji tedy jako transženu neidentifikoval. Není proto důvod se domnívat, že by byla větší hrozbou pro spoluvězeňkyně než jakákoliv jiná žena odsouzená za podobný zločin.

Soudy a vlastně celá společnost by měly respektovat sebeurčení translidí a podle toho s nimi adekvátně zacházet. I když už se jedná o rváče z baru nebo odsouzence.