Mezinárodní knižní veletrh ve Frankfurtu nad Mohanem je největší setkání nakladatelů, knihkupců, autorů a dalších lidí od knih na světě. Kromě toho je to ale svět v malém, místo, kde se na pár dní v pokojné rozmanitosti sejdou zástupci téměř celého světa. Ve frankfurtském zrcadle je možné vidět zajímavé útržky toho, jak se dnešní svět, ten velký, proměňuje.

Vždy mě fascinovalo, jak blízko sebe se tu nacházejí například šiřitelé křesťanství, islámu, buddhismu či okultismu nebo bojovníci za práva Palestinců a za podporu státu Izrael. Vše na jednom místě, zdánlivě bez konfliktů, bez napětí. Je to jistě obraz zkreslený, nereálný, zastupující jen malý výsek skutečnosti. Ale je to obraz moc pěkný.

Pozoruhodné je také srovnávat podobu stánků jednotlivých zemí. Podle toho, jak jsou řešené stolky pro posezení a povídání, je vidět, jak si která národní mentalita dovede zařídit příjemný prostor ke společnému pobytí. Stručně řečeno, u německých nakladatelů je většinou židlí a stolků méně než u Francouzů. Ať sedí ten, kdo něco důležitého projednává, ostatní mohou stát a přitom listovat knihami.

Je také dobře patrné, kde je dostatek peněz, ale chybí náplň, chybí literatura. Stánky zemí Perského zálivu jsou honosné, s velkými portréty členů vládnoucích dynastií, ale kromě propagačních knih ukazujících výdobytky tamní architektury či krásy přírody, případně velikost Proroka a jeho učení, se tam nenajde téměř nic, co by připomínalo literární tvorbu, jak ji známe v našich končinách.

Rushdie versus Írán