Klaus se vrací, to je evidentní
Lukáš JelínekVáclav Klaus je jiným typem ohrožení než Miloš Zeman - má totiž určitý politický program. Nyní je pro něj tématem číslo jedna petice za referendum o migraci, otázku do něj přitom dosud nemá.
Co chvíli zaznívá žehrání, že máme politiky bez vizí. Úřadují, politikaří, plují na vlnách veřejného mínění.
Jenže může být hůř: jeden politik s vizí se vehementně nabízí. Václav Klaus.
Oddělme zrno od plev. Někteří politici na pozadí humanitární katastrofy pouze tancují na domnělém hrobě Evropské unie. Jiní se zase vyžívají v intelektuálních exhibicích a ostřelování protivníků ze zákopů. Vědí, co se udělalo špatně, od všeho mají klíče, všude byli třikrát. Jen nápady „jak a kudy dál“ jim scházejí.
Petr Bittner zde sedmého října přesně rozebral europoslance Jana Kellera. Ten se ve svých textech trefuje do „vysokých evropských hodnot“, aniž by je sám interpretoval nebo analyzoval. Dokáže se skvěle pozastavovat nad tím, že v souvislosti s migrační vlnou slýcháme, jak najednou jdou věci, co dříve nešly: uprchlíkům se nabízí práce, jež není pro „naše lidi“, vysoké školy flexibilně upravují vzdělávací programy, ač dosud nedokázaly vhodně připravovat absolventy pro potřeby trhu práce a podobně. Posmrkávající čtenář musí mít pocit, že běženci mohou i za jeho rýmu.
Keller nevede vážnou debatu o tom, proč máme zároveň nezaměstnané a spoustu neobsazených pracovních pozic. Odpovědi nemá. Vysmívá se představě, že by politik měl být tak trochu i pedagogem. Podle něj ne, naopak má jen dělat, co svým voličům na očích uvidí. Nemůže to přece být žádná kravina, u voličů shledává zdravý rozum, který naopak schází evropským lídrům. A tak dál a tak dál.
Podobně jako Keller nemá žádný plán ani Miloš Zeman. Nebo vlastně jeden by se našel: provokovat a zahrávat si se společností. Politika v tom ale není. Český prezident s chutí plaší vodu a nadzvedává svoje kritiky. Cokoliv řekne, jeho věrní mají za svaté. Zeman i jeho podobně vypečený tým se tím baví. Toť vše.
Vzpomínám na jeho opus Modrá, nikoli zelená planeta. Hezky tam objasnil, co na ochraně životního prostředí nechápe, a pikantní je, že podstatnou část své argumentace opřel o hrubku v ekonomické části výkladu. Šlo o odstavce týkající se diskontování, chtěl v nich vysvětliti, že nemá smysl odkládat užití zdrojů do budoucna, neboť ekonomické zákonitosti říkají, že jakýkoli statek dnes má větší hodnotu dnes, než bude míti zítra. Že se hodnota čehokoli v čase redukuje členem (e na -dt). VK se ještě ušklíbal, že mínus v exponentu může někomu dělat problémy v pochopení, ale že d (samo o sobě) může být záporné číslo, to už nechápe ani VK.
Prakticky :
Stokoruna dnes má větší hodnotu než stokoruna zítra. (Jistě. Tomu se říká inflace.)
Můj automobil dnes má větší hodnotu než můj automobil zítra. (Jistě. Dnes ho opotřebím, a zítra přijde na trh lepší model.)
Mona Lisa dnes má větší hodnotu, než Mona Lisa zítra. (Opravdu? Proč se potom vyskytuje něco tak ekonomicky nesmyslného jako sběratelé umění?)
Parcela na Václaváku dnes má větší hodnotu, než tatáž parcela zítra. (V rozporu s tím málem, co vím o realitním trhu.)
Zeměkoule dnes má větší hodnotu než zeměkoule zítra. (Asi si necháme v Číně levně vyrobit novou a levně si ji přivezeme sem.)
Takovéhle chyby by se profesorům ekonomie stávat neměly.