Staří, mladí a Buddha

Zahrada, v níž roste jen jeden druh stromů, je smutným místem. Stejně tak společnost, která upřednostňuje mladé na úkor starých. Nebo naopak. Skutečná krása je totiž ve spolupráci a diverzitě.

Proč na pracovištích, v kancelářích a ve společnosti celkově vznikají problémy mezi starou a mladší generací? Co to vlastně znamená být starý? A co je to být mladý? Záleží vůbec na věku? Všichni jsou beztak stejnými bytostmi a dohromady pracují pro společnost. Říká se, že staří jsou zkušení a mladí zase mají energii. A že staří jsou poučeni, kdežto mladí disponují moderními vizemi a posláním. Na obou skupinách musíme najít to dobré a pak to využít k co největšímu vzájemnému prospěchu.

Když byli dnešní senioři mladí, učili se od tehdejších seniorů. Narodili jsme se svým rodičům, nám se rodí naše děti. Měli bychom si uvědomovat, že všechno se neustále mění. Učili mě, že společnost se podobá řece, která stále proudí a přitom se neustále proměňuje. Někdy teče pomalu a někdy uhání prudce. Někde je klidná a mírná, ale pak se z ní najednou vynoří skály a peřeje. Jakmile si začneme myslet, že jsme v bezpečí, stane se něco nečekaného.

Co s tím? Kdykoli naše společnost, organizace nebo strana čelí obtížím, musíme se semknout a společně je překonávat. Občas zvítězíme a jindy prohrajeme, to je přirozené. Nezáleží ale na tom, kolikáté narozeniny slavíme. Důležité je, jak se vzájemně uznáváme a respektujeme, jak spolupracujeme a koordinujeme své snahy. Cílem musí být propojení věkových skupin.

Na každém pracovišti by se tedy měli setkávat staří, mladí, muži a ženy i osoby různých sexuálních orientací. Není těžké si představit, že kdyby v zahradě rostl jen jeden druh stromů, měla by do malebnosti daleko. V opravdové zahradě rostou různé druhy stromů a barevných květin. To je skutečná krása – jednota v různorodosti.

Mladí lidé mnohdy nedostávají možnost pracovat. Prý k tomu nejsou kvalifikovaní. To je naprosto špatně – společnosti takový přístup v ničem neprospívá. Mladí by měli dostávat zaměstnání, pravomoci a tak získávat zkušenosti. Nikdo by o nich neměl rozhodovat předem – dříve, než dostanou příležitost něco dokázat. V každé společnosti je mnoho vzdělaných mladých lidí se skvělými nápady a idejemi. Takto ale nemají šanci je uplatnit.

Lidé se rodí, stárnou a umírají – neodsuzujme tedy na základě věku. Ten se totiž mění rychleji než vlny v rozbouřené řece.

Staří jsou pak zvyklí pracovat na určité pozici velmi dlouhou dobu. Posbírali rozsáhlé zkušenosti a tedy i cenné kvalifikace. Říká se však, že v jednadvacátém století se používání informačních technologií a moderních zařízení rozšíří do celého světa a že řada postarších zaměstnanců se v IT a nových přístrojích moc dobře nevyzná. Moderní výrobky se ale přece obsluhují velmi snadno a i staří lidé je mohou bez problémů používat.

Naše důvěra v ostatní by zkrátka neměla být založena na jejich věku. Buddhovo učení říká: „Nestane se nám nic, co bychom si nezasloužili. Dostane se nám přesně toho, co si zasloužíme, ať je to dobré, nebo zlé. Jsme takoví, jací jsme, kvůli tomu, co jsme dělali v minulosti. Naše myšlenky a činy určují, jaký můžeme mít život. Konáme-li dobro, budou se nám v budoucnosti dít dobré věci. Konáme-li zlo, budou se nám v budoucnosti dít věci špatné.“

Jaké semeno zasejeme, takový plod z něj vzejde. Ti, kdo konají dobro, sklidí dobré výsledky. Ti, kdo konají zlo, zlo i sklidí. Tato stará poučka platí i pro generační porozumění. Vše záleží na jednání a chování lidí, nikoli na jejich věku. Neměli bychom proto už rozlišovat na staré a mladé – pro úspěch je třeba se vyhýbat škatulkování.

Pohlaví, věk, barva pleti, náboženské vyznání a rasa nebo národnost – to vše se může proměnit v pouhé nálepky. Pro lepší budoucnost musíme všichni pracovat společně a vyhýbat se příkrým odsudkům a ostrakizaci. Jakýkoli věk není překážka, ale příležitost.

A co si myslíte vy? Diskuse (0 příspěvků)

Pro vložení příspěvku musíte být zaregistrováni a přihlášeni.