Kam se vytratila úcta ke stáří? Kam spějeme?

Politika posledních dvou pravicových vlád znamená pro společnost hluboký regres a odklon od listopadových ideálů. Namísto demokratické rovnosti zažíváme nástup zákonů džungle, zákonů silnějších.

V jaké době vlastně žijeme? Je to demokracie, která zaručuje rovné příležitosti opravdu nám všem? Je to demokracie, která opravdu nám všem zajišťuje stejná práva, ale i ochranu? Na papíře a v různých vyjádřeních našich pravicových politiků tomu tak je. Ale jaká je pro většinu společnosti realita? Dnešek, dobu demokracie, hodnotíme velice rozporně a ti starší z nás se ohlížejí a porovnávají současné svoje možnosti s obdobím minulého režimu.

A o čem jsou přesvědčeni, že vidí? Majetky, vybudované předešlými generacemi, jsou v těchto dvou desetiletích rozkradeny, privatizovány, konec hospodářské krize v nedohlednu. Společnost tíží zatím největší nezaměstnanost (585 809 jen evidovaných lidí na úřadu práce – únor 2013), zdravotní i sociální péče je v rozkladu, neustálé zdražování, zvyšující se přímé i nepřímé daně a rostoucí kriminalita. Tak vidíme obraz naší současné doby.

Povídaly jsme si nedávno s paní, kterou znám dlouhá léta. Celý život pracovala, vychovala dvě děti. Nedávno jí zemřel manžel. Ptala se mě na radu. Jak mám vyjít z jednoho osmitisícového důchodu, řekla mi, kdy jenom za nájem majiteli domu platím přes šest tisíc. Jsem nemocná. Musím si hradit většinu léků, nějak se stravovat a čekat pomoc od dětí? To je těžké, oba synové, vysokoškoláci s rodinami, jsou bez místa a na krku mají hypotéky. Co mám dělat? S obdobnými otázkami se na mě obrací řada lidí.

Kam jsme se to až dostali? Četla jsem studii, že v Praze přibývají každý den zhruba tři bezdomovci, především z řad seniorů, lidí se zdravotním postižením, kvůli zdravotní a sociální reformě, zvýšeným nájmům a půjčkám, které už nebyli schopni splácet… Přitom se vše zdražuje. Vedle cen plynu, elektřiny a zvyšování nájemného jdou nahoru životně důležité potřeby – potraviny. Mouka je dražší o 17 procent, vajíčka o 29, maso o 7, stejně jako ovoce, zelenina o 21, brambory o 45 procent. Nejde však o žádný výkyv, přesně o tuto částku bylo loni jídlo levnější.

I když tato zdražení řeší skupiny s vyššími příjmy poměrně snadno, v existenčním ohroženi se začínají ocitat lidé, o kterých se v současné době ve sdělovacích prostředcích příliš nebo už vůbec nemluví. Je to skupina občanů mezi padesátkou a důchodem, dnes přes půl druhého milionu lidí – a samozřejmě senioři důchodci.

Důvody jsou nasnadě. Školy chrlí mladé vzdělané a velmi ambiciózní lidi, které systém přesvědčuje, že to jsou právě oni, kteří mají veškerá práva a nároky, že ti staří a nezaměstnaní jsou jen pouhé pijavice, které se snaží společnost jen zneužívat, vysávat. Vytvořili jsme kult mládí, jehož cílem je uvolnit místo mladým perspektivním občanům. A když práce není – vybijme si zlobu na těch starších, kteří o ni přišli a marně shánějí novou.

Existuje facebooková skupina, která na svých stránkách veřejně hlásala myšlenku, že by lidé nad 50 let měli zemřít a uvolnit místo těm mladším, perspektivním. K takovým věcem bychom neměli mlčet. Vzdává se společnost vedená pravicovými vládami nabytých lidských práv a svobod a vyměňuje je za zákony přírody? V těch vládne síla, primitivní pudy, lovecké i sexuální, boj o přírodní zdroje, o vodu a místo na slunci.

Kam jsme dospěli? V devadesátých letech minulého století jsme byli přední zemí s vyspělou vědou, technikou, školstvím, průmyslem, vyspělým zemědělstvím, kvalitou potravin, relativně slušnou životní úrovní, s vysokým standardem zdravotní a sociální péče. To vše odvál čas. Obrovsky jsme klesli za těch dvacet let. Míním tím společnost normálních pracujících, ne zbohatlíky, kteří ke svým penězům přišli ze dne na den, podvodníky a některé další skupiny i jednotlivce, kterým se v tomto pokřiveném prostředí daří.

V době, kdy Václav Klaus vykonával funkci ministra financí, nechal do státního rozpočtu rozpustit přes 330 miliard korun, které byly určeny na výplatu důchodů. Dnes je na důchodovém účtu manko přes 50 miliard a otevřeně se hovoří o tom, že na důchody není a budou se prudce snižovat. Pan Kalousek a další pravicoví politici nám s úsměvem na tváři říkají do očí nebo do kamery, že pokud se nepřičiníme, tím myslí aktivní účast na důchodové reformě v podobě „druhého pilíře“, ve stáří zřejmě nic nedostaneme, nebo jen tak málo, že se neuživíme. Všem lidem, kteří nejsou milionáři, tak jako by říkali, více méně, že jsou vlastně nepotřební. Vymlouvají se přitom na diktát ekonomické nutnosti. Lež. Nebýt těch milionových, miliardových podvodů pod patronací pravicových vlád, rozhodně by tato situace nebyla taková, jak je nyní – i přestože máme ekonomickou krizi v Evropě i ve světě.

Bez ohledu na názory společnosti koná pravice dle vzoru „vítěz bere vše“. Tedy drancuje bohatství země a co horšího – dopouští se bezpráví na lidech, především seniorech, kteří se už nemohou bránit. Kdo odpoví na otázku, kolik občanů umírá, zemřelo v důsledku odnětí veškerých finančních prostředků nutných pro život, kolik občanů má poškozené zdraví z nedostatku hygieny a špatné stravy a umírá bez lékařské pomoci? Nikdo neví, kolik je u nás opravdu bezdomovců, jak umírají. Nikdo neví, kolik lidí žije v domácím vězení, z důvodu své chudoby, aniž by cokoliv provedli. Těžko se někdo dovídá, kolik lidí spáchá sebevraždu v beznaději z budoucnosti, už i proto, že takové případy jsou leckdy statisticky schované pod dopravními nehodami, nemocemi apod.

Nikdo neříká, kolik prostředků bude muset stát v budoucnu vynaložit na sanaci neblahé sociální situace, která vzniká v důsledku rezignace pravicové vlády na sociální politiku. Naopak pod heslem „musí se šetřit“ jsou podtrhávány příjmy rozpočtu a pak výdaje právě v oblastech, které jsou schopné těmto jevům předcházet.

Odpovědnost za tento stav nesou poslední pravicové vlády Miroslava Topolánka a Petra Nečase. Jejich politika znamená pro společnost hluboký regres. Máš jiný názor? Dovoluješ si dokonce ten názor říci nahlas? Jsi podezřelé individuum, které je nutno odsoudit. Jsi společenský nepřítel! Kde jsou ideály, kvůli kterým jsme v roce 1989 cinkali klíči na náměstích a kvůli kterým se upálili Palach a Zajíc? Důsledky nejen současného „hospodaření“, ale hlavně duševního a morálního úpadku budou příští, doufám, že levicové vlády, řešit dlouhá léta.

A co si myslíte vy? Diskuse (22 příspěvků)

Pro vložení příspěvku musíte být zaregistrováni a přihlášeni.

Miroslav Novák - Praha 9

Trochu se divím, Pátek, 1.Března 2013, 22:03:52

že z těch 2,5 milionu důchodců, 600 000 nezaměstnaných, 40 000 bezdomovců, 300 000 lidí v exekuci, desetitisíců svobodných matek na hranici přežití atd (ta čísla berte pro ilustraci), se jich alespoň pár nenajde, kteří by přišli před úřad vlády nebo parlament dát najevo svou nespokojenost. Jediný organizovaný odpor jsem zaregistroval ze strany tělesně postižených, bezpochyby díky panu Krásovi. To jihočeští studenti, ačkoli jsou jinak v pohodě, dokonce drží řetězovou hladovku. Tady je prostě něco špatně.

120912_0006

Blažena Švandová - Brno

Pane Nováku, Sobota, 2.Března 2013, 11:33:0

taky nevím, co je špatně, ale některé zajímavé postřehy má v článku "Mladí konzervativci a staří chaoti" ve čtvrtečním salonu Práva Jan Keller.
Píše, že dnešní důchodci v době svého "revolučního" mladí v 60. a 70. letech holdovali nebrzděnému individualismu, který osvobodí všechny z područí institucí, jako jsou rodina, církve, či politické strany. Namísto přízemních materiálních a sociálních zájmů, které ovládaly jejich rodiče, vyzdvihovali ideu seberealizace. Chtěli rozvinout svou individualitu a osvobodit touhu. ... Dnes jsou to příslušníci starší generace, která v prezidentské volbě potvrdila, že se skládá z dokonalých chaotů. Nebyla schopna dohodnout se na společném kandidátovi, rozhádala se mezi sebou a v den volby se jen modlila, aby ... říkají si: my staří snad ještě stihneme umřít před krachem průběžného penzijního systému ...
Jo Jan Keller stojí vždycky za přečtení.

V_mnich

Eva Hájková - penzistka

Sobota, 2.Března 2013, 20:18:12

Ono je to totiž tak, že všechny ty organizace či instituce se staly bezduchými, a proto jim lidé přestali věřit a opustili je.
A zároveň platí, že se instituce a organizace staly bezduchými proto, že je lidé opustili a přestali jim věřit.

V_mnich

Eva Hájková - penzistka

Sobota, 2.Března 2013, 21:21:27

A řešením není čekat, že ve volbách konečně vyhrají ti "správní". Řešením je hledat nějaký smysl života.

Jaroslav Hajek - Přisluhovač globálního kapitalismu, Mnichov

Úcta ke stáří Neděle, 3.Března 2013, 08:46:11

se IMHO vytrácí jako důsledek individualistické společnosti rovných práv a povinností. V tradičních společnostech měli senioři své místo a společenskou roli - podíleli se významně na péči o děti, na rozhodování, byli zásadním zdrojem know-how.
V dnešní době, kdy na rozhodování máme úřady a soudy, zdrojem know-how je literatura a internet, a dětem vštěpujeme, že všichni dospělí lidé, ať už jakkoli staří, jsou si rovni v právech a povinnostech, tak v této dobe pozbývá úcta ke stáří na svém někdejším smyslu zkrátka proto, že na věku přece nezáleží.
Ideálem dnešního seniora je finančně zajištěný penzista, který si za života odkládal peníze stranou a nyní má co utrácet. Takový důchodce má úctu společnosti jistou.

V_mnich

Eva Hájková - penzistka

Neděle, 3.Března 2013, 09:35:54

Hlavně si dnes nikdo neváží skutečné práce, ať už té přítomné nebo té minulé. Ta i ta je totiž potřebná a proto má být vážená.
Senioři mohli být dříve zdrojem poučení zejména proto, že svět se příliš neměnil; že svět se měnil jen velmi pomalu. A tak stálo za to využívat lidských zkušeností. Dnes se zkušenosti moc neuznávají, protože jsou v rychle se měnícím světě prostě nepoužitelné. Zkušenosti by možná mohly být použitelné v případě, že by byly zobecněny. Avšak na obecné současný svět kašle. Současný svět vyznává konkrétní. Carpe diem.
Kromě toho ještě za to, že senioři dnes nejsou ctění, může pravděpodobně i přebujelý vliv tržních principů na společnost. Zažírají se do ní jako rakovina. Dnes je starých lidí, díky zvýšení průměrného věku, mnohem více, než jich bylo v minulosti. A čeho je příliš, toho hodnota klesá.

V_mnich

Eva Hájková - penzistka

Neděle, 3.Března 2013, 10:28:0

Aby to nevypadalo, že jsem úplně proti trhu, tak dodávám: Nejsem. Jenom je třeba stavět mu do cesty hráze, dát mu najevo: až sem a dál ani krok. Jinak nás pohltí.
Možná, že tradice jsou základem takových hrází, ovšem jejich životaschopnost nemůže nebýt prověřována společenskou praxí.

Jaroslav Hajek - Přisluhovač globálního kapitalismu, Mnichov

Já si vážím skutečné práce Neděle, 3.Března 2013, 11:05:45

a předpokládám, že ty taky. Takže koho znáš, kdo si jí neváží? Jedna věc je něčeho si vážit, a druhá někomu něco za to dávat.
Nízká hodnota osobních, ne odborných, zkušeností je jednoduše důsledkem toho, že o světě okolo nás zaznamenáváme stále více. A, jak říkáš, je jich taky stále více, protože je nás mnoho a žijeme déle.

V_mnich

Eva Hájková - penzistka

Neděle, 3.Března 2013, 11:14:11

Myslím to tak, že v současné době existuje tendence, aby každá práce byla "protlačována" trhem, což není dobré, protože trh často neohodnotí práci, která je pro společnost skutečně cenná, zatímco třeba vysoce hodnotí "práci", která je společensky bezcenná.

V_mnich

Eva Hájková - penzistka

Neděle, 3.Března 2013, 11:25:8

Myslím si, že tak jako třeba rodina je jednotkou, kam trh obvykle neproniká (jako že rodiče nevyžadují po svých nedospělých dětech, aby jim platili za jídlo a oblečení, případně jiní členové rodiny si také neúčtují vzájemné služby), stejně tak by měly existovat společenské jednotky větší, než je rodina, kde by se taky nevyžadovala úplná tržní reciprocita. Takové jednotky by však neměly být založeny na rodinných vztazích. Pokud už není schopen být takovou jednotkou stát, musí se uvažovat o něčem jiném.

Jaroslav Hajek - Přisluhovač globálního kapitalismu, Mnichov

No jo, trh, Neděle, 3.Března 2013, 12:56:56

to jsou zkrátka jenom lidé, a lidé jsou parchanti nevděční, sobečtí a zabednění. Kolikrát nevědí, co je pro ně dobré, takže není divu, že skutečně cennou práci patřičně neohodnotí. Přitom by se stačilo zeptat!

Olga Hubíková - Brno

Hrotíte Neděle, 3.Března 2013, 13:16:26

Nejdříve zcela praktická otázka: Požádala si paní o vdovský důchod? Pokud ona pobírá starobní důchod a pokud její zesnulý manžel pobíral starobní důchod nebo na něj splnil podmínky - povinnou dobu pojištění - tak vdova má nárok na vdovský důchod. Chvíli to trvá, než jí ho přiznají a začnou vyplácet, ale vyplatí jí ho zpětně. Není to závratná suma, ale přece jen pár tisíc k dobru.

Jinak s vaším článkem nesouhlasím. V některých dílčích věcech máte pravdu, ale přesně ten způsob, jakým polarizujete - staří, nemocní, utlačení a mladí, ambiciozní atd. je postojem, který jen mezigenerační konflikt prohlubuje - rozhodně není pravda, že by mladým, vzdělaným, ambiciozním v ČR patřil svět - jejich uplatnění na trhu práce je čím dál obtížnější - konec konců, sama píšete, že oba vysokoškoškolsky vzdělaní synové té paní jsou t.č. bez zaměstnání - vzdělání, ambice, mládí ani zdraví vám úspěch rozhodně negarantuje.

120912_0006

Blažena Švandová - Brno

Paní Hubíková Neděle, 3.Března 2013, 16:30:32

naprostý souhlas. Článek paní Lesenské tak nějak divně podbízivě straní ČSSD, řekla jsem si, než jsem se podívala, kdo je paní Lesenská, a ejhle, ona je to poslankyně za ČSSD.

120912_0006

Blažena Švandová - Brno

Milý pane přisluhovači globálního kapitalismu, Neděle, 3.Března 2013, 16:41:59

zas mi to nedá, abych nepřipojila repliku. S tím střádáním na stáří to není tak jednoduché, jak by se zdálo. V roce 1974 jsme se s mými rodiči složili horko těžko na koupi dvoubytového rodinného domku, abychom mohli bydlet spolu. Tehdy to stálo neuvěřitelných a těžko našetřitelných 155 000.- Kč. Dnes ten domek po rekonstrukci jednoho z bytů bytu bychom prodaly nevím přesnou cenu, ale podle ceny okolních nemovitostí by to bylo dost milionů. Čili inflace neustále znehodnocuje našetřené peníze, takže spořit formou nákupu nemovitosti. Jenže ve stáří taky potřebujete někde bydlet. Další způsob jak spořit na stáří, a který nemusí počítat s inflací je třeba kupování obrazů, nebo obchodování na burze, ale to už jsou obvykle investice rizikové vyžadující spoustu dalších znalostí, které většina lidí nemá. Ale je ještě jeden způsob spoření, do kterého se inflace nepromítá: šetřit peníze na stáří odváděním sociálního pojištění na PRůBĚŽNÝ důchodový účet. Tam hodnota „vynaložené práce“ zůstává bez ohledu na inflaci. Protože v průběžném fondu šetříte dohodnuté procento z platu vzhledem k průměrnému platu v té sobě, a penzi zas dostáváte nějaké přiměřené procento dřívějších výdělkům vzhledem k průměrnému platu současnému. Takže v průběžném důchodovém pilíři se úspěšně vyhýbáte inflačnímu znehodnocení svých naspořených peněz.
Ale možná že nemáte proti šetření do průběžného fondu žádné námitky a odkládáním peněz stranou myslíte právě odkládání do průběžného důchodového pilíře. V tom případě se omlouvám.
Taky se omlouvám, že jsem pod jiným článkem nedávno neodpověděla na Vaši repliku. Padla totiž na mne taková beznaděj, že Vám v krátkosti nedokážu vysvětlit svoje stanovisko, že mne to úplně ochromilo a řekla jsem si, že se pokusím napsat celý článek. Mezitím vyšel na Britských listech výborný článek Věry Říhové, pod který bych se klidně podepsala, i když Věra Říhová mluví spíše za skupinu lidí o generaci mladší, která se teď nachází před důchodem. Uvědomila jsem si, že nás dnes sice často nedostatečně, ale přece jen pravidelným důchodem zajištěné důchodce budou za chvilku nenávidět nejen mladí, kterým se oficiálně tvrdí, že důchod z průběžného pilíře mít nebudou a já skutečně nevím, proč by troše snahy nemohli, ale i generace Věry Říhové, čili generace dnes nezaměstnaných či na částečné úvazky zaměstnaných občanů, kteří mají v předdůchodovém věku tak malý plat (či žádný), že si nemohou šetřit do průběžného pilíře velmi málo a budou mít tedy velmi malý důchod, protože výše platu těsně před důchodem se započítává nejvíc.
Z obecnějšího hlediska je zřejmé, že průběžný pilíř je ideální v případě, že dostane práci každý, kdo chce pracovat. Přemýšlím, jestli je opravdu tak vysoká nezaměstnanost nutná součást kapitalismu? Jak vidíte, taky mám svoje pochyby, mám zato, že nám chybí nějaká jasná vize, kam tato společnost směřuje. Musí být opravdu tak velká nezaměstnanost, aby se pak lidé nemohli na průběžný penzijní systém spoléhat? - Ale právo na práci je myslím součástí Listiny práv a svobod, takže?

Připojuji ještě linka na ten článek Věry Říhové "Autogenocida"
http://www.blisty.cz/art/67671.html

Jaroslav Hajek - Přisluhovač globálního kapitalismu, Mnichov

Milá paní Švandová, Neděle, 3.Března 2013, 18:04:57

děkuji za reakci. Předesílám, že onen "ideál důchodce" byl míněn nějak na způsob "ideálu krásy", čili jako jakási masová společenská projekce - neznamená to, že by o to měl každý usilovat, a už vůbec ne, že je to snadné.
Pokud jsem vás správně pochopil, vy onen kapitalistický ideál téměř naplňujete, protože jste si během života prací naspořili (z vašeho textu není jasné, koho to zahrnuje) na domek za dost milionů. Máte jistě pravdu, že ve stáří potřebujete také někde bydlet, a naneštěstí nejen ve stáří, ale nemusíte nutně bydlet v domku za několik milionů. My tak třeba taky nebydlíme, a to je "nás" možná víc než "vás" (to samozřejmě střílím od boku).
Domek je váš kapitál (jasně, pro vás má jistě i citovou hodnotu, ale pro jiné ne), a vy to vidíte tak, že stát by vám měl umožnit si domek, tedy kapitál, ponechat, *a ještě k tomu* vám zajistit důstojné stáří, ať si pod tím představujete cokoliv. Domek po vás ale někdo zdědí (asi vaše děti, každopádně nejspíš ho neodkážete státu), a ten už k tomuto kapitálu přijde podstatně snáz než vy.
Nuže, ne že by to nebylo možné, ale co se někde přidá, musí se někde ubrat, čili toto schéma je potřeba něčím doplnit. Například zásadní dědickou daní, takže po vašem poklidném dožití by se dejme tomu půlka ceny vašeho domku vrátila do státní kasy coby splátka. Což o to, já bych byl i pro, akorát že taková věc se dost špatně hlídá, dědictví je totiž možné různě obejít darováním či převodem ještě za života. V konečném důsledku se obávám, že by stát musel silně zasahovat do rodinných vztahů, aby si přišel na potřebné peníze.
Já nemám proti šetření do průběžného fondu teoreticky nic, ale musel by to být fond, kterému důvěřuji, což například ten český není. Švýcarský (AHV), který je oddělený od federální pokladny, má víceméně nezávislé vedení které je zřejmě za hospodaření s majetkem fondu odpovědné (i trestně), a na rozdíl od českého je 28 miliard franků v plusu, ten mi připadá podstatně důvěryhodnější. A to z něj švýcaři vyplácejí v přepočtu na průměrný plat menší důchody, než češi.

V_mnich

Eva Hájková - penzistka

Neděle, 3.Března 2013, 20:50:55

Právo na práci je sice ve Všeobecné deklaraci lidských práv uvedené, paní Švandová, ale jako jeho alternativa je tam peněžitá podpora v nezaměstnanosti. Takže právo na práci vlastně neexistuje.

120912_0006

Blažena Švandová - Brno

Pane Hájku, Neděle, 3.Března 2013, 21:11:41

díky za velice rozumnou odpověď. Jestli Vás dobře chápu, jste si vědom neobyčejné výhody spoření do průběžného pilíře, totiž, že se člověk nemusí starat o inflaci. Ale máte výhrady proti současnému NASTAVENÍ pilíře u nás, který je v deficitu. Nepřitéká do něj tolik, kolik se vydává. Jenže já jsem přesvědčena, že se parametry průběžného pilíře dají nastavit tak, aby to v rovnováze bylo, a že je věcí politiky (respektování mezigenerační solidarity, politiky zaměstnanosti, vždyť rozvrat působí tato vláda nejen na důchodovém účtu, ale i ve financování školství, zdravotnictví, kultury, vědy a vlastně demontáží sociálního státu vůbec, dále politika daní a jejich vybírání, a samozřejmě omezení korupce...).

Tohle všechno by chtělo ovšem mnohem podrobněji zdůvodnit a to v této chvíli neumím. Moje přesvědčení, že průběžný pilíř je velmi přizpůsobivý a vyladitelný se opírá o informace těch, kdo pracovali ve Správě sociálního zabezpečení, dělali příslušné výpočty a sem tam o tom něco napsali, už je to pár let, co se tyto informace objevily, snad by se mi podařilo je ještě dohledat.

Ale v podstatě nejde o nic jiného než si uvědomit, že pokud se v této zemi vyprodukuje dost pro uspokojení běžných potřeb všech občanů, o čemž nemám pochyb, tak při zachování SOUMĚŘITELNÉHO poměru mezi tím, co si ze společného koláče berou bohatí a chudí, je tu dost prostředků pro důstojný život všech.

120912_0006

Blažena Švandová - Brno

Paní Hájková, Neděle, 3.Března 2013, 21:34:47

děkuji za upřesnění. Záleží pak, co rozumíte termínem nezaměstnaný. Obecně vzato je nezaměstnaný ten, kdo může a chce pracovat, ale nemá práci. A takovému by tedy měla příslušet podpora ať už předtím pracoval nebo nepracoval. A ona existuje skutečně i podpora pro lidi, kteří nepracovali, jen se jí neříká podpora v nezaměstnanosti, ale příspěvek v hmotné nouzi nebo tak nějak. Nebo se snad mýlím? Prostě Listina práv a svobod vychází z principu, že žádnému občanu by nemělo být upřeno právo na důstojný život. A z toho mi plyne, že vládní politika zaměstnanosti by měla být taková, aby bylo co nejvíc lidí zaměstnaných a muselo se vyplácet co nejméně podpor nezaměstnaným, aby státní rozpočet nebyl v deficitu.

Já se tu v žádném případě nezastávám lidí, kteří nechtějí pracovat, ale takových je skutečně velmi málo, jak víme z předlistopadové doby, kdy se dokázalo vyhýbat práci zanedbatelné procento práceschopné populace. A to často proto, že jim nebyl dán prostor pro vlastní iniciativu, kdežto dnes mohou lidé sami podnikat. Základem je ovšem dobrá výchova, dobré školství a kultura.

Jaroslav Hajek - Přisluhovač globálního kapitalismu, Mnichov

Paní Švandová, Neděle, 3.Března 2013, 21:40:49

chápete to v podstatě správně, já nepochybuji o tom, že průběžný systém je i dnes funkční, a jeho základní parametry se dají vyladit tak, aby přestál demografické změny, nebudou-li příliš drastické. Ovšem tento systém vyžaduje důvěryhodnost, kterou ten český v mých očích ztratil, protože prakticky zkrachoval. Aby ji zas získal, musel by se oddělit od státního rozpočtu, dát pod "nezávislou" správu, zrušit zastropování, a kombinací ladění parametrů se dostat na kladnou bilanci. A pak do něj budu radostně platit.

120912_0006

Blažena Švandová - Brno

Pane Hájku, Neděle, 3.Března 2013, 22:14:47

ano, taky si myslím, že tak nějak by bylo třeba dál pokračovat. Má ale tohle v plánu udělat ČSSD? K tomu by nám měla něco poslankyně za ČSSD, paní Vladimíra Lesenská povědět.

Aleš Morbicer - invalidní důchodce a audiofil, Ostrava

Pondělí, 4.Března 2013, 08:49:36

Dne 19. 2. 2013 vyšel v MFDnes článek Tomáše Munziho, který přednáší na VŠE, --- Boj za sociální jistoty jako zbraň nové "šlechty" ---.
V tom článku tvrdí, že zavedení průběžného důchodového systému (Bismarckem) bylo přímým a jedním z hlavních důvodů světových válek v minulém století. Dalšími přímými důsledky jsou, cituji, "větší chudoba, hlad a zmar ve třetím světě, devastující nezaměstnanost mezi mladou generací, ekonomická stagnace, sociální a nacionalistické pnutí."

A podle pana Munziho by důchodci měli sami odmítnout toto strašlivé ponížení, které jim závislost na státní penzi přináší.

Jó, hraje se o obrovské prachy...

P.S. Ekonomové vzešlí z VŠE budou pro státní správu zcela nepoužitelní, bych řekl.

Jaroslav Hajek - Přisluhovač globálního kapitalismu, Mnichov

Leccos Pondělí, 4.Března 2013, 09:38:29

z toho ve volebním programu ČSSD (část o důchodové reformě) je - například, že chtějí zrušit stropy, je známá věc, ačkoli je zde rozsudek NS, který já osobně považuji za pitomý. Taky je tam zmínka o separátním účtu, což je pro mě klíčová věc. Celkový akcent ovšem vyznívá v duchu "nebojte, zařídíme, aby se důchodci měli dobře" - valorizace vázaná na "index potřeb důchodců", zachování délky pobírání důchodu...
Takhle já si to nepředstavuji. Primárním omezením na systém by měla být jeho udržitelnost, a až potom životní standard důchodců.

V praxi bych si to představoval třeba tak, že když se některý rok na pojištění vybere významně méně, než se vydá, tak se příští rok navýší odvody o jedno dvě procenta, a pokud se *i přesto* další rok schodek nedorovná (třeba proto, že je ekonomika v těžké recesi), tak se sníží důchody nebo jejich valorizace, podle potřeby.

Pořád by to byla vláda, kdo by rozhodoval, kolik do fondu přiteče, ale s penězi by hospodařil nezávislý orgán (nějak tak nezávislý jako národní banka), který by měl v zásadě zakázáno si půjčovat, a v žádném případě by nemohl poskytnout peníze politikům na Pandury.

Já osobně moc nevěřím, že ČSSD prosadí něco takového. Myslím, že to skončí kompromisem na dluh, jako obyčejně.

Pro vložení příspěvku musíte být zaregistrováni a přihlášeni.