Sociální demokraté odpískali boj za zvýšení firemních daní. „Dohodli jsme se, že teď upřednostníme opatření proti daňovým únikům,“ řekl Hospodářským novinám premiér a předseda ČSSD Bohuslav Sobotka. Zrada? Změna názoru? Taktický ústup?

Zapomeňme na argumenty ekonomické a použijme ty politické. Nacházíme se v půlce volebního období. Koalice ČSSD, ANO a KDU-ČSL se zatím hádá podstatně méně než její předchůdkyně. Přesto jsou rozdíly mezi stranami den ze dne výraznější — skoro to už vypadá na velkou koalici, jež je pouze naředěná lidovci.

ANO přebírá neoliberální rétoriku a půjčuje si slogany ze skladu ODS. Andrej Babiš se ke všemu neodrodil podnikatelskému stavu a nehodlá mu ztěžovat život. Sociální demokracie naopak sází na veřejný sektor a státní zaměstnance. Lidem chce zajistit sociální stabilitu a dostupné veřejné služby, což něco stojí. Zatím se jí hlavně podařilo prosadit nápravu důchodů, zvýšení minimální mzdy, zrušení zdravotnických poplatků a druhého penzijního pilíře. Nic z toho nebylo snadné — a Babiš je soupeřem stále silnějším a mazanějším.

Prosadit u něj vyšší daně je dnes nemožné. Proti němu sice hovoří letošní komplikace s výběrem daní (2,4 miliard korun činí meziroční propad ve výběru DPH), ovšem do karet mu hraje příznivá prognóza vývoje českého hospodářství. Koneckonců za prvních sedm měsíců roku 2015 podniky na daních odvedly o deset procent více než loni.

Lídr ANO sice nezpochybňuje, že původně měl při kasírování daní ještě větší oči, leč tvrdí, že dohoda o eventuálním růstu firemních daní se týkala jen prvního roku vládnutí, jenž je dávno ten tam. Pro rok 2016 navíc slibuje trumfy v podobě zavedení kontrolního hlášení daní a elektronické evidence tržeb.

↗

Rozdíly mezi stranami vládní koalice jsou den ze dne výraznější — skoro to už vypadá na velkou koalici, jež je pouze naředěná lidovci. Repro DR

Lidový dům nemá smysl kamenovat. Pohlédl zkrátka pravdě do očí: koaliční partneři se vzájemně drží v šachu a firemní daně se ukázaly být neprůchodné. Oranžoví ale zjevně nevzdali své úsilí jen kvůli Babišově neochotě a Bělobrádkově zdrženlivosti. Rovněž je muselo napadnout, že firemní daně mohou být atraktivní municí do předvolební kampaně, která ČSSD od ANO zřetelně odliší.

Podobně to patrně dopadne i v dalších konfliktních otázkách. Už slyším to ticho před bouří… Místo války ve Strakovce se sporné věci převedou do kampaně před volbami. V ní dvojnásob jasně vyniknou rozdíly mezi Babišovým a Sobotkovým týmem. Bude hlasitá, ostrá, nelítostná.

Všichni ale budou zároveň tušit pikantní pointu: v příští vládě se s největší pravděpodobností ČSSD a ANO opět potkají. Jen se neví, která bude tahat za delší konec špagátu. Šťastlivější družina bude mít větší — nikoliv však jistotu — šanci prosadit to, co před volbami naservíruje voličům.

Již nyní se dá tušit, že podstatná bude jednak programová nabídka, jednak věrohodnost stran. Hůř se také bude slibovat nesplnitelné. Sociální demokracie stěží zopakuje trik s údajnou revokací církevních restitucí. Nevěřím ani, že by se Babišovi podařilo tak snadno lákat sympatizanty na prázdné slogany. Teď už půjde též o výsledky. Také proto možná ANO oželí levicovou část elektorátu z roku 2013 a pokusí se přetáhnout ovečky ODS a TOP 09, navyklé na teze o minimálním státu a potřebě podpory úspěšných, samostatných jedinců.

Jisté je, že předvolební taktizování se rozjíždí a že první test přijde za rok s volbami do krajských zastupitelstev.