Dohoda s Íránem – hrozba, nebo nová naděje?

Írán nepoužije jadernou energii jako zbraň. Světové velmoce jej na oplátku nebudou zatěžovat sankcemi. To je podstata dohody, která byla uzavřena před týdnem. Jak o ní pojednává perský tisk? A jak ji přijali místní občané?

Po měsících dlouhého vyjednávání oznámily světové velmoci v úterý 14. července konečnou dohodu s Teheránem o jaderném programu. Írán souhlasil s jeho výrazným omezením nejméně na deset let. Inspektorům z mezinárodní agentury pro atomovou energii by měl umožnit přístup i do vojenských zařízení. Mocnosti za to prosadí postupné zrušení protiíránských sankcí.

Jaderný program Íránu byl spuštěn za Rezá Šáha Pahlavího ve spolupráci se Spojenými státy a západní Evropou. Plán byl součástí tzv. Atomů pro mír. První jaderné reaktory v Íránu, v Izraeli a v Pákistánu byly postaveny právě v rámci tohoto programu. Účast Spojených států a západní Evropy na íránské jaderné strategii pokračovala až do roku 1979.

Islámská revoluce nicméně svrhla šáha a po revoluci prakticky skončila mezinárodní spolupráce s Íránem v této oblasti. V období íránsko-iráckého konfliktu, tedy od roku 1984, ovšem začala Mezinárodní agentura pro atomovou energii (MAAE) z povzdalí sledovat íránský jaderný plán.

Tehdejším prezidentem byl současný nejvyšší náboženský vůdce země, Alí Chameneí. Obava, že irácký diktátor Saddám Husajn vyvíjí jadernou zbraň, v Íránu pravděpodobně vytvořila potřebu disponovat svou vlastní bombou.

Mezinárodní agentura pro atomovou energii se tématem intenzivně začala zabývat po útocích 11. září 2001. Írán obvinění z vývoje jaderné zbraně soustavně odmítal. Zároveň ale nedovolil mezinárodním inspektorům provádět kontroly. Od té doby až do současnosti tak přetrvával nukleární spor mezi Západem a Íránem.

Nadšení i odpor
Rozhovory a ujasnění podmínek je podle zastánců dohody nejlepší zárukou toho, že Írán nebude schopen obnovit svůj jaderný program. Zároveň se sniží riziko další vojenské eskalace na Blízkém východě. Tato jednání vede Írán s tak zvanou skupinou P5+1.

Jde o skupinu šesti světových mocnosti, která vznikla v roce 2006. Tvoří ji Rada bezpečnosti OSN a pět stálých členů. Těmi jsou Čína, Francie, Rusko, Velká Británie a Spojené státy. Skupina se snaží jednat s Íránem diplomatickou cestou.

Dohoda nabízí postupné zrušení mezinárodních hospodářských sankcí a může tedy vést k významnému sblížení Íránu se Západem. Sunnitské arabské státy jako Saúdská Arábie se ale obávají, že zrušení sankcí zapříčiní zlepšení a následný růst íránské ekonomiky.

Více peněz pak dodá odvahu šíitskému Íránu usilovat o asertivnější zahraniční politiku. A to v době, kdy v regionu vře nespočet konfliktů. Proti dohodě je i Izrael. Tvrdí, že úmluva je nebezpečná nejenom pro něj, ale i pro celý svět.

Výsledek jednání vzbudil v Íránu vlnu pozitivních emocí. Je ale třeba zdůraznit, že cenzura je v místních médiích všudypřítomná. Proto nelze jednoznačně vyčíst, zda opravdu slyšíme názory novinářů a veřejnosti, nebo jestli je zrodily zájmy politického režimu. 


Výsledek červencového jednání oslavili Íránčané v ulicích. Konzervativní skupiny ale varují před vlivem Spojených států. Foto america.aljazeera.com

Deník Shargh (Východ) píše, že dohoda byla podepsána ve správnou chvíli. Je prý třeba dokázat, že Írán patří na přední místa světové ekonomiky. List Shahrvand (Občan) zase podotýká, že hlavním cílem všech stran bylo najít spravedlivé řešení. A deník Aftab (Slunce) umístil na hlavní stránku fotografii současného íránského prezidenta Hassana Rouháního se vzkazem, že splnil slib, který lidem dával v prezidentské kampani: vysvobodil Írán a zrušil sankce. Věří, že jeho zemi čekají světlejší zítřky.

Jinak situaci vidí Kejhan (Vesmír). Jedná se o vlivné a nejkonzervativnější celostátní periodikum. Kejhan podporuje íránskou vládu a politiku bývalého prezidenta Mahmúda Ahmadínežáda. A právě zde se objevil názor, že dohoda je velmi protiíránská. Hassan Rouhání a jeho spojenci prý neuzavřeli nejlepší možnou smlouvu a země je nadále ohrožena Amerikou.

Samotná íránská společnost však byla dohodou nadšená. Sociálními sítěmi se šířila vlna pozitivních reakcí, které neskončily jen ve virtuálním prostoru. Oslavy se z internetového světa přenesly do reálného. Na ulicích velkých měst obyvatelé nadšeně mávali fotkou prezidenta a provolávali mu slávu. Většina z nich totiž vnímá naději ve spolupráci Íránu se zeměmi Západu. Mohla by totiž přinést ekonomický vzestup.

Ajatolláh Alí Chameneí ovšem nezapomněl dodat, že i nadále bude podporovat své regionální přátele – tedy vládu Bašára Asada v Sýrii a šíitské povstalce v Jemenu a Bahrajnu. Tato dohoda podle něj nezmění nic na jejich vztahu k Americe. I nadále budou Ameriku nenávidět a přát jí zkázu.

Dohoda je nicméně skutečně historickým průlomem. Otázkou samozřejmě zůstává, zda ji bude íránský režim opravdu dodržovat. Kromě toho zůstávají další nebezpečí: státy jako Pákistán, Saúdská Arábie a Severní Korea vlastní nukleární zbraně nebo jsou ve fázi její výroby.

Je tedy na místě se ptát: „Kdo nám zaručí, že tyto státy nebudou své zbraně používat?“ Další podstatná jednání diplomatů nás teprve čekají. Írán je jen začátek.

A co si myslíte vy? Diskuse (0 příspěvků)

Pro vložení příspěvku musíte být zaregistrováni a přihlášeni.