Co jste dělali v sobotu? V Praze totiž proběhly čtyři demonstrace. Nezúčastnila jsem se jich. Nicméně jsem si o víkendu libovala v čtení duchaplných a vtipných textů, které na ně reagovaly. Ať už to byly názory zveřejněné na webu a2larm.cz nebo provokující vzkazy facebookové skupině Islám v ČR nechceme.

Tolik aktivismu a vtipu jsem v tuzemské diskuzi už dlouhou dobu neviděla. Natož o prázdninách! Je ale ještě nějaký hlubší smysl podobných akcí? Nebo musí skončit jen jako podnět k vtipkování?

Pamatuji si, jak jsem se strašlivě nudila v Lucemburku, kde jsem studovala půl roku. Všichni zde byli spokojení, dobře placení. Žádné prostesty, žádná frustrace. V ulicích zněl orchestr různých jazyků a žádný konflikt mezi nimi nehrozil. Nic se neřešilo. A když už se řešilo, tak se to dělo za sklem vysokých budov, kam chodili vyfintění mladíci, kteří čelili reálným problémům, aniž by sami někdy pořádně zakusili „realitu“ světa. Aniž by potížím hleděli tváří v tvář — mimo obrazovku počítače.

Byla to nuda. Hledala jsem možnosti dobrovolnické práce a zapojení se do smysluplných aktivit. Zjistila jsem ale, že lidé, kteří zde potřebovali pomoc, se měli skoro lépe než já, studentka z východu. V Lucemburku byli zkrátka všichni štastní a jen já byla nešťastná z jejich neutuchajícího štěstí.

Adrenalin protestu